Hříšníkův confiteor

Autor: Milan Tobiáš <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 18. 09. 2005

Vyrůstal jsem na maloměstě za minulého režimu. V posledním ročníku základní školy jsem prožíval tzv. sametovou revoluci. Byl jsem poznamenán levičáckými bludy a postupem času jsem se jich naštěstí dokázal zbavit, sic někdy těžce. Bohužel jsem se nevyhnul smutné zkušenosti dnešního požitkářství. Ideologii minulého režimu nahradila jiná zrůdná ideologie. Tedy zpochybňování tradičních životních cílů a jejich záměnu za právo na štěstí, prožitku, uspokojování pudů a potřeb atd.

Tyto mystifikace mne také poznamenaly. Dlouhou dobu jsem se na vlastní kůži přesvědčoval, že nefungují bludy z doby před rokem 1989 a nefungují ani ty, které přišly s tzv. svobodou. Ona totiž svoboda je přesný opak. Svoboda neznamená prosazování sebe sama na úkor jiných. Svobodný není ten, kdo může dle libosti uspokojovat své potřeby a touhy. Nýbrž ten, kdo se od toho dokáže oprostit! Až díky svým zkušenostem a vlastním prožitkům jsem dospěl k tomu, jak dnešní zrůdnosti neplatí. Naopak, člověku škodí a to ponejvíce asi liberální bludy.

S příchodem tzv. svobody jsem propadl falešnému Bohu Mamonu, věřil jsem tomu, že čím více peněz, tím více štěstí. Věřil jsem, že v životě jde jen o sobecké sebeuspokojování. Naivně jsem si myslel, že čím více žen muž měl, tím více je mužem. Předháněl jsem se s jinými, při sbírání těchto a dalších prožitků a ještě více při vyprávění těchto zkušeností. Chlubil jsem se tím s kolika ženami jsem spal.

Dnes vím naprosto bezpečně a jistě, že to k ničemu nebylo. Dnes neznám důvod, proč praktikovat tento životní styl, natož proč na to být hrdý. Sám za sebe můžu říci, že se za tyto záležitosti svého života tak akorát stydím a lituji jich. Podobně lituji těch, kteří zotročeni hříchem vedou tento způsob života.

Nikdy jsem nepředpokládal, že zrovna já budu někdy nucen veřejně hájit tradiční hodnoty našeho národa přejaté z křesťanství. Přestože jsem postupem času poznával jejich správnost a nutnost hájit je v praxi, považoval jsem se vždy za slabého, neschopného a také jsem se považoval za příliš velkého hříšníka, který zapůsobí jen dojmem toho, co káže vodu a přitom sám pije víno.

Věřil jsem, že se vždy najde dostatek ctnostných bojovníků, co i svým vlastním životním příkladem lépe než já pomohou navracet tyto hodnoty do života našeho lidu.

Snad osud tomu chtěl, či spíše pod tíhou okolností jsem nucen se sám zapojit. Pokud to neřekne někdo prostý, neřekne to nikdo! K své angažovanosti jsem dospěl při vnímání všech těch rozkladných vlivů. Pod tímto tlakem jsem nucen říci hlasitě své NE! Jsem nucen vyjádřit odpor, všem těm jedům, jež otravují naše životy. Je to neustálá propagace pudového způsobu života, který z nás dělá snadno manipulovatelná zvířata.

Když jsem chodil do školy, nevyučovaly se ještě předměty jako sexuální výchova. Nemám dnes pocit, že by mne to o něco ochudilo (tehdy bych jistě mluvil jinak). Pamatuji si, že asi v šesté třídě základní školy jsme v občanské nauce měli několik hodin věnovaných lásce. V sedmé třídě jsme pak v přírodopisu probírali záležitosti rozmnožování u lidí. Bohužel s uvolněním po roce 1989 přišly i všemožné bludy. Možná výstižněji napsáno, nahradili jsme tehdejší bludy ideologií pyšných zvířat. Vše je jen o uspokojování pudů a potřeb a hodí-li se nám to, vedeme „pyšné“ řeči o tom, jak je špatný ten, kdo nechce být otrokem hříchu.

