Co chtějí francouzští voliči?

Autor: Petr Tryščuk <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 08. 05. 2002

Francie se při nedávných volbách opět mírně otřásla ve svých "demokratických" základech. K volebním urnám dorazili také voliči, kteří již tradičně volit nechodí. Dokonce socialisté a trockisté s naprosto klidnou rukou vhodili do uren svůj hlas Chiracovi. Náhodnému pozorovateli by se mohlo zdálo divné, že levice nezůstává i nadále levicí a najednou volí "své" nepřátele. Ale my zasvěcenější známe pravdu o původu Evropské Unie a jejím socialistickém podhoubí a tudíž nás neudiví ani trockistické hlasy dané Chiracovi!

Také média se s jim danou urputností a hysterií zapojila do předvolebního boje. Opět se předbíhala v davové panice, lžích a pomluvách. Třeba na televizi Nova se nechali slyšet o fašistovi Le Penovi. Nakonec Le Pen ve své popularitě skoro zastínil i hokejové mistrovství světa, což už je co říct. Pro snížení Le Penovy popularity, mu odpůrci raději ubrali počet demonstrantů ze 120 000 na 10 000 a jeho odpůrcům nasadili mírumilovnou masku. Málokdo však ví, jak končí demonstrace "antifašistických antilepénistů". Bez násilí se takřka nikdy neobejdou a demolování aut a rabování obchodů je již součástí jejich demonstrací a jaksi patří k jejich koloritu! Také novináři se nenechávají zahanbit a prohrabávají jeho životopis a hledají v něm kdejakou charakterovou vadu. Když nenajdou, nevadí, však lež vždy měla v novinářském prostředí své místo. Kam až to může dojít dokazuje případ holandské pravicového vlasteneckého politika Pima Fortuyna, který byl včera (6.5.2002) zavražděn. Ruku vraha vedly nejspíše štvavá a lživá slova novinářů.

Přesto všechno Jean Maria Le Pen stojí na svých nohou pevně. A stále dává (nabízí) svým voličům to, co si přeje nejen on, ale také to, co chtějí oni sami. Voliči konečně chtějí ve Francii pořádek, klid a pokojný život bez neustálého násilí, bez náboženského a etnického teroru a hlavně již nechtějí doplácet na všechny ty vyžírky, kteří doslova parazitují na sociálním systému. Chtějí svobodnou Francii, pro kterou vždy bojovali a chtějí být hrdí na svou tradici, měnu a vlajku. Vyřešení těchto problémů může v rámci předvolebních slibů nabídnout voličům jakýkoliv politik, ale jak se zdá - důvěru v jejich sliby už občané nemají. Je samozřejmě otázkou, zda by Le Pen své sliby dokázal splnit a zda by zachoval demokratický ráz země. Avšak takové dilema MUSÍME řešit s každým politikem. Copak nás Havel, Zeman a Klaus dostatečně nepřesvědčili o své nadutosti a sklonech ke královské hegemonii?

Nevím tedy, jak by nakonec dopadl Le Pen, ale jedno vím jistě: všichni ti "demokraté" mu nikdy nedají (i kdyby měli sami porušit zákon) šanci prokázat, co v něm je. A to samo o sobě nemá s demokracií nic společného. Jenom tak posouvají J.-M. Le Pen na černých listinách fanatických vrahů na čelní pozice.

Pro ty, kteří se nechali médii ovlivnit, mám jednu radu. Studujte a ptejte se. Potom určitě zjistíte, že svým chováním Le Pen není Sládek ani Žirinovský, svou politikou určitě není Haider a hlavně svou láskou k vlasti není žádný zpuchřelý komunista, skrývající se za nálepku evropského demokrata, který si národní zájmy bere do úst jen v době voleb. Tak jak to dnes u nás vidíme skoro u všech parlamentních politických stran.