Hranolková daň a subvence na kondomy?

Autor: Jakub Kryštof <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 17. 11. 2011

Některé plně pokrokové státy zavedly tzv. hranolkovou daň, tedy zvláštní daň na potraviny, jejichž konzumace je údajně lidskému tělu škodlivá. A s touhou zavděčit se začínají někteří tuto myšlenku propagovat i v České republice. Kromě toho, že jsme nejzkorumpovanější, nejzbabělejší, nejhloupější a nejvíc krademe, nám totiž patří i jedna z předních příček na žebříčku tlustých národů. A s tím se musí něco udělat!

Zpozdilí liberálové, kteří se svým důrazem na osobní svobodu nebezpečně blíž fašistickým extrémistům a konzervativním zpátečníkům, by možná řekli, že státu do toho, jestli snídám tlačenku politou omastkem nebo rajče se sucharem, nic není. Já se však pokusím nebýt zpozdilým ani zpátečnickým ani fašistickým a o několik zajímavých myšlenek, které mě v této souvislosti napadly, se s architekty nové, úspěšné, hubené a na kole jezdící společnosti rád podělím.

Pokud přijmeme nevhodně vysokou průměrnou váhu české populace jako axiom a peníze nejen jako modlu, ale i jako řešení všeho, co nás trápí, pak se kromě vyššího zdanění kaloricky bohatého jídla nabízejí i další možnosti, jak váhu srazit na požadovanou úroveň. Jídlo je totiž pouze jedním z faktorů, které ovlivňují naši tělesnou hmotnost. Druhým, neméně významným, je pohyb. A právě zde spatřuji prostor pro uplatnění dalších monetárních i fiskálních nástrojů.

Na prvém místě navrhuji zdanit židle nebo alespoň ty pohodlné. Pokud budou židle dražší, jistě to bude řadu tlustých spoluobčanů motivovat k tomu, aby vstali a začali se hýbat. Obdobný princip lze pochopitelně uplatnit i u postelí, lehátek, pohovek a fakírských lůžek, pakliže ty posledně jmenované nebudeme považovat za multikulturní pomůcku, která si zaslouží zvláštní zacházení. Naopak subvenci čili daňové zvýhodnění by si jistě zasloužila sportovní obuv, tepláky, plavky a kolečkové brusle.

Existují pochopitelně i jiné zdravé druhy pohybu než jenom chůze či běh. U nich by ovšem rozhodování o subvenci či daňovém znevýhodnění bylo obtížnější, protože do hry mohou vstoupit i morální aspekty. Opravdu nevím, zda takové kondomy by bylo vhodnější jako nástroj pro zvýšení pohybové aktivity obyvatelstva subvencovat, nebo jako prostředek k nevázanému sexuálnímu životu postihnout. Ale co je to morálka v porovnání s vysokým BMI indexem?

Ovšem co si počít s dalšími fenomény, které naši společnost také trápí? Nejenže jsme tlustí, ale máme i řadu dalších vad: Strkáme se v tramvaji, v létě nosíme ponožky v sandálech, pliveme žvýkačky na zem, věříme televizi a volíme si zloděje do parlamentu. Co s tím? Více zdanit ponožky, televize a hloupost? Nevím, intelektuálně jsem si vysílil při potlačování obezity. Řešení dalších problémů již nechám na někom jiném.