Nevadí mi sexuální výchova sama o sobě. Vadí mi její bezúčelnost. Nevím, proč a za jakým účelem, cílem se vyučuje?! Pokud se na to ptám tzv. odborníků, začnou omílat něco o zbavování předsudků, bezpředpojatém přístupu atd. Avšak nikdy neřeknou nic věčného. Brání se (zatím) naplno říkat, že sex by měl být brán jen jako zábava, pouhé rozptýlení, jako požitek vycházející z práva na štěstí, jehož zvládnutí je něco jako gymnastický um. Vadí mi, že další a další budou poslouchat nesmyslné řeči o tom, jak by každý měl před manželstvím vyzkoušet co nejvíce sexuálních partnerů atd. Bojím se, že se další a další lidé budou opíjet stejnými opiáty jako já.

Používání pojmů jako „předsudky“ je nemístné. Ty mohou mít dnes jen ještě děti z opravdu konservativního domova a to ještě pokud mají natolik „zaostalé“ rodiče, že dokáží zabránit, aby jejich děti byli mimo vliv vnějšího světa. Nemají ani televisi a nedostanou se jim do rukou dětské pornočasopisy typu Bravo. Tyto lidi bych však nepovažoval za předpojaté, ale spíše za svobodné!

Přirozená sexualita ztrácí svůj význam a je maskována za zvrhlost. Přirozená sexualita to je milostná předehra, hra a dohra. Probíhá mezi jedním mužem a jednou ženou a dochází při ní ke spojení jejich pohlavních orgánů.

Tyto věci se neustále relativisují, jak lidé ztrácí smysl pro krásu a radost. Co je to LÁSKA? Když penis v pochvě mlaská! Tato definice dříve byla příliš drsná a mohla být zavádějící! Neb soulož je to poslední a je završením vztahu muže a ženy. Snad ani netřeba dodávat, že ideálem je jeden partner na celý život. Každý partner má chyby. Společný život nelze postavit bez základů, postavit manželství na sexu je ubohost. To nebude mít trvání.

Zlo je v tvrzeních, že toho pravého nepoznáte, pokud nemáte dostatek zkušeností, nevybouřili jste se s jinými atp. Čím více partnerů člověk vystřídá, tím více a více zjišťuje, že je to v podstatě stále stejné. Až si nakonec řeknete, co jsem ještě nevyzkoušel a neustále posouváte hranice. Přičemž roztáčíte onu bludnou spirálu.

Právě proto výše citovaná průpovídka není dnes vůbec ničím drsná! Před ještě deseti lety se i mezi mladými lidmi mé generace hledělo na anální sex spíše jako na úchylku. Nikdo se jeho provozováním nechlubil. Dnes tomu již tak není! Mnohdy se ubezpečuji v dojmu, že jen a jen stále horší výrok může být publikován (např.: Co je to za lásku, když po sobě ani nechčijete?!).

Vadí mi všechny ty rozhovory se známými osobnostmi, kde mluví o přehršli sexuálních partnerů včetně trapné hrdosti na ty stejnopohlavní. Obzvláště mi vadí tento strach z Gay-moci, to když tzv. celebrity se snaží zalíbit a říkají, že sice ještě nic takového nevyzkoušeli. Ovšem již dlouho o něčem takovém sní a fantazírují. A prý se na to nesmírně těší!?

Co je to LÁSKA? Když penis v pochvě mlaská! Tyto slovní hrátky se díky tomu mění na paskvily typu: Co je to LÁSKA? Když chlapovi prdel praská! Neustálé relativisování lásky, velebení neobvyklých sexuálních praktik, oslavování soužití úchylných formací atd. Tyto posuny lidského pohledu na sexualitu, považuji za důsledek záměrné, neustálé mediální kampaně vedené proti našim národům. Televise NOVA (a nejen ona) s oblibou v positivním světle ukazuje tyto praktiky. Prací prostitutek a snadno vydělaných peněz počínaje a milostnými avantgardami prolamujícími bariéry zkostnatělého režimu konče. Národ více a více debilní při sledování pořadů, kde se vyzdvihuje “CHÁPAVÁ“ žena podporující „zálibu“ svého muže, tedy jeho prasárny s dalšími muži, navazování nových známostí a vyhledávání nového rodinného přítele! Komentujíce to, nejprve jako strach z toho, že má jinou ženu a posléze jako úlevu, když přišla na to, že má kluka (volná citace oné dámy: Ty blbečku tos to nemohl říct hned).

