Zase očišťují komunisty

Autor: PhDr. Radomír Malý <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 13. 06. 2009

Spravedlnost České předsednictví EU podpořilo návrh Evropského parlamentu na vyhlášení Evropského Dne památky obětí komunismu a nacismu. To by byla chvályhodná iniciativa, kdyby..... Právě kvůli tomu „kdyby" není. Oficiální verze totiž nemluví o „obětech komunismu", ale o – „obětech stalinismu (!) a nacismu". Polský pravicový europoslanec Konrad Szymański se podle listu „Nasz Dziennik" vyjádřil, že „toto je historický komplex evropské levice, která nemůže zapomenout na své komunistické kořeny". Přitom právě levice má v Evropském parlamentu výrazné zastoupení. V Evropě jsou populární mnohé komunistické strany, např. italské „Komunistické obrození", „Strana italských komunistů", francouzská „Dělnická strana" nebo „Revoluční komunistická liga" atd.

Nezapomeňme, že na hlasech členů a přívrženců těchto relativně malých stran je závislé i zvolení četných socialistických poslanců do Evropského parlamentu. Proto se přechází mlčením, že tyto politické subjekty nadále mají ve svém znaku srp a kladivo a na jejich portrétech se skvějí v plné parádě masoví vrahové Che Guevara nebo Mao Ce‑tung.

Koneckonců i kořeny sociálně demokratických a socialistických evropských stran jsou komunistické ‑ vždyť mnoho jejich vůdců patřilo v r. 1968 ke studentským revolucionářům, kteří velebili Marxe, Lenina, Maa, Guevaru atd. Levicoví europoslanci stále více cítí, že jejich kořeny jsou komunistické a proto se úporně brání jakémukoliv srovnání komunismu s hitlerovským nacismem

Uchýlili se k osvědčené metodě, jakou používal už Chruščov po XX. sjezdu sovětské komunistické strany: Za zločiny komunistů, které se nedaly utajit, nemůže tento systém, ale jeho "deformace", tj. karikatura a pokřivenina, vytvořená Stalinem. Komunistické zřízení samo o sobě je bez poskvrny, vražd, poprav a mučení se dopouštěl jenom Stalin se svými pohůnky. Jenže právě toto je rafinovaná, přímo goebbelsovská lež. S genocidou tzv. „třídních nepřátel" začal totiž Lenin, nikoli teprve Stalin. Ruský historik Dmitrij Volkogonov v knize „Lenin, počátek teroru" píše, že počet obětí Leninovy diktatury let 1918‑24 činí cca 8 milionů nevinných lidských životů, počet obětí Stalinovy tyranie 1924‑53 je odhadován na cca 40 milionů. Vynásobíme‑li těch 8 milionů 5krát, protože Stalin byl u moci zhruba 30 let, kdežto Lenin 6 ‑ a 6x5 se rovná 30 ‑ tak nám vyjde, že Lenin a Stalin byli masovými vrahy na úplně stejné úrovni. Koneckonců Stalinovy zločiny by byly nemyslitelné, kdyby k nim předchozí Leninova vláda nevytvořila předpoklady. Gulagy nevynalezl teprve Stalin, ale už Lenin, jak dokládá v „Souostroví Gulag" Alexander Solženicyn. Stalin v podstatě jen pokračoval ve zločinech Leninových, pouze je „zdokonalil" krutým mučením při výsleších za účelem přiznání zatčeného k nejabsurdnějším obviněním.

Stalinova vláda proto nebyla „deformací" jinak prý ušlechtilého komunismu, ale naopak jeho zcela autentickým a normálním projevem. Komunistické zločiny pokračovaly přece i po Stalinově smrti – v Číně za Mao Ce‑tunga přišly v 60. letech o život desítky milionů osob, v Severní Koreji krvavá bolševická tyranie trvá až do dnešní doby, v Kambodži v 70. letech komunistický diktátor Pol Pot vyvraždil z třídních a politických důvodů polovinu národa, ve Vietnamu koncem 60. let utopil bolševický vládce Ho Či‑min statisíce tamních katolíků v moři při jejich exodu na jih. Čerstvě se začíná mluvit o zločinech Castrova režimu na Kubě, který Sověti už několik let po tzv. „odsouzení Stalina" dosadili k moci.

Komunismus je prostě zločinný už ze samotné své podstaty. Všechny mediální snahy svádět jeho masové vraždy pouze na Stalina jsou jen lživým pokusem představit tento systém jako „humánní" – a to na rozdíl od antihumánního nacismu. Ve skutečnosti však komunismus má na svědomí zhruba stejný počet nevinných lidských obětí jako režim hákového kříže, ne‑li víc. Problém je pouze v tom, že zatímco jakýkoliv, byť vědomě nezamýšlený, pouhý náznak zpochybnění hitlerovských zločinů je ihned stíhán (např. nedávná kauza biskupa Williamsona) a za propagaci nacismu hrozí tvrdé sankce, propagace komunismu je v zemích EU naprosto beztrestná. Proto komunismus zdaleka ještě není mrtev a nadále představuje nebezpečí – a to v jakékoliv podobě, třebas i v demokratickém hávu evropské levice.