V pořadí již IX. diskusní večer na téma Julius Evola a primordiální Tradice proběhl v příjemné atmosféře v duchu našeho hesla Opinio multiplex Patria una, kdy byla takřka všechna místa našimi příznivci a redaktory obsazena.

Osnova, uvedená v pozvánce, byla i s ohledem k tomuto bohatému tématu dodržena a bylo vzneseno několik dotazů, které se týkaly především Evolovy velmi specifické a v kontextu současné postmoderny málo srozumitelné filozofie. Jednalo se o otázky opírající se o praktickou užitečnost a uplatnitelnost Evolových myšlenek ve 21. století. Tedy století, kdy hodnoty přesahující lidské bytí jsou zcela upozadněny oproti masově rozšířeným materiálním pahodnotám a hédonismu.

Naší hlavní snahou však bylo, abychom se vyvarovali možných dezinterpretací jeho myšlenek, kterých se vědomě i nevědomě dopouštěli např. neomarxisté 60. let, a také někteří italští neofašisté. Šlo o chápání Evolova diferencovaného a apolitického člověka, který je od politiky a společenského života separován primárně z důvodu obrany vůči nákaze profánností, jež provází prakticky všechny společenské i osobní projevy nejen dnešního člověka.

Jeho inspirace k věrnému a nadosobnímu činu člověka přináší v této nelehké době milé osvěžení.

Kulturnímu pesimismu a jeho představitelům se budeme i nadále v rámci diskusních večerů věnovat.

Tiskové prohlášení Marine Le Penové, předsedkyně Národní Fronty

Na žádost Německa, Nicolase Sarkozyho a pětadvaceti evropských vlád z dvaceti sedmi členských zemí EU, rozhodly se vlády zbavit občany svých zemí suverenity přijetím nové dohody o rozpočtové kázni.

Díky této dohodě vyrovnané veřejné finance nejsou prorůstové a pro zaměstnance, ale v konečném důsledku mají zachránit euro za každou cenu.

V případě, že dogma nebude respektováno, lidé budou potrestáni absurdním způsobem – quasiautomatickými sankcemi. Budou penalizování, dokud jejich rozpočty nebudou upravené. Pokud budu zvolena, vrátím se k této antidemokratické a antiekonomické dohodě.

Británie a Česká republika měly dost moudrosti odmítnout další amputaci své suverenity, a to v zájmu demokracie ve svých zemích.

Byl to francouzský lid, který měl pravdu v roce 2005 tím, že řekl své ne Evropské ústavě, a jsou to elity, které zradily společné dobro protlačením Lisabonské smlouvy silou.

S touto novou evropskou regresí je Nicolas Sarkozy vinen pošlapáváním národních zájmů a Francois Hollande se také utápí v evropské ideologii.

Chci obnovit plnou demokracii ve Francii, aby se podpořilo hospodářské a sociální vlastenectví, které jedině umožní reindustrializaci, a tak návrat zaměstnanosti. Francouzi budou moci zvítězit návratem ke zdravému rozumu , svobodným hlasováním pro zrušení těchto absurdních smluv.

Marine Le Pen

Petr Sedláček

V pondělí večer mi po dlouhé době udělal radost náš premiér, který se zachoval, jak se sluší na premiéra ještě trošku suverénní země, alespoň na chvíli se nestal členem eurostáda a nepodepsal další zotročující pakt. Sice jsem přesvědčen, že je to pouze póza a krátkodobá záležitost, ale poslední dobou mi v tomto ohledu stačí málo.

Zato ČT 24 opět nezklamala a do jednoho ze svých pořadů, který moderovala redaktorka Drtinová a která tuto bruselskou sešlost také komentovala, pozvala hosta skutečně nejpovolanějšího, bangladéšského ekonoma.

Byl to pro mne stejný zážitek, jako když jsem poprvé v životě uviděl zblízka slona, parní lokomotivu a levé prso své učitelky, která mne v první třídě liskla, když jsem zabodl pastelku do své spolužačky.

