Vlastenec Bátora a černé svědomí zrádce Nečase, který si nevzpomíná na jednání ODS s Národní stranou

Autor: Euroskeptik <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 25. 02. 2011

Nečas Tak nám náš „pravicový“ „premiér“ („P“ „P“), obojí opravdu ve velkých uvozovkách, kádruje kandidáta na náměstka ministra školství Josefa Dobeše, kterým je Ladislav Bátora.

„Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je náměstek ministra. Zvláště v resortu školství a mládeže," uvedl „P“ „P“ Nečas patrně lehce připos*aný z politicky korektních a profesionálně velmi nekorektních médií.

Nečasova kdysi národní myšlenka

Ještě před vánými časy, ještě než existovala a euroústava a Lisabonská smlouva, Nečas pronesl ve sborníku Česká konzervativní a liberální politika: „Především by se mělo české konzervativně-liberální myšlení přihlásit k národní myšlence. To není ani laciné vlastenčení, ani žádný nacionalistický výstřelek. Otázka vlastenectví a národní identity se táhne našimi moderními dějinami. Přihlásit se k národnímu programu znamená nepodlehnout lacinému deklaratornímu pseudoevropanství…Vždyť i pro konzervativce platí, že to, co chtějí ´konzervovat´, tj. ideje národa, jeho prozápadní orientace, rodiny, vzdělání, svobody a ekonomické činorodosti, jsou témata spjatá s tradičním českým liberalismem reprezentovaným jmény Jungmann, Palacký, Kaizl nebo Rašín.“

Já nevím, já si myslím, že pan Bátora by klidně něco podobného podepsal a již určitě něco podobného napsal (LB: "Pro pořádek ale aspoň zde tedy uvádím, že když už, tak jsou pro mě vzorem – alen aprosto nedostižným – především František Ladislav Rieger, Karel Kramář, Ladislav Rašín či Václav Klaus v politice a namátkou Josef Jungmann, Karel Vorovka, Josef Pekař či Jiří Krupička v humanitních vědách nebo Karel Havlíček, Jan Stanislav Skrejšovský, Jan Ner uda či Viktor Dyk v žurnalistice.")

To však bylo ještě v dobách, než si Petr Nečas nadělal do trenek a pokakal se před Evropskou unií. Velký „eurorealista“ a „pravičák“ Nečas totiž zradil svým zvednutím ruky pro Lisabonskou smlouvu nejen program ODS, ale především svou vlast. Nelze ho nazvat jinak než vlastizrádcem, což není hezká vizitka pro premiéra.

Poslední kapkou zrada ODS

Bátora také uvedl, co bylo poslední kapkou pro jeho kandidaturu za Národní stranu: „Do čela kandidátky Národní strany na Vysočině mě přivedlo tušení (a bohužel neklamné) blížícího se přitakání vondrotopolánkovské ODS evropeismu, ba přímo eurofederalismu. A to byla poslední parlamentní politická strana, o které jsem si do jisté doby ještě pořád myslel, že bude hájit české zájmy! Pro mě se tak octla svrchovanost našeho státu již tehdy v osudovém ohrožení. A byl jsem vychován, že v takovém případě se sedlá! I kdyby v maštali zbyla jen ta poslední, kulhavá kobyla, která stejně nikam nedocválá. Aspoň veřejně demonstrovat nesouhlas a učinit zadost vlastnímu svědomí! A i kdyby hrozilo, že si jezdec třeba zláme vaz.“ Hrdinný Nečas ten vaz Bátorovi s radostí určitě dolomí.

ODS se také scházela s těmi zlými extremisty, Nečas zapomněl?

Škoda jen, že nebyl Nečas tak politicky korektně útlocitný, když se tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek sešel s tehdejší předsedkyní nyní již zaniklé Národní strany 11. Srpna 2005.

„Po volbách bude Národní strana jedním z mála možných partnerů ODS a jediným, který to dnes přiznává. Vážíme si přijetí u předsedy ODS a věříme, že výsledky parlamentních voleb a následující dny povolební odpoví lépe než my, na otázky otevřené i skryté,“ bylo tehdejší prohlášení Národní strany ke schůzce.

Pročpak ale tehdejší místopředseda ODS a odvážný bojovník proti pravicovému extremismu Nečas potom neprohlásil: „Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je předseda strany, navíc potenciální premiér.“

Buďto nebyl tehdy tak politicky korektně jemnocitný jako dnes, nebo měl tehdy zase naděláno v kalhotách z ogara Topolánka. Škoda, mohl dostat cenu za lidská práva Michaela Kocába či rovnou Nobelovu cenu míru.

Vzpomínka na "pravicového" Vůdce Nečase

Že je Nečas posera, jsem si uvědomil ještě před lety, když byla v sídle Mladých konzervativců debata o evropské ústavě a hlavním hostem Nečas. Zeptal jsem se ho tehdy, proč jednoduše nezamáznou euroústavu společně s komunisty v Parlamentu, neboť ODS a KSČM měly blokační menšinu. Odpověděl něco ve smyslu: „Co by tomu řekli lidi? Co by tomu řekli voliči ODS?“

No a skončilo to tím, že náš odvážný Petr Nečas hlasoval pro Lisabonskou smlouvu a teď plive na opravdové vlastence, kteří za naši suverenitu bojovali a bojují.

Nechápu, jak se takový člověk může hlásit k Margaret Thatcherové a Ronaldu Reaganovi. Člověku je z toho až špatně.

Možná, že až půjdete někdy kolem premiéra, ucítíte smrad z jeho kalhot…

Převzato z Euportálu