Dnes svými zkušenostmi ubezpečen se snažím alespoň trochu pracovat pro zdárnější a zdravější svět. Netrápí mne být při tom označován za extrémistu, středověkého tmáře či bigotního katolíka. Není na tom všem nic pravdy. Nejsem extrémista, tmář ani katolík a nikdy jsem nebyl. Extrémistou jsem jen proto, že chci zůstat mimo hlavní proud a nejdu s ním do propasti. Tmář jsem proto, že říkám co je skutečným štěstím a snažím se to objasnit ostatním. Bigotním katolíkem jsem označován pro to, že v našem lidě je doslova zažrána paranoidní představa, že katolická církev je zlo samo, uzurpátor duší a zlodějka samostatného myšlení. Národ je opíjen tímto bludem pomocí falešných výkladů dějin a také díky lživým tradicím, počatými teprve asi v devatenáctém století, později velmi podporovaných za Masaryka, Beneše, Gottwalda ad. zrádců národa. Nejsem za katolíka označován, protože věřím v Boha, který stvořil veškerý svět (a stvořil ho s určitým účelem) atd., ale jsem za něj označován jen proto, abych byl díky naočkovaným lžím a předsudkům považován za špatného.

Snad proto, že katolík nejsem, tak příliš nechápu, co je vlastně činností katolické církve. Nevím jistě, jaké má dnes v Čechách cíle. Všímám si, co dělá v okolních, sousedních zemích a většinu věcí bych i aktivně podpořil. Naposledy nyní na Slovensku, když byla proti tomu, aby i u nich byly vysílány pořady Big Brother a VyVolení. V Čechách však katolická církev neustále mlčí! Bulvární zprávy nepočítám. Stejně jako je mi ukradený každý malý biskup, co se paktuje se zednáři a ilumináty.

Každý potřebuje svého pastýře i zpovědníka. Mezi základní potřeby nepatří jen ty tělesné, nýbrž i ty duševní. A tak každý potřebuje i lásku a spásu.

Po všech bludech a utrpeních, kterými jsem trýznil svou duši, už prostě nechci, aby stále někdo další podléhal těmto nástrahám. Nechci, aby země v níž žiji, byla morálně ničena a duševně ruinována. Chci, aby duše nás všech došly spásy.

Člověk má dar vymykat se jen živočišnému pojetí života. To je nutné vštěpovat každé generaci a žít s vědomím tohoto řádu a v jeho rámci a respektu přírodního řádu. Jsme směsí přirozených (zvířecích) a nadpřirozených (rozumových) vlastností. Jde o dosažení rovnováhy mezi tím vším.

Člověk soustředící se pouze sám na sebe a své pudy a potřeby, začíná pohrdat ostatními. Beznadějně se motá stále dokola v kruhu, nešťastný a plný nenávisti. Každá další generace je o něco více zkaženější a sobečtější než ta předešlá. Nikdy dříve neměli lidé tak málo uvnitř. Nikdy tolik lidí netrpělo tak zhoubnou nudou, nikdy si lidé nebyli tak odcizeni, jak je tomu v dnešních velkých, přelidněných městech. Nikdy nebyli lidé zároveň tak sami, odtrženi jeden od druhého. Mnoho našich lidí se topí v duševní prázdnotě, mnoho z nich ztratilo svou víru a neexistuje nic, co by rozhýbalo tuto strnulou prázdnotu, která je v duši moderního člověka nositele, tvořitele pokroku, který hledá únik z beznaděje v různých drogách a adrenalinovém životě. Není to fyzickým strádáním, co by nás hnalo do záhuby, je to DUŠEVNÍ selhání, které nás ničí. Lid hnije zevnitř, bez ohledu na to, jak se navenek snaží vypadat bohatě, šťastně a spokojeně. Hledáme únik od skutečnosti, neboť každý se špetkou sebereflexe pozná, že dnešní svět stojí na konci existence. Nezbývá nám tedy nic jiného, než si tuto skutečnost zapírat, a nebo své poslední dny na tomto Titanicu pořádně oslavit.

http://mtobias.czechian.net