O Bangladéši vím pouze to, že když jednou ročně zaprší, říkají tomu monzun, nebo něco takového, tak se tam všichni brodí po pás ve vodě, hodně se jich tím pádem utopí, a ti co se neutopí, potom houfně umírají na ošklivé a hodně nakažlivé nemoci. Všichni je litují a rozumně říkají, že by tam bydlet nechtěli, a posílají jim tam různé pomoci.

Vlastní stát pro cikány? Podle Karla Schwarzenberga zajímavá myšlenka. Ale nedá se realizovat, protože takové místo na zemi nenajdeme.

Zajímavé myšlenkové pochody odhalilo vystoupení Karla Schwarzenberga v pondělním diskuzním pořadu Barbory Tachecí na TV Prima.

Moderátorka židovského původu, která je proto citlivější na otázky menšin (ale tuto citlivost mají v popisu práce všichni novináři, bez ohledu na původ), se pokoušela ministra zahraničí Karla Schwarzenberga dotlačit k ráznému odmítnutí myšlenky "konečného řešení cikánské otázky", které se před časem na svém blogu zastal podnikatel a "kandidát na prezidenta" Tomio Okamura.

Novinářka a její host diskutovali v tu chvíli "šance" kandidátů typu Okamury na zisk prezidentského křesla v případě přímé volby hlavy státu. Cikánskou otázku, ke které se kdysi Okamura ve snaze o jakousi polemiku s mediálním mainstreamem vyjádřil (a překvapivě ne politicky korektně, ale striktně věcně) vytáhla Tachecí jako zavrženíhodný příklad nepřijatelnosti tohoto kandidáta.

9. února 2012
18:30 - 22:00

Pražští Svobodní pořádají další z měsíčních besed, tentokrát na téma "obecní policie". Úvodní příspěvky k tématu přednesou:

člen Republikového výboru Svobodných Jan Skalický
D-FENS

Beseda se bude konat v restauraci Vysmátý zajíc, Michalská 13, Praha 1 ve čtvrtek 9. února 2012 od 18:30.

Výstavu středověkých rukopisů připravil pro Knihovnu Galerie výtvarného umění v Ostravě, příspěvkovou organizaci Moravskoslezského kraje historik Marek Zágora. Ve čtvrtek 2. února bude v 16 hodin zahájena výstava Krása a tajemství středověkých rukopisů II. v Knihovně Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) na Poděbradově ulici 12. Expozici středověkých rukopisů, která potrvá do 20. března, zahájí historik a kurátor výstavy Marek Zágora.

Výstavní projekt Krása a tajemství středověkých rukopisů II. přiblíží středověk zakódovaný do bohatě iluminovaných manuskriptů. Originály jednotlivých rukopisů bývají často uloženy ve speciálních trezorech. I z těchto důvodů výstava představí jejich umělecké kopie či zdařilé faksimile.

„To vše bude doplněno vybranými reprodukcemi dalších zajímavých památek knižního malířství. Návštěvníci se mohou těšit například na proslulý Jenský kodex, Bamberskou apokalypsu, Knihu o lovu Gastona Féba, Žaltář Svatého Ludvíka nebo ukázky z proslulého Codexu Manesse či Bible Václava IV.,“ vypočítává Marek Zágora.

Výstava postupně představí několik jedinečných středověkých manuskriptů, některé jako úplná faksimile, jiné v podobě faksimilových listů. Jednotlivé exponáty, jež přiblíží rukopisné skvosty od počátku jedenáctého do druhé poloviny století šestnáctého, budou pravidelně obměňovány. Expozice navazuje na stejnojmennou výstavu, jež se uskutečnila v Knihovně GVUO v roce 2011.

V rámci výstavy se uskuteční také komentované prohlídky s kurátorem Markem Zágorou. První prohlídka naváže na zahájení výstavy ve čtvrtek 2. února v 16 hodin. Následovat budou další v termínech 28. února a 20. března vždy v 16 hodin. Vstup je volný.

redakce Ostrava Online

Při pozorování kauzy "rasistického advokáta" jsem se náramně bavil. Ne snad, že by téma samo o sobě bylo tak k popukání (ono je naopak velmi skličující), ale prostě proto, že všechno to mediální vlnění bylo opět tak krásně předvídatelné a stále probíhající podle neměnných a osvědčených scénářů.

