Kdo v této zemi vlastně rozhoduje?

Autor: Mgr. Jan Skácel <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 26. 10. 2011

„ A já věřím, že vláda věcí tvých se do tvých rukou opět navrátí, o lide můj český!“

Rezignace Ladislava Bátory z funkce zástupce vedoucího kanceláře ministra školství dokazuje pouze jedno. Ocitáme se v situaci, kdy se zcela jednoznačně začíná prokazovat, že žijeme v období manipulované demokracie, v níž rozhodující roli hrají sdělovací prostředky, které dokážou vytvářet mediální teror takového rozměru, že již fakticky lze mluvit o velmi omezené svobodě slova a tím fakticky o možnosti nezávislého demokratického rozhodování. Toto ovzduší, které je podepřeno jednáním různých nevládních organizací, chovajících se jako samozvané elity vyžadující, aby na základě jejich zbožných přáních následně konal státní aparát. Přitom bez jakékoliv spoluodpovědnosti těchto organizací.

Osmiměsíční štvavá kampaň dokázala jen jedno: Začínáme se nacházet ve stavu úpadku demokracie jako společenského systému demokratického uspořádání a zdá se, že se začíná realizovat výrok vynikajícího německého sociologa Rolfa Dahrendorfa: „21. století bude stoletím autoritativních režimů.“ Ve chvílích, kdy píši tyto řádky jsem poslouchal rozhovor, který v souvislosti s případem Bátora poskytl redaktorovi ČT panu Danielu Takáčovi předseda AV ČR Učené společnosti pan akademik Jiří Drahoš. Bezvýhradně souhlasil s jeho odchodem a používal proti němu všechny nepravdivé výroky z osmiměsíční kampaně, aniž si cokoliv ověřil. Jestliže člověk, který má představovat vrchol vzdělání naši společnosti a národa (pokud se tento pán vůbec cítí být Čechem a za slovo národ se nestydí), se bez jakýchkoliv pokusů o zjištění skutečnosti, stává objektem a hlásnou troubou kosmopolitních novinářů pracujících většinou v cizích novinách za asistence germanizující ČT, pak se nemůžeme divit, jak naše společnost skutečně vypadá. Jaký je rozdíl mezi tímto panem akademikem a panem Tomiou Okamurou, který se jednoznačně za Ladislava Bátoru nejen postavil, ale zcela racionálně uvedl i své důvody. A to se jedná o někoho, kdo má vedle české matky i japonsko korejský původ. Jenže pan Okamura, když se rozhodne k něčemu vyjádřit, tak si napřed zjistí skutečnosti. Předseda AV ČR Učené společnosti se stává obětí novinářské mystifikace, pokud ovšem záměrně se necítí být příslušníkem českého národa, kterého je pořád v naší zemi většina. A když se odvolává na dopis sedmi středoškolských učitelů z Plzně, tak pořádně nevím, kdo je opravdu autorem. Jestli těch sedm nebo jistá paní redaktorka Tydlitátová. K tomu se vyjádřím někde jinde. Ladislavovi Bátorovi přeji v dalším jeho působení nejen mnoho zdaru, ale také to, aby to nikdy nevzdal.