Povolební zamyšlení

Autor: Jan Broj <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 22. 06. 2009

Před nedávnem skončily volby do Evropského parlamentu. Důležité volby do nedůležité instituce, která je nevěrohodným duplikátem parlamentů národních. Důležité byly tyto volby proto, že na nich záleží, kdo a jak bude presentovat na evropském „molu“ Českou republiku (a spoluutvářet tím její renomé), ale také proto, že jsou generálkou podzimních voleb do Poslanecké sněmovny a vydávají zprávu o aktuálním stavu české politické scény.

Příznivci strany PaS vědí, že se naše strana letošních voleb do EP aktivně neúčastnila a vyjádřila svou podporu Straně svobodných občanů, za kterou jako nestraník kandidoval i někdejší předseda PaS, pan Petr Bahník. Odpověď na možnou otázku, proč strana PaS zvolila právě tento postup je velmi jednoduchá a v současné povolební situaci myslím každému snadno srozumitelná.

Už dávno před volbami do EP jsme si zkrátka a dobře uvědomovali nešťastnou roztříštěnost euroskeptické pravice a nechtěli jsme ji ještě posilovat postavením vlastní kandidátky, v dané situaci navíc odsouzené k neúspěchu. Naopak, již od podzimu loňského roku jsme se snažili pomocí jednání se „Svobodnými“ i s hnutím „Libertas“ přispět k vytvoření jediné euroskeptické kandidátní listiny. Tato jednání se bohužel, nikoli vinnou PaS, nezdařila. Nakonec jsme tedy zvolili krajní řešení: rozhodli jsme se podpořit ve volbách tu euroskeptickou stranu, která je profilu PaS nejbližší, a uvolnit vlastního kandidáta, aby se mohl voleb účastnit na kandidátce této strany, jako jakási „záruka dobré volby“ pro naše tradiční příznivce. Ačkoli mnozí litovali tohoto „upozadění“ PaS, volby ukázaly jasně, že to byl postup správný a prozíravý.

Bez ohledu na tvrzení většiny médií lze říci, že euroskeptická uskupení jako celek ve volbách v zásadě uspěla. Dosáhla téměř 7% hlasů, což, uvážíme-li jak silnému propagandistickému tlaku musela čelit, není vůbec málo (porovnejme to např. s donedávna vládní Stranou zelených). Petr Bahník se díky preferenčním hlasům na kandidátce Strany svobodných občanů také neztratil, naopak, zařadil se mezi její nejúspěšnější osobnosti.

Leč, žádné vítězné fanfáry se pochopitelně konat nemohou. Chybou byla nejednota euroskeptického tábora, kterou část voličů vnímala hluboce negativně a která vydobyté hlasy rozdrobila mezi tři soupeřící strany. Z toho, co už jsem uvedl výše, je zřejmé, že strana PaS udělala vše co bylo v jejích silách, včetně rezignace na vlastní „zviditelnění“, aby tomu bylo jinak.

Avšak, jak praví selská moudrost, nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Dnes, pět minut po dvanácté, je už snad každému jasné, že, mají-li pravicoví odpůrci „lisabonské smlouvy“ v blízké budoucnosti uspět, musí ve své práci rychle něco změnit.

Aby mi bylo dobře rozuměno, ačkoliv bych rád viděl stranu PaS i formálně zapojenu do širšího euroskeptického projektu, rozhodně v tuto chvíli nevolám po nějaké spolupráci „za každou cenu“, naopak, zbrklé integrační iniciativy by byly tou nejhorší reakcí na vzniklou situaci. Volby do Poslanecké sněmovny mají jiný charakter, než volby do EP, a co by bylo bývalo dobré včera, nemusí být tím nejlepším pro zítřek.

Volám spíše obecně po větší otevřenosti, tak, jak k ní už zjara vyzval i prezident republiky ve své zdravici adresované Straně svobodných občanů. Myslím, že to mnozí nepochopili. Je opravdu nutné opustit hru na elitní klub a mluvit k veřejnosti co nejsrozumitelněji. Odložit nesmyslnou autocenzuru, nebát se, že se tím či oním „umažeme“ (koneckonců, v očích „proevpropských“ mudrců jsme stejně všichni dávno zamazaní jako kominíci). Je třeba být otevřený, poctivý a skutečně svobodný v úsudcích, činech i heslech, jen tak může euroskeptická pravice vyvést své protivníky z konceptu, neutralizovat jejich propagandistické působení a oslovit širší rámec voličů. Dojde-li k této proměně, je strana PaS opět připravena v rámci svých možností dobrou věc podpořit.