Stále jsou to titíž lidé, kteří naříkají, soptí, hudrují, pohoršují se, nadávají, prskají, burácejí, lamentují, odsuzují, očerňují, prstem ukazují, tlučou na bubny, skřípou zuby, urážejí se, žádají exemplární potrestání. Je to tak průhledné, až je to právě komické.

Totiž takto: když tyto (rozuměj pravdoláskařské) vlny nějakou dobu sledujete, poznáte jejich mechanismus. Přesně víte, kdy začne rudnout vzteky Hvížďala, kdy dodá vulgární komentář Švejnarův pomocník Matoušek, kdy začne zhluboka dýchat paní Tydlitátová, kdy se pohorší předseda Ústavního soudu Rychetský, kdy bude následovat téma Lidových novin na minimálně tři strany, kdy různí režimní pisálci budou unisono hořekovat nad tím, že je tu zase druhá republika a že demokracie končí a že rasismus kvete a že je Hitler za dveřmi a že za to všechno může Klaus a škoda, že umřel Havel, protože jako kdysi umřel Masaryk a pak přišel nacismus následovaný válečným peklem, tak nyní umřel Havel a teď už to bude jen horší, ovládnou to tady fašisti, neofašisti, nacisti, neonacisti, klerofašisti, kleronacisti, fašizoidní a fašistoidní živly, fašounci, extrémisti, radikálové, nahnědlí, hnědí, ultrahnědí, černokošilatí, soldateska, hitlerčíci, náckové, národovci, klerikálové, nacionalisti, slovy "nezávislého" soudního znalce Iva Svobody "stupidní deprimovaná hovada", zkrátka fujtajblové.

Prof. Giovanni Cantoni

Myslím, že je veľmi užitočné, aby sme si tu spoločne povedali niečo, v takom vedeckom duchu, o fenoméne fašizmu. Celkom iste je to problém, ktorý je zaujímavý pre všetkých. Osobitne pre vás. Prišiel som na takúto myšlienku, pretože minulý rok sa v katolíckom denníku v Taliansku objavil silný útok na Slovensko, obviňujúci ho z toho, že Slovensko je fašistickou krajinou. Preto si myslím, že je veľmi žiaduce, aby sa tieto veci vyjasnili. Ide o termín, ktorého používanie je rôznorodejšie, ako by sme si vedeli predstaviť. Súčasne neraz nie je jasný zmysel, v ktorom sa používa. Niekto z vás sa ma pýtal na informácie z môjho života a ja som v krátkosti povedal, že som sa narodil vo fašistickej rodine a značnú časť svojho života som prežil hľadajúc odpoveď na otázku: Čo je to fašizmus?

Problém možno definovať týmto spôsobom. Jedinú jednoznačnú definíciu fašizmu som našiel len v komunistickej propagande. To znamená, že čo je fašizmus, je jasné len v komunistickej doktríne. V tridsiatych rokoch III. internacionála rozhodla, že pomenuje fašizmom všetko to, čo je akýmkoľvek spôsobom proti komunizmu. Evidentne tento príkaz dňa dosiahol mnohé úspechy. Týmto výrazom označovali mnohé režimy na celej Zemi. Od fašizmu talianskeho, ktorý dal meno tejto propagandistickej skutočnosti, až po posledný africký diktátorský režim. Propagandistický úspech pojmu nám vôbec nepomáha pochopiť tento fenomén. Medzi knihami, ktoré som prečítal v mladosti, bola aj propagandistická kniha od istého Rusa. Vyšla vo vydavateľstve Talianskej komunistickej strany a hovorilo sa v nej o téme fašizmu. Definícia fašizmu vyplývala z postupnosti dialektického materializmu. V tejto knihe ruskej propagandy sa fašizmus definoval ako najvyšší stupeň vývoja kapitalizmu. Uvedomte si, ako ťažko túto definíciu môže aplikovať africký diktátor. Diktátor v krajine, v ktorej neexistuje nielen kapitalizmus, ale ani nijaký priemysel.