Na prezidenta se nestřílí!

Autor: Jan Kopal <>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 22. 02. 2009

Václav Klaus Stejně jako v případě lžihumanisty Václava Havla platilo po dlouhou dobu nepsané pravidlo, že se on a jeho filozofické bláboly vydávané za projevy nesmějí kritizovat, tak nyní se národním sportem stalo útočit na Václava Klause a veřejně jej hanobit. Dokonce i umírněný komentátor kdysi rudého, dnes už jenom Práva Jiří Hanák o něm píše jako o „stárnoucím protiintegračním klaunu“ (Právo 20. 2. 2009, Boj s drakem, str. 6). Nynější fronta proti Hradu počíná Paroubkem a jeho melodyboys, přes zelené avanturisty, přes socialisty a marxisty všech odstínů a směrů až po eurofanatiky a nadšence.

Kampaň byla nastartována ročním výročím od druhé volby Václava Klause prezidentem (15. 2.). Zde se při bilančních zamyšleních nejvíce předvedl politicko-milenecký tandem Bursík-Jacques. Ale to byla jen předehra, hlavní dějství teprve nastává. Oscilačním bodem těchto ataků se stal dlouho očekávaný prezidentský projev v Evropském parlamentu. Palcové titulky hlavních tištěných médií hovořily o „dštění síry“ a „prchajícím publiku“. V textu článků se dokonce objevilo i tvrzení, že Klausovi aplaudovali jen „antievropané“ a „neofašisté“. Zvlášť nechutné a záludné mi přišlo srovnání Klause s Entropou Davida Černého. Samozřejmě se omílalo tvrzení, že neřekl nic nového. Naštěstí myslící čtenáři ve svém plátku nalezli i text (nebo jeho podstatnou část) projevu a mohli si udělat vlastní názor.

Mezi našimi vrcholovými politiky není jiného politika tak dlouho pobývajícího na samém vrcholu politického dění a přitom názorově konzistentnějšího, nežli je právě Václav Klaus. Jeho projevy jsou plné nosných myšlenek. Proporce jednotlivých témat jsou zřetelně ohraničeny, není zde žádné plané moralizování. Problémy se pojmenovávají a nabízejí se i možná řešení. A to zásadní se v nich poslední době ozývá stále častěji – naše demokracie je ohrožována postdemokracií. Chraňme a bojujme společně za svobodu. Pane prezidente, jsme s Vámi, buďte s námi!