EU - ztráta národní identity?

Autor: Jaroslav Janovec <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 30. 03. 2002

Formální závazek podporovat národní identitu jednotlivých členských států, který na sebe EU převzala, bude vždy narážet na tendence vyvěrající z podstaty nadstátního útvaru a jeho snahu o nivelizační efektivitu, ještě výrazněji však neuspěje v konkurenci s ekonomickými tlaky vedenými ze soukromého sektoru. Zjednodušeně řečeno, v EU nemůže přežít národní identita členských států, tedy přesněji vzato, nemůže si z dlouhodobého hlediska udržet současnou svou sílu a vitalitu. Federalizace EU není ve svém důsledku nakonec ničím jiným, než plným uznáním tohoto vývoje. Není otázkou, zda je národní identita veličinou hodnou ochrany (samotná EU se zavazuje ji chránit), ale je otázkou, zda EU vůbec může identitu jednotlivých národů uchránit a zda je to vůbec v jejím zájmu (byť se k tomu hlásí) a v jejích silách.

Co si vlastně pod pojmem "národní identita" představit? Pro naše účely postačí velmi obecná definice, podle které za národní identitu považujeme soubor kulturních, sociálních i politických hodnot vlastních určitému společenství, způsobilých jej charakterizovat. Mezi nejvíce akceptovatelné identifikační rysy jednotlivých národů patří bezesporu jazyk, další rysy jsou někdy zuřivě znevažovány a je jim upírána schopnost být identifikačním znakem pro určitý národ.

Evropská unie (a její předchůdci) vznikla z potřeby efektivnějšího hospodářského života v evropském regionu. K tomuto cíli se dnes připojuje i snaha o určitý politický standard, jednotnou zahraniční politiku (nereálný to však sen) a na prvotní potřebu navazující sjednocování právních řádů. Všechny tyto nivelizační cíle jsou jen pramálo slučitelné se zachováním nějaké hlubší různorodosti v těchto oblastech. Jen těžko si lze představit specifický národní právní řád, který je zároveň harmonizovaný s celoevropským právem a jemuž je nadřazeno právo společenství. Evropská integrace je ze své přirozené podstaty založena na rozmělňování identit, které jsou překážkou k dosahování základních cílů, kterými je efektivnost jednotností. Evropa se dnes v integračních procesech EU vlastně rozhoduje (drastickým sociálním experimentem), zda je efektivita natolik zásadní veličinou, že je vhodné v jejím zájmu likvidovat některé jedinečné hodnoty, které na cestě k ní překážejí. Atributy národních identit, národní jazyk nevyjímaje, jsou bezesporu překážkami na této efektivní (jak snadno by se nám žilo bez tlumočníků) cestě k prosperující společnosti.

Evropská unie nemá příliš na výběr. Buďto bude naplňovat své základní cíle vyžadující jednotu, nebo bude chránit hodnoty tuto jednotu tříštící. V druhém případě by EU postupovala sama proti účelu, který jí dává smysl. V souvislosti s výše uvedeným je zřejmé, že formální závazek chránit národní identitu členských států je jen propagandistickou frází, které málokdo věří. Neříkám, že EU se snaží cíleně a aktivní činností odnárodňovat jednotlivé národy (jednání v mnoha mezinárodních úmluvách zakázané), ale určitě představitelé EU dobře vědí, že ekonomika, veličina v euro-americké civilizaci bohužel nad jiné významná, tuto práci s nemilosrdnou precizností vykoná. Budoucnost v integrované Evropě bude možná hospodářsky efektivní, ale zbavena nežádoucí jedinečnosti a rozmanitosti - prostě nádherná ekonomická šeď.