Iluze demokracie

Autor: René Guénon <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 01. 02. 2009

Sparťani Jedním z falešných základů demokracie je hlasovací právo, které by mělo být v ideálním případě kolektivním posouzením umění vládnout. Dnes by nikdo upřímně neobhajoval podivnou ideu, že většina je intelektuálně kvalifikovaná a má dostatečné znalosti o tom, co znamená řízení a správa, aby byla takového posouzení schopna.

Při zachování náležitých poměrů by takový rovnostářský předpoklad odpovídal prohlášení, že každý je kvalifikovaný např. k medicínským úkonům. Takovou absurditu bude nejlépe ilustrovat reálná situace. Někdo se vážně zraní. Shluk přihlížejících sleduje událost. Jaké možné kritérium by mělo rozhodnout o tom, kdo může zraněnému pomoci? Přirozeně ti, kteří jsou pro to kvalifikováni, tj. lékaři i sestry. Hlasování by bylo zcela irelevantní, protože většina není nikdy kvalifikovaná pro funkci lékaře, stejně jako není kvalifikovaná pro řízení.

Jestliže toto platí u zraněné osoby, je evidentní, že pokud vezmeme v úvahu osud milionů jedinců, což je případ voleb do správy, lze si nedostatek odpovědnosti představit ještě lépe.

Našly by se rozmanité příklady nesmyslu o “demokratickém” základě, který vyhlašuje nadřazenost většiny, jinými slovy, že názor většího počtu jedinců je nadřazený jinému, poraženému, např. kvalifikované menšině.

Jak lze přijmout, že 200 lahví levného vína je pouze kvůli svému množství kvalitnější než jediná sklenka vysoce kvalitního vína? Nebo jak lze prohlásit, že 1450 jedinců nejrůznějších profesí, mimo fyziku, bude více kvalifikováno k řešení předmětu kvantové fyziky než jeden jediný specialista?

V původu demokratické iluze spočívá popření přirozené hierarchie, jejímž jasnějším vyjádřením je hinduistická nauka o kastách, hierarchie, která směřuje odshora dolů, tj od nejvznešenější kvality duchovní až ke kvalitě vznešené nejméně, jinými slovy – materiální. Mentorové moderní demokracie ji založili právě na tom, co žije z ještě hruběji materiálního a kvantitativního.

Popření kvalitativní nadřazenosti a hierarchie má počátek na konci středověku, přesněji v roce 1313, kdy francouzský král Filip Sličný rozprášil řád Templářů. Tento vládce rozkázal obklíčit palác papeže, který ponížený umírá několik dní po této urážce. Filip Sličný se poté rozhoduje vnutit jmenování poddajného papeže, mírnému vůči jeho nenasytnosti a politickým plánům, což by za úřadu skutečného papeže nebylo možné.

Popření kněžské nadřazenosti (typický postoj vzbouřených kšatrijů) má za následek popření Jedinečného čili Boha. Ale logicky vzato, je možné se takovému popírání bránit?

Český překlad Wolf

Převzato z webu Bratrstva