Dočkáme se někdy?

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 13. 09. 2002

Čekání na spasitele, zhruba tak lze hodnotit aktuální stav na české vlastenecky a nacionalisticky orientované politické scéně. Stávající subjekty totiž až dosud nepotvrdily smysluplnost své existence nejen něčím, co by se dalo při troše dobré vůle označit jako politický úspěch, ale ani viditelnou polickou aktivitou. Čas od času to vypadá, že se již začíná blýskat na lepší časy, jsou, pravda, vydávána různá prohlášení, koná se nějaké to setkání či demonstrace, avšak ona mravenčí práce v mezidobí - nic. Žádní aktivisté vytvářející nezbytný stranický aparát po celé zemi, zřídka aktualizované webové stránky (existují-li vůbec), nulová snaha o zviditelnění se v zavedených médiích.

Je přitom očividné, že pomyslných balvanů na cestě k funkčnímu a úspěšnému nacionalistickému politickému uskupení leží bezpočet - od zjevně nepřátelsky naladěných masmédií přes celkovou celospolečenskou únavu z politiky (zčásti právě těmi samými masmédii skrytě očkovanou) až po jistě ještě skrytější činnost BIS - těžko lze totiž věřit, že při současném antinacionalistickém trojčení novinářů a politiků stojí tajná služba nečinně stranou a nechá národně orientované aktivisty ony pomyslné balvany z cesty v poklidu odstraňovat (teprve čas zřejmě ukáže, kolik snah bylo mařeno agenty). Největším balvanem na samém počátku cesty je však dozajista vnitřní rozhádanost a názorový fundamentalismus některých protagonistů (opět není jasné, do jaké míry za ním stojí infiltrace hnutí zpravodajskou službou), charakteristický nejen neochotou dohodnout se prostřednictvím názorových kompromisů, ale především nevůlí vůbec sednout k jednacímu stolu. Ovšem pominout nelze ani fakt, že se prakticky nedá ve své činnosti opřít o nějakou uznávanou autoritu, ať již organizaci či jednotlivce. Pouze závidět lze okolním státům jejich katolické církve, ta česká s kardinálem Vlkem a neustále se zviditelňujícím Halíkem se spíše veze na nablýskaném voze, než by se nepopulárně brala za věci národa a tradičních morálních hodnot. A český Mečiar, Haider, Giertych, Le Pen či Fortuyne jsou stále v nedohlednu.

Přesto je však doba pro vznik subjektu zmiňovaného typu neobyčejně příznivá, a pro toto smělé tvrzení existuje mnoho důkazů:

- úspěch podobně orientovaných organizací v okolních zemích - na Slovensku, v Rakousku i Polsku je postavení takovýchto stran ve společnosti velice silné.

- množství inteligentních a pracovitých mladých lidí v dané oblasti - vlastenecky a nacionalisticky orientované webové stránky patří dle serveru "Na vrcholu" k těm nejnavštěvovanějším v oblasti politiky a z tohoto hlediska předčí i prezentace mnoha subjektů pyšnících se zastoupením ve sněmovně či senátu.

- právě probíhající proces evropské integrace musí nutně svou nepropracovaností, propagandistickou nedůvěryhodností a arogancí vůči tradičním hodnotám vyvolat přesně opačné tendence, než jsou cílem průhledných manipulátorů, zvláště pak v zemi s takovou tradicí nedůvěry v oficiálně hlásané.

A přitom náznaky jak na to zde jsou. Stačí se pouze poučit z fungování Volby pro budoucnost, jež se svým jasně protiintegačním programem jistě rovněž neměla na růžích ustláno a přesto v červnových volbách získala po cirka třech měsících existence více hlasů než médii podporovaná Cesta změny a skončila pouze o místo za druhdy vládní, dosud však senátní ODA. A recept na úspěch je jasný, chce to pouze cílevědomou a mravenčí soustavnou práci, ono tradiční místo pro silnou národně orientovanou politickou stranu je totiž na české politické scéně stále ještě prázdné!