Registrované partnerství? Zbytečnost

Autor: Ondřej Šlechta <ondrej.slechta(at)centrum.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 11. 11. 2005

Navrhovaný zákon o registrovaném partnerství jistě není správným nápadem a to hned z několika důvodů. Za prvé je třeba vyvrátit tezi předsedy gay iniciativy Jiřího Hromady z jeho článku v MF Dnes 15.10., že jsou u nás homosexuálové diskriminováni. To není pravda.

Je rozdíl mezi odpíráním přirozených práv a odpíráním nadstandardních práv. V případě odmítání zákona o registrovaném partnerstvím dle mého názoru dochází k té druhé variantě. Bohužel se zde ale vytvořilo názorové klima, které hlásá něco v tom smyslu, že zde již od přírody existují nějaká všeobjímající lidská práva, která postupem času lidstvo odkrývá a vždy tak odstraňuje určitou část domnělé diskriminace. Stejně tak zastánci registrovaného partnerství hovoří o „právech homosexuálů“ jako o něčem naprosto přirozeném. Tedy zde záleží, jak se na to díváme. Práva homosexuálů v tom smyslu, že se jich dnešní společnost již neostrakizuje a jejich orientace není trestná – to vše je samozřejmě v rámci demokracie v naprostém pořádku. Jiná věc jsou nároky na zrovnoprávnění vztahu muž-žena s nepřirozeným vztahem muž-muž či žena-žena a de iure uznání homosexuálního svazku (byť ne manželského) za legitimní. V rámci přirozených práv jsou homosexuální svazky společností tolerovány. Jde o přirozená práva. Samotná homosexualita (nejedná-li se například o homosexuálního pedofila) společnosti není až tak moc nebezpečná a proto není důvod (z hlediska demokratické společnosti) proč (pouze samostatnou existenci) těchto svazků netolerovat. V případě registrovaného partnerství jde však o nadstandardní právo. Jelikož neexistuje nějaký zákon, který by právně ošetřoval nedotknutelnost heterosexuálního svazku, případné uzákonění registrovaného partnerství by de facto diskriminovalo tradiční vztah mezi mužem a ženou. Přirozená práva tedy homosexuálům nikdo nebere, nediskriminuje je. Pokud se však má diskriminací nazývat odmítání jejich nároků, zejména co se týče registrovaného partnerství, je to diskriminace velice „pozitivní“. Homosexuální občané jsou podle ústavy stejnými občany jako ti „normální“. Mají stejná práva jako kterýkoli jiný normální občan. Rovnost v základních občanských a lidských právech zde tedy existuje. Co by chtěli víc? Rovnost v základních právech však ale neznamená, že bych například já, když nejsem ani válečný vysloužilec, nebo penzista, měl nárok na to, co mají oni (rozuměj různé výhody, důchody apod.). Stejně tak není možné, aby homosexuální menšina dostala privilegium v oblasti, na kterou prostě nemá nárok. Stejně jako já osobně nemám nárok na nějaké důchodové dávky ať už invalidní, či starobní, protože nejsem ani tělesně postižen, ani penzista, jsou nepřípustné nároky homosexuálů, uznat jejich svazky rovnocennými se svazky heterosexuálními. Společnost má zájem na své další reprodukci. Proto chrání institut vztahu mezi mužem a ženou a tradiční rodiny. Demokratická společnost potom stejně jako tento vztah toleruje existenci homosexuálního vztahu, ale ve svém vlastním zájmu by nikdy neměla dopustit, aby se dostal na stejnou úroveň jako vztah mezi mužem a ženou. Heterosexuální vztah společnost chrání a má na něm zájem právě proto, že umožňuje její reprodukci, jelikož jí však homosexuálové to samé dát nemohou, tomuto vztahu by takovou míru ochrany dávat neměla. Zastánci „práv homosexuálů“ argumentují a často používají větu „nikomu neublíží, někomu pomůže“ (v otázce zákona o RP). To je složitá otázka. Samotný návrh zákona o RP je ze svého prapůvodního návrhu tak okleštěný, že de facto by ani žádné velké ohrožení pro tradiční rodinu ve svém smyslu nepředstavoval, ale neměl by být přijat právě proto, že zde hrozí otevření Pandořiny skřínky. Případné přijetí zákona o RP by pravděpodobně dalo volnou cestu dalším nárokům, manželstvím gayů počínaje a adopcí dětí konče. Jenže homosexuální lobby je, bohužel, velmi silné, což mimo jiné dokládá výše zmíněný článek páně Hromady a jeho zmínka o „boji Jiřího Paroubka za přijetí tohoto zákona“. To, že Paroubek sleduje hlavní cíl v populismu, když doufá, že mu jeho podpora zákona o registrovaném partnerství, „přihodí“ zase nějaká procenta navíc, je samozřejmě jasné. Bohužel je však také evidentní, že bariéra tradičních hodnot ležící na jediném (!) hlasu (při minulém hlasování o RP byl odmítnut právě rozdílem jednoho hlasu) dlouho nevydrží. Nerad to říkám, ale stále více nabývám dojmu, že homosexuální lobby bude nakonec tak silné, že zákon o registrovaném partnerství přeci jen jednou prosadí. Pandořina skřínka tak bude otevřena a i my tak překročíme další Rubikon. Nechci být přehnaně pesimistický, nepřeji si to, ale zase nechci dělat na druhou stranu z případného přijetí jistého zákona bůhvíjakou katastrofu. Zastávám ale ten názor, že je toho v této zemi potřeba změnit daleko víc a věnovat se důležitějším věcem než „registrovanému partnerství“. Tento zákon bych rozhodně nenazval něčím potřebným a nesouhlasím s citovým vydíráním, které na nás v jeho souvislosti uplatňují jeho zastánci. Bylo by nám bez něj snad hůře? Já si myslím, že ne.