Umělý svět

Autor: Jaroslav Janovec <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 19. 07. 2003

Motto: Hranice možného ve věcech mravních jsou méně těsné než si myslíme: jsou to naše slabosti, naše neřesti, naše předsudky, které je zužují. Nízké duše nevěří ve velké lidi: neřestní otroci se usmívají posměšně slovu svoboda. (J.J. Rousseau - O společenské smlouvě)

Řekneme-li , že svět se řítí do záhuby, budeme mít pravdu – řekneme-li , že lidstvo je neustále schopno i dnes nalézat společenský hodnotový konsensus, přizpůsobovat se a prosperovat, budeme mít pravdu také. Obě tvrzení jsou závislá na úhlu pohledu, kterým měříme současný vývoj organizování lidského druhu, na kritériích jichž při posuzování používáme a do značné míry také na osobních zkušenostech. Navzdory myslitelům, kteří již před 200 lety předvídali katastrofický vývoj západní civilizace tato dodnes funguje, navzdory idealistům kteří předvídali prohlubování humanity, věří v zářný rozmach lidského rozumu a progresivní vývoj společenských vztahů, moderní společnost přinesla nebývalé ekonomické zotročení, hroucení rodinných vazeb, barbarství velkých světových válek a jaderných zbraní i odcizení člověka od lůna přírody.

Jak může být v takovém stavu vůbec dosahován společenský smír, když hodnotový žebříček více méně akceptovatelný majoritou, je scvrklý jen na několik málo základních hodnot, ve své podstatě zaměřených jen na získání úspěchu jako měřítka kvality jedince i společenství? Síla těchto kvazihodnot, udržující společenský konsensus, spočívá v jejich schopnosti nabýt zdání, že mají smysl, ba co víc, že jako jediné mají smysl. Umělé hodnoty vytvářejí umělý svět - neporazitelná harmonie, ve které se bojíme více bídy než otroctví a ceníme si více zisku než svobody. Čestný jedinec není v tomto světě ničím, pokud jej neprovází úspěch, naopak lidská troska s umělou vizáží a vyumělkovaným projevem i emocemi je postavena na piedestal jen proto, že je schopna jakýmikoliv prostředky, které hodnotový žebříček nedefinuje, získat úspěch. Celý tento cirkus funguje, zdá se že skoro dokonale, vstřikujíc do myslí jednotlivců pocit, že nic víc nelze dosáhnout, nic jiného, nic hlubšího. Umělé elity, umělá legitimita, umělá politika nebo umělá práva, lidé jsou hodnoceni bez ohledu na jejich lidskou kvalitu, postačí umělé kritérium, postačí frázovité projevy o ničem.

Přes všechny stesky a rostoucí vliv alternativních společenstev, umělý svět se globálně rozvíjí, bují a sílí (ostatně jen tak je schopen přežívat). Jeho nevyhnutelnost je však mýtem, který je neustále nutné vyvracet, neboť ztratí-li umělý svět gloriolu jediné možnosti, padnou i demaskované hodnoty, na kterých stojí. Člověk je tvorem bezesporu schopným přejímat kulturní a společenské vzorce, dotvářet své zděděné charakteristiky na základě interakce s jinými. Společnost se vyvíjí a její hodnotový základ společně s ní. Je to jasným důkazem, že hranice možného ve věcech mravních jsou méně těsné než si myslíme. Neříkám, že může být vytvořena ideální společnost a ideální jedinec, ale myslím, že nám nemá stačit současný umělý stav.