Švýcarská čokoláda má divnou příchuť

Autor: PhDr. Radomír Malý <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 09. 12. 2009

Minarety Alpští giganti á la Matterhorn či Eiger dominují švýcarské krajině. To ví každý absolvent základní školy, pokud nepropadal ze zeměpisu. A jestli sleduje i ekonomiku, tak je mu známo, že Švýcarsko je zemí vynikající čokolády, která se stala světoznámou, nehledě samozřejmě k dalším průmyslovým odvětvím, typickým pro tento malý stát s důležitou koncentrací bank a nejvyšší životní úrovní v Evropě. Švýcarské krajině dominují - jak jinak - kostely. Katolické i protestantské, neboť čtyřjazyčné obyvatelstvo je konfesně rozděleno téměř přesně půl na půl. Teď ale do toho vstupuje nový prvek: islám. V zemi žije cca 7 procent muslimských přistěhovalců, často už ve druhé generaci. Za tu dobu si stačili vybudovat mešity, k nimž neodmyslitelně patří minarety, tj. štíhlé věže, z nichž muezzini, nižší duchovní, vyvolávají modlitby. Právě o tyto minarety šlo v nedávném kontroverzním hlasování, ne o to, že by někdo chtěl mohamedány ve Švýcarsku zbavit svobody vzývat Alláha a proroka Mohameda.

Švýcaři nechtějí, aby jejich krajině dominoval minaret. Sama mešita jako budova, kde se praktikuje kult mohamedánského náboženství, jim nevadí. Jedná se jim pouze o ty štíhlé věže, které možná už velice brzy připomenou, že tato hornatá země již není křesťanská, nýbrž muslimská. Na jedné straně je zde tedy "mnoho povyku pro nic". Mediální reakce evropských liberálů a socialistů, obviňující Švýcary z "náboženské intolerance", jsou účelově nadsazené. Pro mohamedány ve Švýcarsku se nic nemění. Nikdo jim nebude brát jejich víru, ani právo stavět si nové mešity, i když bez minaretů. Ty, které už stojí, se samozřejmě bourat nebudou. Když s tím srovnáme, že ve většině islámských států si křesťanské minority mohou o stavbě kostela nechat jenom zdát, že v Saudské Arábii dokonce ještě nedávno byly vyneseny rozsudky smrti za pouhé vlastnictví bible nebo že v Súdánu jsou křesťané vražděni soldateskou jen proto, že vyznávají Krista - tak pobouření nad výsledky švýcarského referenda nelze nazvat jinak než pokrytectvím. Proč tito "rytíři svobody svědomí", tepající ostrými slovy Švýcary za zákaz minaretů, se ani slůvkem neozvou na obranu křesťanů v muslimských státech? Na druhé straně ale i samotné švýcarské referendum má v sobě značnou dávku pokrytectví. "Antiminaretisté" stavěli proti sobě snímek klasické švýcarské vesnice pod Alpami s kostelem a tentýž snímek s minaretem. Pod tím prvním bylo napsáno: "Takové Švýcarsko chceme…“, pod tím druhým: "Takové Švýcarsko nechceme…“. Prý chtějí "křesťanské Švýcarsko". Jak se s tím ale srovnává, že pouhých 8 procent obyvatelstva navštěvuje každou neděli bohoslužby, u mládeže dokonce pouhé 1 procento? Jak to, že ve státních školách se prosazuje - tak jako jinde v Evropě - "laicismus" a nesmějí tam viset kříže? Jak to, že se na veřejnosti v některých kantonech už nesmějí zpívat o Vánocích koledy? Jak to, že "křesťanské" Švýcarsko má legální potraty a dokonce jako jedna z prvních zemí uzákonilo eutanazii, což je s křesťanskou morálkou neslučitelné? Jak to, že absolutní většina evangelíků i katolíků vůbec nevěří v zázraky Kristovy? Ve světle těchto faktů proto snímek s kostelem a nápisem pod ním neodpovídá pravdě. Spíše by tam měly být ruiny kostela a výjev porna. Nerozhodli Švýcaři v referendu náhodou o tom, že chtějí právě toto "bezbožné" Švýcarsko místo náboženského? Nebylo tomu třeba tak, že jim vadí minaret jako symbol víry v Boha a nikoli jako symbol jiného, bludného náboženství, které představuje hrozbu pro tradiční křesťanství? Buď jak buď, kdyby Švýcarsko opravdu bylo křesťanskou zemí, kde většina občanů chodí v neděli na bohoslužby a legislativa odpovídá křesťanskému hodnotovému systému, tak by se daly výsledky "minaretového" referenda akceptovat jako oprávněná obrana vlastní křesťanské a potažmo národní identity. Jenže tady je důvodné podezření, že většina hlasujících proti minaretům se vyjádřila vlastně ani ne tak proti islámu, jako spíše proti víře v Boha jako takové, že upřednostnila náboženský relativismus, potažmo ateismus s pokryteckým odvoláním se na tradiční křesťanské hodnoty, které už dávno nevyznává. Právě to je na celé věci nemravné a také nejvíce znepokojující. Švýcarská čokoláda zkrátka nechutná tak, jak hlásá její reklama.

Převzato ze stránek Institutu sv. Josefa