Šílenství, nebo promyšlená destrukce?

Autor: Otakar Ševčík <(at)>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 19. 02. 2013

Při vší úctě k utrpení nešťastného Tunisana, který se upálil, jsou "arabská jara" stejně tragickou fraškou jako tzv. sametové revoluce, ovšem fraškou takovou, která může mít nedozírné následky pro světovou stabilitu a pro západní civilizaci zejména. "Spontánní rozlití se" z Tunisu do Egypta a Libye působí při ostražitosti všech autoritativních režimů naprosto nevěrohodně. Jen v Sýrii se spontánní stroj nějak zadrhnul. Zdánlivě paradoxní je reakce Izraele a Spojených států amerických. Místo zdrženlivosti nebo podpory byť autoritativních, ale k diskusi se Západem nakloněných režimů (zejména v případě Husního Mubaraka a Bašára Asada) dostávají podporu nesourodé "opoziční fronty", leckdy slepence naprosto protichůdných skupin. V zemích po "arabském jaru" je nestabilita ještě větší a islamisté oficiálně terorizují křesťany, což např. za Asada v Sýrii nemohli. A Izrael tlačí na "preventivní" úder proti Iránu.

Vztahy křesťanské a islámské kultury nikdy nebyly ideální a často byly napjaté. Ale současný trend podpory, ne-li přímo instalace fundamentalistických islamistických vlád v kombinaci s "nápady" úderu proti Iránu můžou spustit obrovský křesťansko-islámský konflikt tragických rozměrů. Komu by se hodil?