Kontrakultura

Autor: Národní myšlenka <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 02. 05. 2003

Nudné, ubíjející televizní pořady s neustále dokola se opakujícími vyšumělými hvězdami, jejichž obličeje jsme viděli nejméně stokrát, staré nesčetněkrát shlédnuté filmy, u nichž známe pointu dokonale a dialogy téměř nazpaměť, a nové filmy, které jsme neviděli a o nichž víme bezpečně snad jen to, že je nikdy vidět chtít nebudeme, rozhlasové stanice, co se tímhle rádobyvznešeným názvem jen maskují a ve skutečnosti jsou jen horou reklam poslepovanou rychlokvašenými moderátorskými hvězdami, schopnými za noc porodit muziku tak úděsně stupidní, že by jeden nevěřil, že je něco takového vůbec možné, veřejnoprávní média s pečlivě vybraným okruhem těch, kdo smějí mluvit a s ještě pečlivěji vybraným okruhem těch, kdo mluvit nesmějí a jejichž existence je poznamenána mediálním razítkem Nežádoucí, zoufale šedé, tupé a nenápadité noviny, které pochybné, ale přesto umění propagandy srážejí na samé dno stoky a místo bystrých nápadů, jak na protivníka, ničí ty, kdo ničeni býti mají, primitivní silou a nikoli vynalézavou zákeřností, jakou musí i ponižovaný a deptaný ocenit s uznáním, pokud může ještě vůbec dýchat, otravné opakující se komentáře otravných opakujících se komentátorů, vytvářejících vlastní virtuální pravdu, jíž může z těch, kdo vidí, uvěřit jen slepý či beznadějně zaslepený, tlupa významných a předcházených hochů, schopných a ochotných propůjčit hlas tomu, co se vyplácí či je v kurzu, toaletní papír, jehož vynalezení uzmulo současnému ukázněnému českému tisku jakýkoli důvod a jakékoli oprávnění na existenci s alespoň nějakým pozitivním a lidstvu prospěšným smyslem.

Hrozivá masa, působí impozantně, nepřekonatelně, ale je to jen hromada svinstva, po níž se procházejí a impozantně práskají bičem ti, kdo se sami pasovali na strážce smetiště, nebo na ně byli povýšeni těmi, kdo spoustu malých smetišť řídí a vykonávají nad nimi okem pečlivým, pozorným a ostražitým kontrolu bystrou a nelítostnou. Nebrání ti někdy v chuti v sobotu v pravé poledne s rozběhem kopnout do obrazovky obava, co hrozného a nestvůrného by se z ní mohlo vysypat? Pak ti věřím a tisknu ruku v gestu osudové sounáležitosti: i ty cítíš tu obludnou manipulaci, šílené kšeftování s dušemi, pomaloučké, ale o to usilovnější vytloukání zbytků rozumu z hlav, jež napadl virus nohou na stole a dvojice těkavých očí na zářící ploše s pořádnou úhlopříčkou.

Řekneš možná: tělo je napadeno prudkým jedem, co se šíří rychlostí tekoucí rudé a pulsující krve oběti, napadá orgány, zasahuje mozek, jednou jej nakonec definitivně po sérii kratších i delších výpadků vypíná, zmrazuje a ukládá k umělému spánku, z nějž se už mnohdy neprobudí nikdy. A zde je každá rada marná, či se alespoň všechno marným zdá; není-li pomoc či alespoň její náznak na obzoru, pokud ji ani nejbystřejší zrak ve svém úzkém viditelném okolí nemůže spatřit, tělo ochabuje a jedinec se vzdává - a nejhorší je, že často na vždy.

A přesto ten protijed existuje, je silný, účinný, jen se o něm málo ví a málo se aplikuje - je ho málo, a protože je ho málo, je i jeho výroba a šíření obtížnější a nákladnější než je tomu u léků, co koupíš v každé trafice nebo chytneš na rozhlasových vlnách a co ti přitom jen spolehlivě pomůžou ke stavu, před nímž se snažíš s duší staženou svírající obavou pronásledovaného a všemi opuštěného štvance, nad jehož podivínstvím často i ti nejbližší jen kroutí hlavou a bezmocně krčí rameny, utéct co nejdál. Ten lék se jmenuje Kontrakultura. Má mnoho podob: nalezneš jej v hudbě, ve filmu, v poezii, v literatuře, v novinách, časopisech. Vychází z osvědčených a prověřených vzorů, vzniká i v docela nových a překvapujících podobách. Zaměřuje se na každého zvlášť, neboť zájmy má každý z nás trochu jiné a tím, co nás spojuje, jsou především společné myšlenky a vědomí dějinami dané vzájemné sounáležitosti, nikoli pevně daný rámec, jemuž se musí jeden každý podřídit. Totalitarizující šedá uniformita, tak dobře známá z masmédií, která povolují odchylky od mainstreamu jen tehdy, jsou-li oddány korektně ideové čistotě, je přesně tím, co tu není a co nikomu nechybí. Je to čistý svět, svěží, dýchající z plných plic čerstvý vzduch a rozjařeně živoucí, jejž dosud nedokázaly příliš pošpinit peníze, kterých je tu příliš málo, než aby něco takového svedly, svět přátel a kamarádů, kteří se dobře znají, když si vzájemně pomáhají ve své práci, svět jasných duší, které při nasazování vlastních "dobrých pověstí" a kariér zasvěcenějším připomínají spíš šílence balancující nad propastí na tenkém laně.

Čteš-li tento článek, jsi už i ty zasažen Kontrakulturou, neboť k ní bezpochyby náleží i časopis, jehož papír mu byl pro tuhle chvilku propůjčen. Cesta Kontrakultury je obtížná, namáhavá, vyčerpávající, ale vždycky úspěšná. Je účinnější než pár stovek odvážných na náměstích, sdílnější a působivější než skandovaná hesla, byla by i tisíckrát užitečnější než slavně vyhraný fyzický střet, kdyby ani tisíc nul nezůstalo dohromady jednou velkou, zbytečnou a pitomou nulou. Může být všude a může být stále: jejím úkolem je pronikat, prosakovat, působit, ovlivňovat, naznačovat cesty, našeptávat řešení. Mnohem obtížněji v ní působí provokatér, nesnadněji proti ní zasahují státní orgány, neboť je kryta předivem vztahů, jež vedou kdoví kam, a tyto vztahy pomáhají ze společných zájmů budovat síť mezinárodních a všestranně využitelných kontaktů.

Válku proti Kontrakultuře nelze definitivně vyhrát. Lze ji snad násilně udolávat, pošlapat, ale zrodí se stále znovu jako Fénix, očištěná a silnější než dřív. Vyschne-li pramen doma, napojí se ze zdroje zpoza hranic, kde jsou vždy k nalezení věrní přátelé, ochotní zajistit to, v co doufají, že bude zajištěno i jim, ocitnou-li se v podobné situaci. Ale nenastává to příliš často. Mnohem spíše začíná jako malý potůček, k němuž se sbíhají další stružky, stékající se do mohutného proudu, jenž už není možné zastavit a jenž strhne veškeré překážky, které se mu někdo snaží strkat do cesty. Pomůžeš-li těm, kdo Kontrakulturou dýchají a pokoušejí se ji dostat mezi uspané s rozumem u ledu, může k tomu dojít dřív, než se nadějeme.

Napsáno pro Obranu národa