Galerie lží a zaprodanosti - víza do USA a Prodi mluví o euru

Autor: Jiří Hojer <jhojer(at)seznam.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 25. 05. 2006

evropska unie Tímto článkem se pokusím započít seriál článků zabývajících se jevem, jehož škodlivost je zřetelně nedoceněná a jehož četnost v našich médiích a společenském životě pro mě nesnesitelně vysoká. Tím jevem jsou evidentní lži. Neúcta mnohých žurnalistů, publicistů i politiků k logice a pravdě nebo možná pocit, že 99,9 % lidstva jejich je o desítky bodů IQ méně inteligentní než oni vede k pocitu, že správným kladením slov dokáží demagogicky do obecného povědomí prosadit jako pravdu i evidentní lži. V Galerii zaprodanosti a prolhanosti se pokusím na nejzajímavější z těchto jevů (všechny pro jejich četnost nelze obsáhnout) pro ostudu jejich autorů upozornit formou snad čtivou a zábavnou. Začnu kauzou Vízová povinnost pro USA.

Již po několikáté se v předvolebním čase Cyril Svoboda pokusil pochlapit a prosadit zrušení jednostranné, a proto poměrně potupné vízové povinnosti pro české občany cestující do USA. Dokonce apeloval i na orgány EU, aby se zasadily o jednotný přístup USA ke státům Unie, z nichž většina cestuje do USA bez víz. Tristní výsledek musel šéf zamini tušit. Unie na USA nezatlačila, po tom, jak se USA chovají k Čechům podle vyjádření unijních šéfů zahraniční politky Unii nic není. Unie by ale podle těchto vyjádřeí Čechy potrestala, kdyby chtěli stejným způsobem zavést víza pro občany USA cestující do ČR, jak bývalý hlavní lidovec Svoboda také opatrně navrhoval. Tak takhle nějak vypadají ty jednotné politiky EU, ke kterým se tak radostně integrujeme. V diplomatické aktivitě tak Svoboda raději po chvíli ustal, aby nikoho moc nezlobil, což je bohužel pro českou diplomacii pod jeho vedením příznačné.

Podle všech zpráv je procedura podávání žádosti o vízum velice byrokratická, díky frontám a oné byrokracii na ambasádě velice časově náročná a hlavně v podstatě vždy záleží na rozhodnutí úředníků vlády USA, zda vízum vydají či ne. USA uplatňují v této věci pravidlo, že vízovou povinnost může zrušit u těch států, kde počet odmítnutých žádostí klesne pod určitou hranici (tuším, že 3 % z celkového počtu žádostí). Velvyslanec USA při oné počáteční vlnce diplomatické aktivity Cyrila Svobody sepsal článek do českých novin, kde tvrdil, že USA s vízy pro ČR vlastně nemohou nic dělat, jelikož nejdříve musí Češi dosáhnout snížení úrovně žádostí o víza, která budou odmítnuta. Je velmi tristní, že na tento logický nesmysl nereagoval nikdo z řad našich publicistů a žurnalistů, kteří jsou jinak připraveni bystře tepat každého politika, ovšem většinou toho, který by se snažil české zájmy hájit. Žádosti o víza přece zamítají či přijímají americké úřady - jak může někdo tvrdit, že to může ovlivnit ČR? Pár týdnů po odeznění svobodových snah se objevila zpráva, že Senát USA navrhl zrušit vízovou povinnost pro Polsko. Ten Senát, který na české požadavky v tomto směru nijak pozitivně nereagoval. A Polsko stejně jako ČR nesplňuje onu hranici odmítnutých žádostí a navíc jí překračuje mnohem výrazněji. Osobně je mi to poměrně jedno, představa ponižující fronty na americké ambasádě je pro mě mnohem víc odstrašující než případná lákavost možnosti vyrazit si na výlet do USA. Z principu se však o nerovný přístup určitě jedná. Naprosto neuvěřitelně však o celé věci píše (jmenujme za všechny) Daniel Anýž v Hospodářských novinách z 22. května 2006. Tvrdí, že máme být rádi alespoň za tento precedens, který nám snad otevře oči. Je to podle něj totiž správné a spravedlivé, jelikož naši politici narozdíl od polských dávali ruce pryč od zásahu v Jugoslávii (nikdy jim neodpustím, že vlastně jen několik z nich píplo proti rozsáhlému bombardování Srbska v zájmu kosovských albánců, přelety a transporty útočících vojsk přes naše území povolili a většinou vyhnání Slovanů z Kosova hlasitě tleskali; pozn. aut.). Podle Anýže také Poláci narozdíl od nás vyslali své vojáky k přímému bojovému nasazení do Iráku. Poučení tedy je - poslouchejte USA ve všem, bombardujte, vysílejte vojsko bojovat proti tomu, koho vám určí, možná Vám za čas zruší víza. Jestli tohle není zaprodanecká demagogie, tak co tedy? Učí snad na žurnalistických školách, že je nutno nabádat vždy a za každou cenu k ohýbání páteří na nějakou jinou světovou stranu, než jsou Hradčany?


Dalším krátkým tématem pro doplnění dnešního článku jsou italské volby a odcházející premiér Berlusconi. Pravicový tábor nedávné italské volby těsně prohrál v souboji se snad ještě nesourodějším táborem levicovým. Levice zvítězila rozdílem řádově tisíců hlasů, což je ve více než šedesátimilionové zemi skutečně málo, mnoho hlasů bylo označeno za neplatné, tak se Berlusconi pochopitelně domáhá přepočítání a probíhají zuřivé politické debaty. Bývalý eurokomisař a setrvalý levičák Prodi (nastupující premiér, pokud Berlusconi neobjeví ony domnělé machinace s hlasovacími lístky) teď s pomocí spřízněných ekonomů hlásá, že za pravicových vlád se Itálie propadla o patnáct let zpět. Dokládá to tvrzením spřízněných ekonomů, že hospodářsky je na tom Itálie huř, než před přijetím eura jako jednotné měny. Levičáci prostě po celé Evropě dogmaticky považují euro za obrovský přínos a problémy spojené s jeho zavedením neskonale drze házejí na kdekoho, nejlépe samozřejmě na pravicové vlády. Přiznat, že odevzdání moci nad měnovou politikou do evropského centra, může způsobit hospodářské potíže vzhledem k rozdílnostem národních ekonomik - to levičáky, mezi které počítám i eurofanatické liberály, nikdy nenapadne. Ještě, že svou dogmatičnost někdy takto pěkně v zápalu ideologického boje odhalí.