Rozkaz zněl jasně - nesmí projít! Nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo... dvě dávky!

Autor: Jan Maloušek <janmalousek(at)seznam.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 13. 09. 2011

Autobus „Nám to problém nedělá, protože my v té chvíli při zákroku vůbec nerozlišujeme, kdo je kdo. Když se kácí les, tak létají třísky.“ říká v rozhovoru náměstek ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování Ústeckého kraje Bohumil Kotas. Maně nás napadá, zda v daném případě nejde u ozbrojených složek ministerstva vnitra o úřední výklad Langerova policejního hesla „Pomáhat a chránit!“ A nebo snad bezpečnostní složky chystají nové převlečení kabátů pro významné hybatele hospodářského života, jako v r. 1989? Zásahové policejní složky seřežou pokojně a oprávněně protestující občany, po té si radikálněji naladěná část společnosti vybije své emoce a nahromaděný vztek na několika mnohahlavých shromážděních, kde si vyslechne nic neříkající projevy... a bude po všem. A z bakalů, kelnerů a podobných budou buď zachránci svobody a nebo nepostradatelní kapitáni domácího průmyslu, to podle situace.

Nechtěl bych být v kůži těch zasahujících policistů, kteří snad ještě neztratili všechny iluse a morální zábrany. Podobná vyjádření jejich velitelů jim jistě nezjednají mezi řadovými občany ani respekt, o úctě vůbec nemluvě. Nehledě na to, že již nyní stojí v posici hájící nejméně populární rozhodnutí nejméně populárních vlád (na místo služby občanům, udržování pořádku a vymáhání práva).

Pan náměstek Kotas by si měl uvědomit, že jeho postavení nemusí být tak pevné, jak se nyní zdá. Nejde ani zdaleka jen o vrtošivou přízeň mocných v čele s ministrem vnitra. Chování bezpečnostních složek vždy obyvatelstvo bedlivě a citlivě sleduje – a ve vypjatých dějinných okamžicích méně častěji oceňuje než přehnaně trestá. Neradostných příkladů z posledních dvou dekád je po Evropě a jejím okolí více než dost – od Pobaltí a Jihoslávie přes Kavkaz až po Blízký Východ a severní Afriku.

Nehledě k tomu, že by mělo nad obráncem vlády panem náměstkem Kotasem viseti jako Damoklův meč varování největší – jak snadno se nejeden vysoký důstojník bezpečnostních sil z ochránce (třeba legitimní) státní moci stane vězněm v Haagu. Miloševičova a především srbská tragedie stejně jako Kaddáfího pád také začaly vysláním bezpečnostních sil do okrajového území vlastního státu. Na rozdíl od nich zjevně nehrozí, že by vzdušné síly států Severoatlantického paktu bombardovaly Hradčany, protože režim vládnoucí v zemích Koruny sv. Václava je jim nakloněn. Jenže současné vyhrocení situace může vést k ohrožení jeho podstaty – a tím i podstaty kariéry pana náměstka Kotase. Ovšem představa, že by náměstek Kotas zahynul při bombardování od našich vlastních spojenců, je méně humorná, než se zdá – zhovadilost dnešního Západu totiž zřejmě nezná mezí.