Nové Jiřské náměstí

Autor: Jan Maloušek <janmalousek(at)seznam.cz>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 09. 05. 2002

Před úplným začátkem nové turistické sezóny byl na Pražském hradě dokončen významný stavební počin – nové řešení Jiřského náměstí a přilehlé Vikářské ulice. Oba prostory přímo navazují na Plečnikem monumentalisované III. nádvoří, obklopují ze severu a východu katedrálu, zkrátka se jedná o historicky, turisticky, památkově, provozně i architektonicky výrazná a zajímavá místa. Donedávna trvající stav povrchů byl opravdu tristní: Vikářská ulice byla překryta asfaltem, pod nímž se nacházely zbytky běžné žulové dlažby a chodníků, na vlastním náměstí byly mnohokrát se překrývající betonové záplaty, okolo nichž se krčily ža-lostné zbytky dlažeb různé kvality i stáří.

Člověk však nemusí být letitým pamětníkem, aby zažil náměstí s dlažbou z přelomu 19. a 20. století, která byla za použití starších materiálů vytvořena katedrální hutí. Tato úprava se totiž dochovala až do 2. poloviny 80. let.

Současná podoba byla vybrána kombinovanou anonymní soutěží, vyhlášenou Správou Pražského hradu a vyhodnocenou v roce 1998. Podmínky požadovaly respektování stávající-ho terénu (pod dnešním náměstím probíhal ostroh skály), zmírnění hran spádových ploch a lemů u pat přilehlých objektů. Na zvážení ponechávaly návaznost na dlažbu III. nádvoří, zob-razení archeologických nálezů, zachování fragmentů starších dlažeb či někdejší kašnu (právě díky jejímu umístění na náměstí v 16. století bylo toto vydlážděno).

Vítězný (a realisovaný) je projekt autorů Petra Hájka, Tomáše Hradečného a Jana Šépka. Návrh navazuje na Plečnikovo sousedství poměrně volně (směr pokládky dlažby a vyznačení vrcholů pokračující čtvercové sítě leštěnými kamennými deskami), zato respektuje prakticky všechny dochované fragmenty starších povrchů. Nabídnutý vodní prvek autoři vyu-žili, když na náměstí umístili barokní kašnu, doposud chovanou v depozitáři. Je to kašna z dnešního III. nádvoří, která byla odstraněna při jeho předválečné úpravě a nahrazena novou, na níž byla přemístěna gotická socha sv. Jiří.

V souladu s podmínkami soutěže byl a je respektován přirozený profil terénu, takže na monumentální Plečnikův počin nemohlo být navázáno. Zde je na místě zdůraznit, že velký architekt dost tvrdě a nekompromisně zničil starou podobu nádvoří, avšak na druhou stranu tak vytvořil opravdu jednotný a velkolepý prostor. Dnešní památková péče má však své prio-rity a bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto. Možná byla na dlouho promarněna příleži-tost, avšak zachovala se stopa vývoje.

Na druhou stranu dlažba i tak, přes nepravidelný profil a hrubý povrch, působí velmi mocně. Od východu sjednocuje prostor okolo katedrály a Vikářskou ulici s náměstím. V rozporu s tím však je tato jednota nabořena značným množstvím zachovaných zbytků star-ších úprav. Velká mocnost skladebného souvrství také poněkud „utopila“ katedrálu i domy ve Vikářské ulici, což je silně na škodu jejich architektonickému vzhledu a jistě to není vhodné ani ze stavebního hlediska (vlhkost). Vytažení barokní památky na světlo a obnovení její pů-vodní funkce je ovšem bezpochyby skvělý počin.

Celá nová dlažba má však, bohužel, podstatnou vadu na kráse, kterou se již „honosila“ její o sto let starší předchůdkyně, totiž: špatně se po ní chodí. To je u povrchu komunikace, určené především pro chůzi, podstatná vada na kráse. Velikost hrubosti v dlažebních kame-nech je taková, že působí jisté potíže i mužům v polobotkách. Dámy v lodičkách ať raději jdou jinudy; v nejlepším případě by asi odepsaly boty, v horším kotník či tvář. Nejsem zastán-ce potlačování estetické stránky užitných předmětů funkční, ale ono to ani obráceně není správné. Architektura není malířství nebo sochařství; tu totiž užívají (esteticky i funkčně) i lidé, kteří musí, i když se jim nelíbí. To o obrazech neplatí.

Pražský hrad se tak může pochlubit novou, umělecky kvalitní a přitom nenápadnou atrakcí. Úprava prostorů sice nenavazuje zrovna plynule na přilehlé, ale ani je neignoruje. Je to samostatná úprava prostoru, který tak zůstal samostatný a nebyl přičleněn k jinému.