Integrace?

Autor: Jan Maloušek <janmalousek(at)seznam.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 18. 06. 2001

Poslední dobou se objevují tu více tu méně upřímně míněné snahy o rozproudění diskuse o kladech a záporech tzv. globalisace stejně jako evropské integrace. Ačkoliv patřím k mladé generaci, trochu škodolibě, trochu smutně sleduji dějinnou ironii, která reálné prvky této integrace halí sice do cizích vznosných jmen, ale přitom se jedná o nám všem dobře známé reálie z dob RVHP, Varšavské smlouvy a podobných institucí.

A tak internacionální družbě se dnes říká mezistátní partnerství či kooperace, opět máme zbraně míru a přátelskou pomoc svého Velkého bratra. Doufám, že nyní naštvaně od této mé úvahy neodběhnete, a tak rychle dodám, že rozhodně nehodlám kritisovat mezinárodní či lépe řečeno nadnárodní integraci z anarchisticko-komunistických posic. To rozhodně nemám v úmyslu; nemohu přitom nepoznamenat, že současná EU pro mě představuje nejso-cialističtější myšlenku, již se alespoň částečně podařilo převést do praxe.

Zatím jsem však nepřikročil k hlavnímu tématu této úvahy. Jisté je, že by se integrace jako celospole-čenský projev měla posuzovat podle kladů a záporů, které nám přináší a přinese. Věcná diskuse na toto téma ovšem bohužel vázne. Komentáře a zprávy ve velkých denících a celostátních rozhlasových a televisních stani-cích, když se této problematice věnují, se mi zdají poněkud jednostranné. Tzv. euroskeptická strana u nás není vůbec utvořena, některé činy ODS či více než činy slova mužů jejího vůdčího triumvirátu ji nemohou suplovat. Naproti tomu strana „proevropská“ (raději bych byl, kdyby se říkalo pro- a protiunionistická) má pevné posice v politické a novinářské sféře a snaží se navenek působit tak, že má stejně mocné posice i u „intelektuálních vůdců národa“, dosti pochybně definovaných. Nesouhlasících příslušníků elit a vlastního národa se přitom nikdo na nic neptá, jelikož jejich mínění stejně není rozhodující. Jistě se mnou můžete souhlasit, když napíši, že v čele proevropské strany stojí tzv. Hrad, jmenovitě president Havel. O tom mě přesvědčují jeho slova i činy.

Nyní se konečně dostávám k pověstnému jádru pudla mého doposavad trochu zmateného zamyšlení. Takřka denně jsme zaplavováni informacemi i takyinformacemi o výhodách evropské integrace. Zřídkakdy se však našinec doslechne něco o nevýhodách a už vůbec nic o tom, co z oněch výhod přinesla ona integrace a co by přišlo takříkajíc samo od sobe, bez zapřičinění Bruselu.