Proti diktátorům, do ohrožení s úsměvěm

Autor: Otakar Ševčík <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 05. 04. 2012

Jednání s arabským světem nikdy nebyla pro euroatlantickou civilizaci jednoduchá. V čase bipolárního rozdělění zeměkoule byli arabští nacionalističtí vůdcové jako Háfiz Asad nebo Gamal Násir prezentováni jako "přátelé" Sovětského svazu, tudíž pro nás všeho špatného.

Podíváme-li se na věc bez předpojatosti, přiklonili se na stranu Moskvy proto, že byli Američany odmítnuti.Věděli, že jejich země nějakou ochranu potřebují. Dělali jen to, co bylo pro jejich národy a státy nejlepší. Velká většina našich politiků toto nedělá a raději se věnuje bezobsažnému moralizování. Tolik démonizovaný Irák Saddáma Husajna byl stabilnější než současný sud střelného prachu, který se Irákem nazývá.

Současná vlna občanských válek, která se arabskými zeměmi žene a která je zcela nepřípadně nazývána "arabským jarem", někde svrhne a někde naštěstí nesvrhne sekulární nacionalistické diktatury a nahradí je chaosem nebo naši civilizaci nenávidící teokracií. Našimi nepřemýšlejícími obamovskoliberálními médii zatracovaní diktátoři vládli v tradici svých kultur a drželi územní celistvost svých zemí a dialog se Západem. Obávám se, že bandy islamistických povstalců, vydávané div ne za posly demokracie, s námi tolik chtít mluvit nebudou a budou vůči nám agresivnější. Budou pak naše "úžasná" média mít nad čím jásat?