Staré známé praktiky

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 05. 07. 2008

Uncle Sam Co všechno ještě neznáme o naší minulosti, a přece tak výrazně ovlivňuje přítomnost! V těchto dnech čtu knihu Františka Augusta: "Ve znamení temna (Sovětská podvratná a špionážní činnost proti Československu v letech 1919-1968, vydala Votobia 2001" a i pro člověka, který se o historii tohoto období přinejmenším soustavně zabývá, jsou některá fakta a svědectví, v ní obsažená, natolik objevná a šokující, že mi to nedá a v následujících několika řádcích se pokusím nejen popsat své dojmy z četby této knihy, ale i zamyslet se nad některými dle mého shodnými rysy doby tehdejší a nynější.

Domnívám se, že tato kniha by se měla stát povinnou literaturou pro každého studenta dějepisu, nejméně takouvou, jakou dříve byl pro studenty Komunistický manifest. Nevěřím, že by se po přečtení této knihy našel jediný mladý sympatizant KSM, ovšem i stále se odněkud vynořujícím dalším a dalším mladým neonacistům by četba této knihy nedělala dobře, zvláště pak pasáže o spolupráci tajných služeb Hitlerova Německa a Stalinova Sovětského svazu v letech 1939-1941. Skutečnou pikantérií z této doby je např. odsouzení jednoho občana SSSR za urážku Adolfa Hitlera (představitel cizího státu) k 17-ti letům na Sibiři, kteréžto si dotčený také odseděl. Ovšem i případy, kdy SSSR předával Německu uprchlé komunisty, či NKVD informovala Gestapo nebo SD o odbojových sítích v Polsku, si co do překvapivosti s výše popsaným případem v ničem nezadají.

Nejinak tomu ovšem bylo i u nás, kde byl sovětský bolševický vliv po celé knihou sledované období velice významný. Počínaje kauzou generála Gajdy, přes podporu požadavků sudetských Němců ze strany KSČ až k případům, kdy Moskva nejen narozdíl od USA, Anglie či Francie uznala Slovenský štát (fakticky tím souhlasila s Mnichovem) a navázala s ním diplomatické styky, ale rovněž instruovala své agenty, aby udávali Němcům jak příslušníky nekomunistického odboje, tak také komunisty, kteří měli na některé aspekty tehdejšího dění pohled odlišný od oficiální linie Kremlu. Trockista, revizionista, oportunista, fašista, antikomunista, buržoazní nacionalista, ztroskotanec, renegát, zrádce, nepřítel lidu - těmito a zřejmě ještě i některými dalšími výrazy byli tak v dobách bujícího komunismu označováni ti lidé, kteří si dovolili mít alespoň v některých ohledech trochu vlastní názor, nebo byť jen na chviličku veřejně zapochybovali o správnosti a neomylnosti oficiální doktríny spojených proletářů všech zemí. Zpravidla následovalo veřejné zostouzení, dopisy pracujících ze závodů a zanedlouho "spravedlivý trest" - buď ve vykonstruovaném procesu nebo v nějakém zákoutí (to v případech, kdy se "odpadlíkovi" podařilo dostat do míst, kam ruka bolševického "zákona" legáně nemohla dosáhnout, a strana si pamatovala - v některých případech byli nenávistí srpu a kladiva pronásledovaní jedinci likvidováni i po desítkách let).

Po přečtení této knihy se člověku hlavou honí množství otázek, zejména: Jaký je vliv agenturních sítí dnes u nás? Kam se poděli a co dnes dělají agenti KGB? Zabývá se dnes někdo u nás touto problematikou a jaké má výsledky? Jaký je podíl agenturních sítí na fungování dnešního panujícího Systému? Pravda, již nejsou fyzicky likvidováni pochybovači o jeho oficiální linii. Až na vyjímky můžeme, především díky některým vymoženostem technického pokroku nejen ve společnosti několika přátel či rodiny vyslovit kritické připomínky k oné pochybné formě demokracie, jíž nám Systém nařídil, multikulturalismu, všeobecnému humanismu, politice evropské unie, gender teorii a praxi i mnoha dalším dogmatům, jimiž Systém limituje naše skutečně svobodné myšlení. To se dnes ale máme dobře, neníliž pravda? Máme se proto, že nám Systém vyhradil nějaký prostor pro osobní svobodu radovat se a být mu vděční?

Pochybuji, existuje totiž až příliš náznaků, že dnešní míra nám poskytované svobody je pouze prozatimní. Její existenci lze dle mého do jisté míry i přičíst doznívání ideového boje Západu s Východem, kdy právě určitá míra osobní svobody byla nejen hnacím motorem ekonomického stroje vítězů, ale i pádným argumentem kritiků socialistické ideologie. Tyhle časy však již skončili, buržoazní ideály, které triumfovaly po celém světě jsou postupně doplňovány a nahrazovány ideály nové kulturní revoluce, jejímiž nosnými sloupy jsou kosmopolitismus, kult joy (nepřemýšlení o věcech podstatných, užívání si, bavení se) a materializace života lidské společnosti. Názory pochybovačů a kritiků představují kvůli jejich dostupnosti na internetu a možnosti jejich šíření pro Systém určitý problém, zejména pokud se neomezí pouze na oblast verbální, ale projevují se i činy. Hybatelé Systému tedy vymýšlejí různé způsoby, jak prostor pro názorovou svobodu a její projevení se v praxi omezit. Typickým příkladem budiž "změny" ve vysílání Radiožurnálu, ve kterém byly volné vstupy posluchačů do vysílání nahrazeny voláním redaktorů těm vybraným(!) posluchačům, kteří do redakce zaslali formou sms svůj názor. Hádejme, kterým tak asi posluchačům je z redakce voláno. Stejně tak jsou omezovány možnosti diskusních fór na internetu, ať již rušením celých diskusí kvůli "porušování pravidel" nebo zaváděním moderovaných diskusí, kdy příspěvky vhodné k umístění na známém webu vybírá moderátor, je patrná zřetelná snaha dotlačit ty kruhy v USA, které hájí absolutní svobodu slova a umožňují její existenci apespoň v rámci internetu k přehodnocení přístupu a svolení k politické cenzuře běžné v Evropě a své místo uplatnění dostávají i staré známé a osvědčené praktiky nejdůkladnějších likvidátorů svobody slova a názoru - komunistů.

Opět jsou vůči svobodomyslnějším jedincům, odchylujícím se od aktuálně dominujících dogmat používány cejchy, dnes ve formě kontroverzní, populista, demagog, extremista, xenofob a samozřejmě opět nacionalista a fašista či neonacista. Znovu jsme svědky toho, že pouze za svůj názor jsou lidé vyhazování z práce, s některými "usvědčenými" ideozločinci proběhly i první politické procesy a obávám se, že lze vypozorovat i tendence směřující k daleko ráznějšímu vypořádání se s "nepřítelem". Že k tomu zatím (!) nedochází, za to můžeme poděkovat pouze a jenom panujícímu míru. Odvažuji se předpovědět, že ve chvíli vážnějšího konfiktu, kterým by mohl být již i možný útok na Írán, se trestající mašinérie Systému rozběhne naplno a nálepka extremistů bude zaměněna za nálepku teroristů a s těmi se lze, jak ukazuje Guantanámo a další místa, vypořádat bez ohledu na jakékoliv mravní normy a mezinárodní závazky.