Přiznání: Biji svou ženu

Autor: Petr Tryščuk <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 13. 12. 2006

gender Nebo matku. Ještě to nevím přesně, ale raději to osvětlím postupně. Dnes ráno jsem se probudil jako jindy. Okolo poledne, akorát k obědu (připraveného ženou, která od 5ti rána uklízí a vaří – tak jak to je u nás doma již tradicí). Dosud nic nenasvědčovalo mimořádné události, které se teprve stanou. Kosti od oběda jsem spolu s ostatními zbytky rozhodil po zemi (ženy je třeba trénovat – jinak bychom za chvíli žili v chlívku, že pánové?). Unaven obědem jsem se líně přesunul k PC, abych si pročetl internet. Žena se mezitím přesunula ven kopat studnu.

A hle - už je to tady. Mezi články na mne vyjukl výmluvný titulek: „Téměř polovina žen zažila domácí násilí“. Šlaka, jsem odhalen, pomyslel jsem si nejprve. Svůj dům (a jenom můj, můj a můj) sdílím příležitostně se 2 ženami – jednu z nich musím tedy zákonitě týrat. Dosud jsem tak neučinil, i když u některých žen je výchovný pohlavek prý tím nejrychlejším řešením hysterických stavů. Ale nyní se to musí změnit, nemohu zklamat ty obětavé gender aktivistky (a jejich mnohamiliónové granty) a musím začít jednu z mých spolubydlících týrat. Ale jak? Kde začít, když nemáte praktické zkušenosti? Obvolal jsem tedy desítku kamarádek, ale bohužel bezvýsledně. Teda ne úplně bezvýsledně – dvě mají manžely na služebce a poprosily mne, abych zaskočil opravit pračku. Nechápu vo com jim jde, když dobře ví jaké jsem na opravy kopyto? Snad jen jedna se smíchem přiznala, že obdivuje toho svého chlopa, že jim nikdy dosud nějakého lepana neuštědřil.

Pátral jsem samozřejmě špatně, totiž ty všechny týrané, zneužívané a bité ženy se ve skutečnosti bojí o svém problému bavit. Přizná-li jedna z deseti žen, že je týrána, je třeba toto číslo vynásobit minimálně 11. Tudíž správně je 11 týraných žen z 10ti! Takové číslo je již alarmující!

Zkusím to tedy jinak. Násilnická macha to bude jiná, ti se budou jistě chtít pochlubit svým nadřazeným chováním. Obvolal jsem tedy své kamarády. Většina jejich odpovědí (na dotaz jak týrají své ženy) se nedá citovat před dvaadvacátou hodinou. Část z nich byla navíc zklamaná, že jsem je na tu pařbu (střízliv jsem totiž podle nich být nemohl ani náhodou) taky nepozval. Jako reportér jsem tedy zklamal. Bezděky jsem si vzpomněl na nedávné restaurační posezení. Matky zanechavše děti doma manželům si bohatě užily alkoholu (krom kojících a rozvedených), avšak někteří muži již po desáté hodině nervózně pokukovali na hodinky či bezradně prohlíželi peněženky. Nyní jsem pochopil prvou část – psychický teror je že někoho omezujeme v čase a připravíme jej o celou výplatu. Akorát by to mělo být naopak. Pokud to dělá žena muži, je to přirozené zrovnoprávnění… No to mi tedy moc milé není, obě ženy v mé domácnosti vydělávají více než já (sakra kde je ta proklamovaná diskriminace v platech?) takže mi mou „almužnu“ bez problémů nechávají. Tudy má cesta nepovede!

Takže jsem zase nevyřešil ničeho. Z feministických webů jsem se následně dozvěděl, že jako muž mám k týrání buňky a tedy genetické předpoklady. Každý muž je prase s krvavými myšlenkami a hordou mrtvých v minulosti. Rozhodl jsem se tedy - šáhnu tedy k fyzickému násilí. Skony prostě nelze zapít (nebo sklony nelze zabít? – už z toho blbnu), o tom už psali francouzští naturalisté – osudu nelze uniknout. Nyní jsem měl poslední dilema. Kterou z nich mám obšťastnit touto gender láskou?

Vypnul jsem tedy PC, vzal jsem řemen a ztřískal jsem preventivně obě. Ženu i matku. Můj soused totiž zatím nemá internet a noviny nečte, tudíž jsem odvedl díl poctivé práce i za něj. On totiž zatím ani netuší, že má plnit jakési kvóty nařízené gender lidovými komisaři.

Petr Tryščuk
Kruh za podporu domácího násilí

p.s. Dodatečně jsem zjistil, že násilím na ženě je např. jakékoliv „vystavení“ zbraně v domácnosti na přístupném místě. Protože doma po stěnách mám vystaveny štíty, velkomoravské sekery, kopí apod., týrám své ženy vlastně dennodenně. Ošoupal jsem si tedy svůj řemen naprosto zbytečně…

p.p.s. Chvíli jsem nevěděl, zda doplnit článek nezbytným komentářem jako že „ženy nebiji a neupírám jim volební právo“, ale přišlo mi to zbytečné. Průměrně inteligentní čtenář tento můj příspěvek jistě pochopí a od radikálních feministek to čekat nemohu ani náhodou. Ty nechápou vůbec nic.

p.p.p.s. Máte-li dostatečnou fantazii, přečtěte si toto feministické prohlášení (http://www.feminismus.cz/prohlaseni.shtml). Smích sice vystřídají strachem stojící vlasy, ale stojí to za to. Co bod to perla. Hlavně bod rovné dělení domácích prací a jejich patřičné ohodnocení mne převelice pobavil. To jako podle feminonacistek bude zřízena komise, která bude dohlížet na to kdo kolik času myje nádobí? A podle nového zákona o týrání bude žena mít právo vystěhovat manžela z jeho vlastního domu na týden pryč. To už i ten Hitler o nás českých mužích smýšlel smířlivěji.