Žraloci císaře pána

Autor: Jiří Hojer <jhojer(at)seznam.cz>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 07. 02. 2002

Jindřich Marek, vydalo nakladatelství Svět křídel roku 2001, cena 220,- Kč

U knihy s tak výstižným podtitulem, jakým autor obdařil „Žraloky císaře pána" (podtitul zní Čeští námořníci na rakouských ponorkách 1914 - 1918) by se zdálo, že není nutné pokračovat v recenzi.

Kniha však zdaleka není tak strohá a zasluhuje si recenzi dokončit. Nepopisuje samozřejmě jen osudy českých námořníků, čtenář se může poměrně zevrubně seznámit s osudy c. a k. rakousko-uherského ponorkového námořnictva, což je samo o sobě velice přitažlivé téma. Pro našince tím víc, že pochází z pera českého autora. Hrdinové vzpomínek přímých účastníků války a popisovaných válečných akcí nesou známá jména, často jsou doplněny jejich předválečné i poválečné osudy v českých zemích, a tak jsou čtenáři bližší.

Podobně jako autor knihy nastražím na čtenáře žraločí návnadu brzy po začátku recenze. Příběh ze dní 12. -13. srpna , jehož hlavním hrdinou je Linienschifsleutnant (poručík řadové lodi) Karel Strnad velící ponorce U 3 se dnešnímu člověku zdá pro své vypjaté hrdinství a dramatičnost vhodný spíše do komiksu, než do literatury faktu. Po jednodenním boji, který po neúspěšném torpédovém útoku na italský křižník Cittá di Catania spočíval pro pomalou ponorku hlavně ve skrývání před rychlejšími nepřátelskými hladinovými plavidly, byla ponorka těžce poškozena. Většinu škod měly na svědomí hlubinné bomby. V pátek 13. srpna dal poručík Strnad brzy nad ránem příkaz k vynoření a doufal, že navzdory rozšířené pověře spojené s tímto dnem nebudou nepřátelé v dohledu. Vynoření z hloubky 30 metrů, kde poškozená ponorka musela vyčkávat v šikmé poloze 40°, se sice vydařilo, avšak nepřátelé ponorku spatřili. Rakouské plavidlo, i za normálních okolností pomalejší než tři pronásledující torpédoborce, bylo vzhledem ke svému poškození snadným úlovkem a hon by netrval nijak dlouho. Proto dává kapitán Strnad příkaz k návratu pod hladinu. U 3, na kterou stále pálí přibližující se torpédoborec Bisson, však již není schopna ponoru. Štábní strojmistr Stuchlý hlásí, že voda vnikla do elektromotorů, takže není možno načerpávat vodu. Poručík Strnad velí "Opustit loď", v té chvíli však již chlór z elektromotorů otrávil asi 9 c. a k. námořníků, mezi nimi Čechy Hauče a Suchovského. Zbytek posádky ponorky šťastně loď opouští. Až na poručíka Strnada. Rozhodnut neopustit svou loď a mrtvé členy posádky, možná také rozhodnut dohlédnout na správné ponoření lodi a zabránit tomu, aby padla do rukou nepříteli, vrací se zpět do jejího trupu, kde končí svůj život.

Také na vás dýchla romantika mládí a četby dobrodružných knih? Tak toto nebyla napínavá četba, to byla skutečnost!

Všechny příběhy rakouských a hlavně českých námořníků a ponorkářů však nekončily takto tragicky, naopak. Lze říci, že ač slabší početně i palebnou silou a zřejmě také zázemím, rakousko-uherské námořnictvo (s německými spojenci) díky umu svých ponorkářů boj ve Středozemním moři neprohrálo. Pokud máte zájem zvědět více o hrdinských kouscích námořníků, jimž v žilách kolovala česká krev, o bojích na Jadranu, které sváděli s nemilosrdnými nepřáteli - Francouzi, mořem, Angličany, Italy, vlastními nekvalitními stroji, rakousko uherskou byrokracií a protičeskou zlovůlí, tuto knihu vám lze pouze doporučit.

Divíte se zmínce o protičeské zlovůli? Mimo bojů kniha čtenáře zavádí také do běžného života českých námořníků, jejichž češství nebylo monarchii po vůli. Ostatně, to byl také její konec, snad si EU vezme příklad, že ano? Ale pryč od současné politiky.

Nemohu si samozřejmě odpustit možnost najít na knize také nějaké zápory. Jednoznačně jsou jimi jazykové prohřešky. Pasáže, které vnímavějšího čtenáře "tahají za uši", se vyskytují až příliš hustě téměř na libovolné stránce, a to nikoliv pouze v častých citacích dobových pramenů, vzpomínek přímých účastníků, atd., ale i ve vlastním textu. Namátkou otevírám knihu na stránce 121, kde jsou popisovány počátky národnostních rozepří a nespokojenosti v rakousko-uherské armádě. Věta „Když však odcházel s výkřikem ‚Ať žije Itálie‘ na smrt, té době však již jen drtivá většina italských a chorvatských námořníků a také nejeden Čech v námořnické uniformě považovali za hrdinu a mučedníka“ je nesrozumitelná i v kontextu s okolním textem. Člověku nezbývá, než se domýšlet, co vlastně autor hodlal říci. Text však obsahuje i časté překlepy (například předložka „od“ na místě, kde logicky musí být „o“), které čtenáři tak trochu otravují život. Je to příklad mizerně odvedené práce „odpovědného redaktora“ Arnošta Mouchy, na jehož místě bych pro příště volil pseudonym, pokud jeho jméno nemá odrazovat zákazníky knihkupectví.

Přesto nezbývá než vřele doporučit knihu všem, které zajímá vojenská historie, česká historie, rakousko-uherská historie, válečná literatura nebo dobrodružné příběhy.

Ačkoliv například příběhy německých ponorkářů, kteří neváhali pod vlajkou spojeneckého Rakouska potápět bezohledně veškeré civilní lodě a na rozdíl od svých spojenců nedávali žádnou šanci cestujícím, nelze nazvat dobrodružstvím. To spíše „zlodružstvím“. Podobné je to i se službou Čechů pro císaře pána, který se jim odvděčoval potíráním české identity (přinejmenším v armádě). Doplňme jen, že autorovi slouží mimo jiné ke cti, že nezamlčel důvod bezohlednosti německých ponorek. Byl jím tehdejší lord admirality Winston Churchil, který také nerespektoval žádné zásady a civilní lodě vybavoval zbraněmi, které ničily dosud „slušné“ protivníkovy ponorky, které zabavovaly zpravidla jen zboží…

To vše a mnoho dalšího se dozvíte ve „Žralocích císaře pána“.