Afrika a my

Autor: Milan Špinka <xx000(at)volny.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 28. 02. 2011

Tváří v tvář vynořujícímu se problému nejasného přechodu moci v zemích severní Afriky Evropská unie opět jen dokazuje svou zoufalou impotenci. Diskuse o posílání finanční pomoci, plané žvásty o nutnosti neřešit konflikty silou, výhružky embargy či halasné odsuzování diktátorů, kteří přitom Západu často velmi dlouho a velmi užitečně pomáhali, jen podtrhuje naprostou odtrženost vůdčích evropských politiků od reality. Vrcholem idiocie jsou pak radostná volání po nastolení liberální demokracie v islámských státech.

Netvrdím, že by Evropané neměli v minulosti zkušenosti s likvidací nepřátelských kultur podobnými prostředky. Tvrdý alkohol či deky po nemocných nešťovicemi dokázaly při lámání odporu třeba na americkém kontinentu mnoho. Z tohoto pohledu by byl vývoz politického systému, jehož působení Evropa vděčí za poslední dvě stovky let za několik celoevropských válek, vyhubení mnoha desítek milionů svých nejlepších mužů, za svou slabost a neschopnost, za svůj pád z výšin civilizačního náskoku, vcelku logickým krokem. Pohled na Orient zasažený potratářstvím, antikoncepcí, poklesem porodnosti, rozvratem hodnot a neschopností hájit zděděné tradice by jistě potěšil nejednoho ke všemu odhodlaného vůdce starého Západu.

Na to však ještě nenastala doba. Nástup liberální demokracie vyžaduje po generace trvající usilovnou snahu rozvratníků, kteří se do panujícícho hodnotového systému pustí ze všech stran a postupně jej oslabí natolik, že nebude schopen odolat a podlehne nástupu nihilismu. V současné době by však každé svobodné volby skončily jen posílením islamistických skupin v jednotlivých zemích a zároveň by zřejmě byly i volbami posledními. Bin Ládin to chápe, evropští politici ne. Každý zločinec totiž nemusí být zároveň i úplný blbec.