Šíření informací 2002

Autor: Národní myšlenka <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 09. 01. 2002

Právě uplynulý rok byl ve znamení pokračujícího rozmachu národního konzervatismu. Na Internetu se objevilo hned několik informačních serverů a v konferencích přibývali diskusi oživujíví účastníci. Větší i menší skupiny pochopily nutnost dát o sobě vědět vlastní internetovou prezentací, jež nemíří jen směrem k běžným návštěvníkům, ale také ke spřízněným duším z jiných organizací a značně tak usnadňuje živou mailovou komunikaci, vedoucí k navazování kontaktů, vzniku spolupráce, přátelství. Její cena a operativnost přitom nesnesou s klasickou poštou srovnání.

Ani časopisy už nejsou, čím bývaly. Žádné strojopisné neumělé pokusy plné překlepů, ale co hůř, hrubých gramatických chyb, dnes nemají prakticky šanci u čtenářů uspět. Stejně jako u Internetu můžeme s uspokojením pozorovat snahu o maximální využití moderních technických prostředků. Zvedá se kvalita provedení časopisů, kvalita příspěvků a objevují se také pokusy o určitou diferenciaci zaměření. Jednoznačně zaměřené specializované časopisy, kulturní magazín, revue pro náročné apod., zde bohužel dosud chybí: ale jak se zdá, tento stav již příliš dlouho trvat nebude.

Pravicoví aktivisté, u nichž lze všeobecně vypozorovat vítaný pokračující ústup vlivu hnutí skinheads, se čím dál méně obávají nosit svou kůži osobně na trh, setkávají se s nejširší veřejností a pokoušejí se ji oslovovat. Právě startující velký cyklus přednášek v Ostravě i dalších městech je nejlepším důkazem nadšené aktivity. Je to další na pohled prostý, skoro baráčnický prostředek, jímž lze přitom na veřejnost silně působit.

A to budeme potřebovat. Přes všechny zřejmé úspěchy se stále potýkáme s mnoha obtížemi. Tou nejzásadnější je nedostatek bystrých a vzdělaných příznivců, kteří by přitom nebyli líní pořádně zabrat. Tato situace paradoxně přináší i některé výhody, například růst snah o navazování kontaktů s názorově spřízněnými skupinami, na něž se doposud neoprávněně zapomínalo, zmnožování a upevňování zahraničních kontaktů a snahy o přinášení překladů zajímavých zahraničních článků a statí, což je dosud jisté novum.

Příčiny nedostaku aktivních stoupenců národního konzervatismu je samozřejmě možno spatřovat v pohodlnosti dnešní generace, v obavách z postihu ze strany režimu, jenž v poslední době opakovaně prokázal, že se jej dodržování vlastních zákonů příliš netýká, ale především ve velmi slabé schopnosti zasahovat veřejnost vlastními informacemi. Stále znovu se vrací otázka distribuce časopisů, jíž se přes veškerou snahu nedaří nijakým způsobem sjednotit, zorganizovat a uvést v činnost. Je to otázka, na které budeme ještě muset pořádně zapracovat; využití služeb zavedených firem je mimořádně riskantní, neboť bychom jim tak dali výbornou možnost definitivně nás zničit. Obdobný případ se nakonec nedávno přihodil také v sousedním Polsku, kdy nejúspěšnějšímu pronárodnímu časopisu Szerbiec zvedl distributor náhle ceny služeb o tolik, že jej bezprostředně ekonomicky ohrozil a přinutil prakticky ze dne na den k vytváření vlastních distribučních cest při plném běhu rozjetého časopisu. Jednu výhodu to ale nakonec má: máme se kam obrátit pro radu, až se budeme pokoušet o totéž.

Jako nejschůdnější se tedy jeví vytvoření vlastní distribuční sítě složené z veřejnosti přístupných míst, obchodů nebo restaurací, stejně jako z dobrovolných kolportérů. K zvýšení motivace by snad bylo možné nabídnout alespoň minimální rabat, je však fakt, že by alespoň v počátku vzájemná dohoda byla založena spíše na přátelské dohodě o přátelské službě. Pokud by se jednotlivé časopisy dokázaly spolu domluvit, mohly by společně spojit své vlastní malé sítě v jednu velkou a výrazně ji tak zefektivnit. Dá se očekávat, že by podobný postup dokázal názorově spřízněné lidi z řad veřejnosti zasáhnout a přivést k národnímu konzervatismu nové zájemce. Pak bychom se mohli konečně dostat k dalšímu kroku: k vydávání zásadních knih. Ty u nás dosud zcela chybí, neboť se jedná o díla pro vydavatele komerčně nezajímavá, nepotká-li je ovšem v našem svobodu slova vyznávajícím státě osud Mein Kampfu. Bude nám tedy zřejmě nutno postarat se o jejich vydání sami. Čeká nás s tím mnoho problémů. U velké části těchto prací sice již dávno vypršela ochranná lhůta na autorská práva, nakloněna nám je také na pravici celosvětově panující přátelství a porozumění. To nám problémy s právy jistě mnohokrát pomůže odstranit. Překážkou ale zůstává jazyková bariéra, k jejímuž překonání je v případě překladu knih nutná víc než jen dobrá znalost jazyka, i když na druhou stranu čeká v přítmí knihoven dílo leckterého českého autora na své znovuobjevení. Problematické bude pro svou nákladnost také vytištění a šíření knih, ačkoli tento problém by se snad dal částečně odstranit např. přetiskováním méně objemných děl na stránkách časopisů. Na druhou stranu ale některé aktivity již dnes naznačují, že by to s vydáváním ve vlastní režii nemuselo být tak beznadějné. Je nutné uvědomit si naléhavost této otázky. Myšlenky těch nejzásadnějších knih k našemu vědomí sice z x-tého převzatého pramene pronikly, jsou však nutně neúplné, nejasné, případně upravené podle potřeb toho, od koho jsme je převzali. Znalost původního a úplného znění je nezbytná pro aktivisty ve vyšších článcích organizací, pro ty, kdo chtějí oslovovat veřejnost, pro pravicové novináře. Nacisté u nás získali Hitlerovým Mein Kampfem významný propagandistický prostředek a zaplatili za něj jen čistým rejstříkem pro ně samé bezvýznamného vydavatele. Nás budou mnohem vyargumentovanější, logičtější a soudržnější Pohledy na Francii od de Maistra nebo Mé politické myšlenky od Maurrase stát značné úsilí a také trochu peněz. Přesto se nesmíme bát tento krok udělat v okamžiku, kdy se konečně objeví lidé schopní takový projekt především intelektuálně podpořit. Získáme mocnou přesvědčovací zbraň.

Čekají nás doslova hory práce, kterou za nás neudělá vůbec nikdo. Na všechno budeme sami. Už dnes však jasně vidíme, že se tato práce vyplácí a tak tomu bude zajisté i v příštím roce. Takže žádné strachy: všechno je na dobré cestě. Jen nepřestat věřit a pracovat.