Kauza OSN: OSN je zákeřná zbraň

Autor: Přemysl Čech <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 16. 04. 2003

Mohlo by se zdát, že současný útok USA na Irák je koncem OSN. Určitě tomu tak není, staré OSN (včetně jeho poslání) totiž již dávno zemřelo a nové OSN plní precizně svůj úkol - být bičem na malé státy. Irák i Jugoslávie jsou toho zářným příkladem.

Jak funguje vlastně tato nová zbraň? Nejprve je některý z malých států označen za problémový a rezolucí OSN je na něj uvaleno embargo. Zatímco stát ekonomicky chřadne a vojensky se nemůže zabezpečovat proti budoucímu agresorovi (zejména protivzdušnou obranou), některá z mocností (většinou USA), která takové kroky vyvolala, může ekonomicky růst a vojensky se vyzbrojovat. Ještě své nové objevy a vynalezené způsoby zabíjení arogantně předvádí svým obětem.

Zákeřná zbraň funguje velmi efektivně. Diplomatickým tlakem, doplněným vyhrožováním, donutí oběť dokonce k tomu, že v předvečer války začne odzbrojovat. Nakonec se dá nějaký nesplnitelný požadavek a vše je dokonáno. Malé státy se OSN samozřejmě bojí. Rezoluce Rady bezpečnosti mohou na stát uvalit embargo nebo nakonec legalizovat útok. Velmoc vyzbrojena mandátem OSN bez větších problémů realizuje své záměry. Naopak velmoci z OSN velký strach nemají. Každý pokus o jejich odsouzení nebo zpochybnění jejich kroků okamžitě budou vetovat.

Nedovolené použití ozbrojené síly je sice dle mezinárodního práva mezinárodním zločinem, ale velmoci si nedělají s právem (kromě práva silnějšího) moc starostí. Jejich právo veta v Radě bezpečnosti je dostatečně ochraňuje, zvláště když zcela účelně nepřistoupily ani k Mezinárodnímu tribunálu pro válečné zločiny (jak to učinilo USA a vědělo dobře proč). Malý stát však musí mít z Charty OSN a mezinárodních válečných tribunálů přímo hrůzu. Jejich představitelé a velitelé jsou souzeni a odsuzováni v politických procesech, kde jsou nově definovány skutkové podstaty trestných činů nikde nezachycených, kdežto jejich protivníci z válečnické velmoci vedou další "spravedlivou" válku.

Je zřejmě zcela legitimní uvažovat o rozpuštění OSN. Tato iniciativa by měla vzejít ze strany malých států, pro které OSN znamená větší nebezpečí než život bez této organizace. OSN však nezklamalo jen v oblasti bezpečnosti, také celosvětovou ochranu životního prostředí a další cíle nedokáže efektivně řešit. Česká republika jako jeden z mnoha malých států by měla začít hledat nějaké kvalitní řešení své budoucí bezpečnostní situace. Lze se samozřejmě spoléhat na některou velmoc (proč ne na tu největší?) a skákat dle hvizdu protektora, jen dávejme pozor, abychom jednou v porovnání s jiným příjmem pro velmoc svůj boj neprohrály. Lze samozřejmě spoléhat na vlastní síly, na naše lesy a hory a doufat, že až nás bude nějaká velmoc bombardovat kvůli uhlí, dřevu, výrobě Tamary, faktu, že máme socialistický kabinet, špatnému bonmotu nějakého politika nebo jinému spravedlivému důvodu, tak bude tak kulturní, že nechá centrum Prahy a valné většiny našich překrásných měst bez povšimnutí.

Na závěr jedno uklidnění. Česká republika je spolehlivým a demokratickým vazalem a nemusí se tudíž obávat v blízké budoucnosti napadení ze strany USA. Pokud by však lidé v ČR nedej bože začali být hrdými, sebevědomými a přemýšlivými bytostmi (a podle toho si snad dokonce zvolili i své nové politiky), pak samozřejmě nelze garantovat bezproblémový postoj jednotlivých velmocí. Kromě toho si dovoluji ještě požádat všechny občany ČR, kterým na jejich zemi záleží, aby při nálezu vydatného ropného naleziště jej okamžitě zaházeli a postarali se o jeho utajení.