Prapodivné postupy (nejen) prvého oddělení

Autor: Jan Maloušek <janmalousek(at)seznam.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 15. 01. 2014

Shlédl jsem jeden díl široce podporovaného a propagovaného nového seriálu České televise „Případy 1. oddělení“ a rovnou přiznávám, že nemohu litovat. Samotná podoba dílu, mohu-li si dovolit zevšeobecnění na celou řadu, je vysoko nad domácím standardem a přibližuje se k Hříšným lidem města pražského, Malému pitavalovi z velkého města či Majoru Zemanovi. Ať již hereckým obsazením, scénářem či (v neposlední řadě) dialogy a režií daleko za sebou ponechává tolik oblíbené Četnické humoresky, které se řadí do seznamu pořadů, kvůli nimž jsem všeobecně na sledování televisoru resignoval. I když, k Bodiemu s Doylem, k inspektoru Burnebymu, poručíku Colombovi či - neřku-li - k Herkuleu Poirotovi, má tahle partička stále ještě docela daleko, řekl bych, že je na docela dobré cestě. Zkrátka: na naše poměry slušná kriminálka.

Nezaujal mě ani tak příběh, mimochodem velmi dobře uvěřitelný i uchopený. Více mě zaujalo vykreslení práce policie. Obávám se, že velmi věrohodné. Nejde snad ani tak o „chlapácký humor“ a to, že detektivové v hodnostech důstojníků klejí jak dlaždiči a i jejich běžný humor je tak propletený hrubými a vulgárními výrazy, že i já, pravidelný návštěvník restauračních zařízení nevalné úrovně a pověsti, jsem se div nečervenal.

Příslušníci policie zatýkají násilníka-cyklistu, proti němuž ve skutečnosti nemají ani moc přímých důkazů, tak, že jej nic netušícího srazí s bicyklu. Pak více méně násilně vstoupí do bytu jeho družky a až v něm jaksi mimochodem ukáží soudní povolení k prohlídce. Nejpozoruhodnější ukázka policejní práce však přichází v závěru, kdy přiznání (co by důkazní materiál!!) z podezřelého nevysoké inteligence získají detektivové úskokem a sprostým psychickým vydíráním. O nějaké presumpci neviny by si mohl nechat sprostý podezřelý leda tak zdát, kdyby jej ovšem vyšetřovatelé vyspat nechali. „Výslech“ totiž probíhá v noci a vyšetřovaný násilník je k němu převlečen (na místo předveden) z postele, respektive z pryčny. A to je ještě vlastně mírnější varianta, neboť v případě, že by selhala, detektivové se zcela vážně domlouvají, že z něj důkazy „vymlátí“. Kam se hrabe alkoholem zmatený tajný policista z ruských Slavností sněženek, Svérázu národního lovu, který chce vymlátit přiznání z na mol opilého medvěda.

Vše výše uvedené bychom snad mohli pokládat za „uměleckou licenci“, kdyby nešlo o „reálné kriminalistické postupy, zločiny, které skutečně v posledních letech řešilo pražské oddělení vražd, a postavy s předobrazy v realitě“, jak přiznávají sami autoři na stránkách pořadu. A jak potvrzují zkušenosti mnohých, kdo měli tu smutnou zkušenost s Policií ČR „z druhé strany“. Inu, zdá se, že metody rady Vacátka nepatří do 21. století a do vyspělé demokratické Evropské unie, jak znějí dnešní sdělovacími prostředky oblíbená měřítka správnosti... A vlastně se ani nedivím.