Placáka ovládla bolest

Autor: Dr. Ladislav Bátora <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 17. 10. 2009

Petra Placáka šokovalo, že český president měl před časem prohlásit, že s podpisem Lisabonské smlouvy si počká na rozhodnutí německého ústavního soudu. Snad by to ani nestálo za komentář, kdyby zároveň nedodal: „Nepamatuji se, že bych kdy v literatuře narazil na případ, že by něco obdobného veřejně prohlásil nějaký domácí kolaborant za protektorátu Böhmen und Mähren.“

Co k takovému očividnému nesmyslu říci, zvláště když je u autorova jména uvedeno, že je historik? Domnívám se zatím, že mu zatemnila mysl bolest z pohledu na Lisabonskou smlouvu mizející díky nekompromisnímu postoji Václava Klause snad už konečně do nenávratna.

Placák dále konstatuje, že je to buranství a provinčnost a že se to netýká jen Václava Klause. Protože jsem jedním z organizátorů akcí občanské iniciativy D.O.S.T. pořádaných na podporu českého presidenta, nepřekvapí mě, až se zanedlouho od Petra Placáka třeba dozvím, že:

„Dějinné skutečnosti nedovedly zde přesvědčiti kliku nepolepšitelných. Žijí si jednoduše ve stavu svého transu dále a lpí s pověrčivostí hodnou politování na svých vysněných představách. Čas však jde přes ně kupředu. Netáže se, zda to neb ono se hodí či nehodí panu „XY“. Čechy a Morava jsou malým kamenem ve velké mosaice „Evropa“. Tento malý kámen bude zasazen do velkého útvaru, určeného Prozřetelností, při čemž je lhostejno, dají-li jednotlivci k tomu radostně souhlas, nebo budou-li činiti opak. Tito pak zůstanou jako intelektuální směsice ležet někde na pokraji silnice naší doby, kdežto ostatní se vřadí mezi údy tvůrčích a tvořících národů Evropy.“

Jen musím Petra Placáka předem upozornit, že to řekl už někdo jiný. A sice (v roce 1941) Wolfgang Wolfram von Wolmar, šéf „skupiny tisk“ v kulturně-politickém oddělení říšského protektora. Už proto - po nějaký čas - raději zůstanu s presidentem Klausem ležet někde na pokraji silnice naší doby, než abych se s historikem Placákem vřadil mezi údy.