Zvažme znovuobnovení trestu smrti

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 05. 01. 2005

Prakticky den co den se k nám dostávají zprávy o všemožných zvěrstvech, jichž se dopouští jednotlivé lidské bestie, či dokonce organizované bandy. Přitom i v dané oblasti existují excesy, které přpoutají pozornost více než ostatní a znovu svou surovostí a tragičností relativizují dominující pseudohumanistický přístup k užívání absolutního trestu. Z poslední doby vzpomeňme kupříkladu zprávy z jihovýchodní Asie přinášející informace o tom, jak vlny tsunami, jež pohřbily k dnešnímu dni již více než 150 000 lidí, následuje vlna zločinu.

Dochází zde dokonce nejen ke klasickému rabování (to ovšem probíhá i v některých bytech a domech zveřejněných švédských obětí přírodní katastrofy),ale i k takovým zvěrstvům, jakými jsou únosy postižených dětí turistů či znásilňování sirotků v místech první pomoci. U nás vzpomeňme únos a následnou vraždu podnikatele Brunclíka, jenž byl dvěma bastardy zavražděn přes to, že jeho otec požadované výkupné zaplatil. Kolik lidského neštěstí a vytrpěné hrůzy ještě prožijí nevinní a zákonů dbalí občané, než se zodpovědní činitelé odváží přes odpor vládnoucí politické korektnosti (otevírání této otázky není vůbec "in") znovu nastolit k posouzení problematiku obnovení trestu smrti. Nejvýstižněji přitom absurdnost současné situace ilustruje případ uneseného vysokomýtského podnikatele. Jeho firma a jeho pozůstalí budou ještě dlouhá léta platit ze svých daní tak jako i další pozůstalí po obětech vražd v celé zemi pobyt vrahů jejich dětí, rodičů, bratrů či sester za mřížemi. Budou jim dotovat stravu, přísun knih do knihovny, elektřinu, topení, ošacení, atd. a čas od času s hrůzou uvidí, jak někteří humanisté poukazují na to, že je vězňům povolováno málo návštěv nebo že jim špatně vaří.

Přitom i trest vyjímečný je v dnešní české justici aplikován poměrně zřídka, za loupežné vraždy jsou běžně udíleny tresty v rozmezí 12-15 let, například tento týden dostali dva ukrajinští mafiáni za ubití dělníka, který nechtěl platit výpalné 12 a 13 let, další dva kriplové, kteří uškrtili kvůli hodinkám 81-letou důchodkyni let 16. Takto tedy vypadá naše spravedlnost? Nelze se pak divit, že při zmiňované útlocitnosti k pachatelům nejzávažnějších trestných činů stoupá brutalita hrdlořezů. Dostat za loupež 8 nebo za loupežnou vraždu 12 let, když se riziko dopadení rapidně sníží, proč do toho nejít že? Nebo že by soudy braly v úvahu, že jde "jen" o Ukrajince či důchodkyni? Nevěřím tomu, zvláště když se pak dočtu, že další ukrajinský násilník z Černošic dostal za znásilnění několika žen pouze 8 let. Nebo se vám, vážení čtenáři těchto řádek, zdá 8 let za způsobení celožitní frustrace několika mladých žen trest dostatečně tvrdý? Vrcholem stupidity je pak, když nás Evropská unie kárá za počet vězňů a kritizuje, že nemají mnohdy zajištěn západní standard. Logické přece je, že by počet vězňů měl odpovídat úrovni zločinnosti v zemi a ne tabulkám bruselských byrokratů. Právě naopak, osobně se domnívám, že počet vězněných je u nás stále nízký a neodpovídá bující zločinnosti.

Ale vraťme se k hrdelnímu trestu, mnozí namítají, že i v dobách, kdy se popravovalo, se loupilo, vraždilo a kradlo. Samozřejmě ano, ale zdaleka ne v takové míře jako dnes. Do úvahy je pak ještě zapotřebí brát, že kriminalizovány byly i skutky, za něž dnes vůbec uvěznění nehrozí - drobné krádeže, hazard, urážky či výhrůžky a i absolutní trest byl za vraždy nebo podobné závažné trestné činy (znásilnění, loupeže spojené s těžkým ublížením na zdraví) udělován téměř automaticky. Dokonce i někteří pachatelé nejzávažnější trestné činnosti tvrdí, že kdyby existoval trest smrti, nikdy by se vražd nedopustili (někteří z "orlických vrahů"). I tradiční argument odpůrců absolutního trestu, že žádný člověk nemůže rozhodovat o zbavení života druhého člověka stojí na chatrných základech. Jsou snad zločinci něco "extra", že tato výsada je určena pouze jim? Nejsou pak vyzbrojeni touto pravomocí vůči nám ostatním v jasné výhodě? A jak jsou asi motivováni svědci, kteří jsou v trestné činnosti nějak namočeni, když jim z jedné strany hrozí vězení a z druhé smrt?

Chápu, že až sem jsem příliš nepotěšil dnes vládnoucí politicky korektní klaku, ale ve svých úvahách půjdu ještě dál. Jsem totiž přesvědčen, že v určitých přesně specifikovaných případech má být v našem (i celosvětovém) právním řádu připuštěno i mučení. Mám na mysli takové případy, kdy užití mučení zabrání vraždám nevinných, zejména pak při teroristických činech a únosech. Uvedu názorný příklad: jsou uneseny děti z mateřské školky a teroristé požadující propuštění svých kolegů každou hodinu jedno popraví (pro obzváště velké humanisty - jsou to vaše děti). Je však chycen jeden z únosců, který ví, kde jsou děti drženy, ale odmítá cokoliv sdělit. Jak tedy postupovat dál? Volat opakovaně jeho těžce dosažitelnému právníkovi a apelovat na jeho lidství (?) a ztrácet tím celé hodiny a další a další dětské životy nebo nasadit drastické mučení, jež nám dodá během několika minut informaci o místě skrýše únosců vedoucí k osvobození dětí? Je možné, že policisté si v takových případech umějí poradit, ale je velmi pravděpodobné, že při tom přestupují zákon. Nestálo by za úvahu dát jim instrument, který by jim pomohl takovéto případy promptně řešit bez překročení hranic existující legislativy? Je samozřejmě také jasné, že užívání takovéhoto nástroje by bylo možné pouze vyjímečně a za zákonného dohledu.

Našim cílem by mělo být zajištění větší bezpečnosti a životních jistot bezúhonných a zákona dbalých občanů i za cenu, že povyk mnoha faktických pomahačů zločinců (ve smyslu tvorby pro jejich skutky velice liberálního prostředí) bude mnohdy znít z vlivných míst.