Le Pen má pravdu!

Autor: Petr Štěpánek <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 11. 07. 2005

Ve světle londýnských atentátů musíme dojít ke zjištění, že tzv. západní demokracie nyní sklízí, co v sedmdesátých letech minulého století zasely. Tehdy se přistěhovalci z muslimských zemí vítali s otevřenou náručí a jejich počty se nekontrolovatelně zvyšovaly, také díky nelegálním imigrantům. Ve Francii počty minaretů dohánějí počty věží křesťanských kostelů.

Typický Pařížan už není bodrý muž sedící v kavárně a popíjející pastis, či hrající petanque, ale Arab, pohrávající si s modlitebními korálky a jdoucí v čele své rodiny čítající zahalenou manželku a houf dětí. Mešity jsou plné přistěhovalců, neochotných se přizpůsobit evropskému způsobu života, ale ještě majících tolik drzosti, že požadují nosit do škol své šátky (v Bavorsku jim zase vadí kříže ve třídách).

To je to pravé pařeniště – semeniště sil, ohrožující evropskou civilizaci, kulturu a způsob života. Ctihodní západní politici byli od začátku k tomuto problému hluší a spíše přistěhovalcům ustupovali, snažili se jim vyhovět, než ukázat, kdo je v Evropě pánem, jestli česnekem prosáklý přistěhovalec, nebo Evropan, jehož předci po staletí obdělávali národní půdu a krváceli na hranicích, aby uchránili své národy před cizími nájezdníky.

Ne všichni z evropských politiků byli tak slepí a nečinní. Ve Francii od sedmdesátých let působí síla, jenž bojuje za francouzskou národní věc a Evropu národů – Národní Fronta Jean-Marie Le Pena. Tento politik, a dnes živá legenda, založil svojí politickou práci mimo jiné na tom, že neustále upozorňoval na nekontrolovatelný příliv přistěhovalců, mající za následek rostoucí kriminalitu (na některá pařížská sídliště se neodvažují jezdit ani policisté), úpadek národní kultury a v neposlední řadě růst radikalismu v muslimských řadách, kdy nezaměstnaní přistěhovalci poslouchají v mnohých mešitách kázaní imánů o nutnosti vykořenit systém, jenž je podle nich bezbožný.

Odpovědí na tyto Le Penovy obavy byly pouze urážky, soudní procesy a ze začátku i atentáty proti sekretariátům hnutí. Každý před tímto nebezpečím zavíral oči, od novinářů až po francouzského prezidenta. Vyšinutí intelektuálové vítali příliv cizokrajných obyvatel, protože v nich viděli ono multikulturní ozvláštnění Evropy. Zatímco radikálové připravují v Evropě teroristické útoky, intelektuální darmošlapové sedí po kavárnách, kouří arabskou dýmku a za zvuků pištivých melodií sní svůj zvrácený sen o sjednocené a multikulturní Evropě.

Pokud nechceme, abychom se v našich městech cítili nebezpečně, musíme rozhodně uchránit naší národní suverenitu, ochránit svůj jazyk, kulturu a definitivně uzavřít naše hranice před těmi, kdo k nám přijíždějí s houfem dětí, nataženou dlaní a s pohádkou o pronásledování a útlaku.