Falešné vlastenectví, falešný spasitel, falešní duchovní a falešná svíčková

Autor: Jakub Kryštof <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 12. 12. 2011

Člověk Ač by měla být doba adventu naplněna rozjímáním a připravováním se na svátky vánoční, letošní advent je, alespoň pro mě, plný falešnosti. A rozhodně nemám na mysli falešné slevy, prodělečné výhry a akční nabídky typu kupte si deset předražených piv a dáme vám tatranku zdarma. Na to jsem si již, nejen v období adventu, zvykl. Bohužel však nových a ještě lepších falešností jsem letos zaregistroval tolik, že mi nezbývá, než se z toho vypsat.

Hned prvního prosince jsem poprvé v životě zavítal do pobočky mezinárodní sítě kaváren Starbucks. Objednal jsem si espresso a těšil se na stoprocentní kávu typu arabika, která se tam údajně má dle nejrůznějších reklamních cedulí podávat. Jestli už jste v životě někdy pili dobrou kávu a chystáte se do tohoto fastfoodu, pak tam nechoďte. S upřímností sobě vlastní mohu říci, že horší kávu jsem snad ještě nepil. Jestli to byla stoprocentní arabika, pak já jsem stoprocentní Arab. A že Arabem doopravdy nejsem, budu ochotně demonstrovat kterémukoliv ze čtenářů, který mě pozve na vepřové hody.

Hovořit o falešném spasiteli, zvláště v době předvánoční, je jistě smutné. Proto panu Babišovi nevěnuji více než odkaz na starší bajku: V jedné noře spolu pospolu žila rodina zajíců. A jednoho dne se tam, nepozván a nevítán, nastěhoval tchoř. Zajícům se to pochopitelně nelíbilo, a tak tchoře prosili, aby odešel, že je pro ně všechny nora malá. Když to nezabralo, nasadili silnější kalibr – požádali tchoře, aby odešel, protože v tom puchu se nedá žít. Tchoř se zamyslel a řekl: „Máte pravdu, je tu hrozný smrad. A dokud ten smrad nezmizí, já se odsud nehnu.“

Falešný spasitel je smutná věc, ale přeci jen je snadno k poznání. Zvláště ten letošní. Horší to ovšem je, pokud nám veřejný prostor dlouhodobě zabírá falešný duchovní, přivezený ze zahraničí, či spíše jeho místy až trapná karikatura, která už je však, alespoň někým, přijímána jako významná postava. Původní poslání je zapomenuto, kříž odstraněn, spása duše není na pořadu dne. Hlavní je plnit zadání svých tvůrců, být co nejvíce vidět a útočit na zapšklé „čecháčkovské“ hodnoty. Jistě jste všichni uhodli, že mám na mysli nepovedenou kopii svatého Mikuláše, čili reklamní postavičku tzv. Santa Clause. Nebo vás snad napadl ještě někdo jiný?

Falešné vlastenectví je naproti tomu pojmem, s nímž operuje kdekdo. Od hlasatelů lži a nenávisti, pro něž je vše české a národní špatné a dávno překonané, až třeba po mne, kterému se téměř zvedá žaludek z hopsání a skandování „kdo neskáče, není Čech“ při povzbuzování nagelovaných simulantů a trhačů sak. Letos však byl tento pojem, alespoň z mého pohledu, povýšen ještě na další úroveň.

Chápu, že pro řadu lidí je vlastenectví, stejně jako třeba víra nebo poctivost a soudnost, prázdným pojmem, vhodným pouze jako obchodní artikl. A kdybych na to náhodou zapomněl, tak mi to letos před Vánoci názorně připomněli dva obchodníci – výrobce Bohemia tyčinek a jiných pochutin a provozovatel obchodního domu Kotva v Praze. Oba v předvánočním marketingu vsadili na vlasteneckou kartu. Na Kotvě můžeme spatřit jakéhosi plyšového lva, který s vážnou tlamou říká něco o tradičních českých Vánocích, Bohemia tyčinky jsou nám zase vnucovány snad vtipně míněnou reklamou o tom, že nám, Čechům, Evropská unie chce tuto tradiční českou laskominu zakázat.

Jak rád bych těmto tvrzením věřil, jak rád bych si v tradičním českém obchodním domě, který oslavuje Vánoce česky a tradičně, kupoval tradiční české sušenky (kdyby mi ovšem chutnaly) a tradičně a česky bych oslavoval tradiční české Vánoce. Život ze mě však udělal cynika, a tak pánům ze společnosti MARKLAND HOLDINGS LIMITED se sídlem na Herbertově náměstí v Dublinu, kteří u nás provozují obchodní dům Kotva, ani pánům ze společnosti Intersnack International B.V. z Arnhemu, kteří ochraňují naše tradiční slané tyčinky před zlými zahraničními úředníky, zkrátka nevěřím. Stejně jako z falešných duchovních čpí na sto honů síra, z těchto reklam je cítit jen ubohost, trapnost a láska k mamonu.

Abych však nekončil tak negativně, zkusím si na závěr malou relativistickou poznámku. Ne vše, co je falešné, je falešné, ne vše falešné je nutně špatné. Babička mojí ženy vždy na Štěpána vaří, snad opravdu tradiční a českou, svíčkovou omáčku z falešné svíčkové. A na tu se opravdu a zcela upřímně těším.