Proč musel odejít Muammar Kaddáfí?

Autor: Jan Maloušek <janmalousek(at)seznam.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 24. 10. 2011

Na sklonku zimy vypuklo v Libyi povstání. Pravděpodobně bylo vypuknuto, nic nepukne bez impulsu, přezralé ovoce sice může puknout přetlakem svých vlastních sladkých šťáv, avšak do vejce nutno klepnout. Téměř od počátku bylo jasné, že plukovník Kaddáfí se bude musit dříve či později nějakým způsobem poroučet, jakkoli bylo stejně zřejmé, že vzdát se nehodlá a kdyby náhodou, rozhodně ne lacino. Plukovník, takto "Vůdce revoluce" a jeho věrní předvedli z pohledu nezaujatého obdivuhodný výkon, z pohledu zaujatého prvého statečnost a věrnost, z pohledu zaujatého druhého fanatický odpor. Je faktem, že vládní síly dokázaly vzdorovat letecké převaze vzdušných sil NATO, převaze dobrovolných a najatých arabských bojovníků spolu se speciálními silami vojsk NATO na zemi a rostoucí isolaci v mezinárodní politice více než půl roku. A pravděpodobně ještě zdaleka není dobojováno; Libye, jak ji stvořil Benito Mussolini a přetvořil Muammar Kaddáfí, je zřejmě nevratně minulostí.

Jenže, od vypuknutí "povstání" bylo o plukovníkově osudu vlastně rozhodnuto. A čím déle boje trvaly, tím zjevně v Paříži i jinde poznávali, že jen heslo z indiánských válek "studený Indán dobrý Indián" je potřeba oprášit. "Mrtvý Kaddáfí dobrý Kaddáfí" začalo jistě platit záhy a to hned z několika důvodů - předně plukovník Kaddáfí toho hodně věděl na své nedávné (a je na místě dodat proradné) západní "spojence" a "přátele". A za druhé - zkoušel dělat samostatnou politiku, zkoušel vyvést Libyi z nastražených pastí nadnárodních korporací.

To, že se však malý vládce kdysi veliké Francie spolu s dalšími rozhodl, že plukovníka Kaddáfího zničí stůj co stůj ještě neznamená, že se tak nutně musilo stát. Ne každý skáče (a umírá), jak Sarközy píská a Muammar Kaddáfí není Václav Klaus a už vůbec ne Iveta Radičová. Kaddáfí se hned z kraje dopustil fatální chyby. Za vše platil, a dokonce poctivými penězi či zlatem. Za námezdné vojáky, za zbraně, za informace, za propagandu. Jeho protivníci vše pořídili na úvěr. Proto musí zvítězit, aby mohli úvěr splatit. Však již, podle posledních zpráv, těžařské společnosti obnovují těžbu ropy. Její cena neklesne, na to jsou samozřejmě ložiska v Libyi málo významná. Na to, aby cena při vypuknutí povstání stoupla, ovšem koncem zimy dost významná byla.

Pro nás, Čechy, plyne z tohoto smutného, avšak dnes až příliš všedního příběhu dvojí poučení. Předně si znovu uvědommě, kdo jsou naši "spojenci" a přátelé" a kolik jejich spojenectví a přátelství skutečně váží. Vyváží naši svobodu a neodvislost, jim nedávno obětovanou? A za druhé, kdybychom snad chtěli zmíněnou svobodu a samostatnost získat zpět, vezměme si předem úvěr. Čím větší, tím lépe.