Levice pro chudé a pravice pro bohaté

Autor: Milan Tobiáš <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 18. 10. 2006

znak Nálepkování je zjednodušující a díky lidské pohodlnosti také velmi účinné. Lidé mají dost vlastních starostí a nebudou plýtvat svou vůlí a časem. Rádi přijmou zjednodušené vzorce pohledu na věc, než by se jí museli sami zabývat. Bohužel díky přirozenému přejímání jednoduchých hodnocení okolních věcí stále přežívá zavádějící pohled. Díky němu lidé nakonec věří, že jejich zájmy prosazuje někdo, komu jsou v skutečnosti úplně cizí. Díky tomuto značkování udržujeme mezi sebou stále bariéry. Odháníme se, kryjíc se průhlednou záminkou, že se přece nelze spojit s flanďáky, bolševiky, liberály, extrémisty…

Každému se má dostat práv, která mu náleží, bez ohledu na jeho postavení a podobné. Pokud někdo poukazuje na nerovný přístup státních orgánů dělá jedině správně. Vždyť tu přeci oficiálně platí rovnost před zákonem. V praxi však neplatí, že jen levice má sociální cítění. V sociální práci neplatí, že jen levičák ji dělá ochotně s touhou pomoci. Pravicový starosta zakládá azylový dům a pravicový primátor se tam rád přijde zviditelňovat, obzvláště před volbami.

Kdo hájí práva pracujících, kdo pomáhá obyčejným lidem není hned komunista. Stejně jako neplatí, že levice je pro chudé a pravice pro bohaté. Tohle je na skutečnosti značně nezávislé a zavádějící. Kdo se snaží přispět k zdárnějšímu soužití společnosti může být pravičák i levičák. Oni v podstatě mnozí společensky angažovaní usilují o lepší soužití všech vrstev. Liší se však často zásadně ve východiscích, metodách a cílech.

Komunisté dávno zradili už i sami sebe. Na jednu stranu kvůli své původní členské základně musí bránit doby minulé a na stranu druhou se přizpůsobují poptávce doby. Lavírují s odkazy Marxe a Lenina tvrdíce přitom, že jsou moderní levicovou stranou evropského typu. Přitom je uvnitř sžírá největší nebezpečí euroatlantického světa - liberalismus a relativismus.

Značkování také stále udržuje laciný antikomunismus organisací a stran plných starých struktur, komunistů či estébáků, dnes drze odhánějících jiné, co prý nejsou skuteční antikomunisté. Poučení to dává jen jediné, že kolaborantství je správné.

Ono to však jde ještě hloub a do dalších částí společnosti. Při demonstraci soukromých rolníků u ministerstva zemědělství se hrál volební spot SNK-ED, zároveň však bylo pasákům zakazováno, aby zde viditelně drželi je propagující transparenty. Inu každá strana to asi nemyslí s soukromými zemědělci stejně dobře?!

Obdobně o akcích za tradiční rodinu jsem slyšel pomluvy, kdo že za tím stojí a proč tedy není dobré tam chodit. Což se mi nepotvrdilo! Akce byly vždy jen o podpoře tradičního modelu rodiny a nešlo o záminku jak přilákat konservativní lidi na vlastní presentaci. Přesto falešné ocejchování poslouží, třeba jako výmluva, proč nepodpořit společné cíle. Místo toho, aby jsme ukázali, že ikdyž jsme seberůznější, dokážeme se v něčem shodnout a napříč politickým spektrem se sejdou lidé z nejrůznějších vrstev a skupin a podpoří společný cíl. Tak se tu bohužel doposud nálepkujeme a stále předvádíme rovnost rovnějších a výlučnost vyloučených.