Newyorská smrt bludného snu

Autor: Národní myšlenka <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 18. 09. 2001

Nemůžete říkat, že jste nebyli dostatečně varováni. Měli jste spoustu příležitostí rozpoznat, že vaše chování je zcela absurdní a životům nebezpečné. Když se imigranti v Británii cvičili pro vyhazování sebe sama do vzduchu, když si imigranti v Německu zapalovali navzájem nad hlavami své příbytky, když imigranti ve Francii zabíjeli bombami cestující v pařížské hromadné dopravě, právě tehdy jste měli poslední příležitost říct dost a jednou provždy se vzdát svého blouznivého snu o multikulturní společnosti.

Ten sen je teď stejně pryč. Zmizel, zřítil se s obřími newyorskými mrakodrapy, rozbil se o ně ve velkých dopravních letadlech. Je opravdu pryč. S konečnou platností odešel a vzal si s sebou tisíce nevinných lidí.

Je to i tentokrát na vás, milí multikulturalisté. To vy jste pro tu svou ubohou pseudohumanitu, která slepě nerozpoznává lidskou nízkost, pustili na bezbranné lidi vrahy s tvářemi skromných prosebníků. Nechali jste je žít ve vašich zemích, bydlet ve vašich městech, chodit po vašich ulicích. Dali jste jim skvělý úkryt, poskytli jim čas nerušeně se na útok připravit. Kdyby jen to; dostalo se jim výtečného vzdělání, získali vědomosti, bez nichž by se jim jejich záměr nikdy nepodařilo naplnit. A vy jste se jich neopovažovali během příprav na nic ptát nebo je dokonce rušit: vždyť by to bylo proti duchu éry všemocných lidských práv. Nezbývá než ukázat prstem a označit vás za spoluviníky.

Můžete tvrdit, že všichni nejsou takoví, že jste něco takového přece nemohli tušit. Vaší povinností je ale předvídat, předpokládat, vždyť jste to právě vy, kdo máte povinnost v zájmu svých občanů rozhodovat. Máte k tomu dostatečnou moc. Jenže vy jste ji neslýchaným způsobem zneužili, když jste se skrze ní pokoušeli prosadit své bludné ideály. Věděli jste přece velmi dobře, že mnoho z těch, kteří do vašich zemí přicházejí, nikdy místní kulturu nepřijme. Věděli jste také, že se mezi nimi až příliš často najdou lidé s nulovou úctou k lidskému životu, schopní to v každém okamžiku jednoznačně prokázat.

Pro svůj nesmyslný sen jste byli vždy ochotni ledasco přehlédnout, skrýt za jiné problémy, zamluvit povídačkami z rejstříku nejhrubší propagandy. Tentokrát to už tak snadné mít nebudete. Snažíte se uklidnit zuřící veřejnost, odvést její pozornost jinam, slibujete pomstu. Mstěte se; nezapomínejte ale, že jste si ve vlastním týlu zatím stačili vybudovat silnou pátou kolonu, skrývající své úmysly, přitom bezohledně odhodlanou, znalou dokonale prostředí. Mstěte se; opakujte si však pokaždé, když vyjdete z domu, že se vyplácí obcházet odpadkové koše velkým obloukem a že za cenu vlastního života nemá smysl jezdit metrem nebo posedávat po kavárnách.

Je čas na změnu. Seberte se konečně a zmizte do tlustých knížek o historii, na jejich nejčernější stránky, které citlivější lidé třesoucími se prsty při čtení přeskakují. A tu svou rozdrcenou ohořelou kostru vlastní druhdy tak vznešené idei si nezapomeňte vzít s sebou. Nezkoušejte ji znovu postavit na beznadějně roztavené pilíře, nepokoušejte se přestříkat ji pro odiv veřejnosti jásavými barvami naděje v lepší pokrokovou budoucnost. Jen by zbytečně překážela mnohem čistším a účelnějším konstrukcím.