Kauza OSN: OSN je zbytečnou organizací

Autor: Jaroslav Janovec <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 02. 05. 2003

Nikdo nepochybuje o tom, že OSN může konat jen do té míry, do jaké mu to dovolí jeho členové, avšak jeho absolutní impotence a neschopnost vynutit mezinárodní normy, které samo stvořilo, vnáší do mezinárodního společenství takovou míru destrukce mezinárodního práva, že se stalo zhoubným nástrojem, tvůrcem anarchie v mezinárodních vztazích.

Projekt OSN bezesporu selhal a je velmi rozumné se zamyslet nad tím, zda se již od počátku jednalo o nesplnitelný sen, nebo zda OSN nesplnilo svou úlohu pod tlakem nepředložených okolností. Na celé kauze není ale tak podstatné, proč OSN nebylo schopno dostát svým úkolům, ale fakt, že celá desetiletí tvořený systém mezinárodního práva (a mezinárodní bezpečnosti), na který se lidstvo začínalo spoléhat, je v troskách, čímž mezinárodní společenství ona desetiletí promarnilo. Vývoj samozřejmě ukazuje, že nás čeká několik dalších let a možná desetiletí dalších pokusů o to samé, bohužel vyúsťujících ve stejný výsledek.

Možná by se mohlo zdát, že nedopatření, která se objevila v poslední dekádě, ještě nemusí znamenat absolutní kolaps OSN ani likvidaci mezinárodního práva. Soudí se, že lze zachovat systém i tehdy, když určité subjekty nebudou tento v některých případech respektovat. Devalvace vztahů i práva je v takovém případě považována za nutné zlo koexistence s velmocemi. A zde je zásadní problém. Nikoliv pouze jedna supervelmoc, jak mnozí soudí, si může dovolit porušovat mezinárodní právo a ignorovat OSN, ale také mnohé regionální velmoci, se kterými ani USA mnoho nezmůže. V takovém stavu plní normy pouze ti, kdo nejsou dostatečně silní nebo nemají silného protektora (jako např. Turecko provádějící prakticky genocidu Kurdů). Indonésie, Čína, Rusko nebo Indie sice nemohou přimět USA k plnění dohodnutého, ale USA nemá sil donutit ani je. Pokud by podobné bezpráví panovalo ve vnitrostátním právu, pak by normy musel dodržovat jen ten nejslabší občan, kdežto policisté (tak jako USA) nebo úředníci by plenili, vraždili a loupili, aniž by byli postižitelní. Takový právní řád je bezprávým a donucující aparát je násilnou tyranií.

Pod dojmem nerespektování mezinárodních norem ze strany těch největších a nejvlivnějších se naprosto rozpadá základní kámen mezinárodního práva , tzv. kogentní normy platící "ergo omnes" (vůči všem). Mezinárodní právo se tak znovu scvrklo na bilaterální smlouvy a pár nevýznamných mnohostranných smluv o nepodstatných záležitostech, jako v dobách před 1. světovou válkou. Osobně si myslím, že mezinárodní právo je v současnosti jen jiným názvem pro "momentální mocenské poměry a vztahy". Impotence Komise pro kodifikaci mezinárodního práva při OSN stejně jako neschopnost prosadit příslušnost mezinárodního trestného tribunálu pro všechny státy je jen vrcholem zpackaných projektů, nesoucích název kolektivní bezpečnost a vyspělé mezinárodní právo.

Vnímat OSN jen jako politický orgán, jehož úkolem je poskytnutí prostoru pro diplomatická jednání (jak činí například Jiří Hojer ve svém článku, na který tento více méně reaguje), považuji sice za realistické, ale upřímně řečeno vydržovat takový kolos, jen aby byl volnou tribunou pro jednotlivé státy, je poněkud zbytečné. Navíc by musela být i poupravena Charta OSN a zrušena Rada bezpečnosti. Bez těchto změň totiž OSN nikdy nebude prostorem pro jednání , ale vždy jen loutkou v rukou pěti velmocí s právem veta. Svět se bez OSN určitě obejde, vždyť spory mezi sousedícími státy se zásadně řeší bilaterálními schůzkami, často za přispění nějakého silného státu v oblasti. Větší spory, na kterých má zájem jedna z velmocí, se bohužel řeší pomocí diplomacie vyhrožování, vydírání a bombardování.

OSN nesplnila nic z toho, proč byla založena. Dlouhé období jen s malými válečnými konflikty není produktem made in OSN, ale důsledkem bipolárního světa, kde dva soupeřící bloky nastolovali v minulých desetiletích rovnováhu pomocí drastického zbrojení, které by v případě války znamenalo definitivní konec lidstva. OSN byla vlastně již tehdy zbytečnou organizací a všechna odzbrojující jednání mezi SSSR a USA probíhala mimo OSN. Z povahy mezinárodních vztahů a rozložení sil ve světě je dle mého názoru zjevné, že OSN se nemůže ani smysluplně transformovat.