V poslední době se vyrojilo hned několik knih, zabývající se českým jazykem jako takovým, ovšem nikoli knih jazykovědných, avšak knih spíše literárního obsahu. I když přímo označení beletrie by bylo zase příliš odvážné.

Třetí vydání Patrika Ouředníka „Šmírbuchu jazyka českého. Slovníku nekonvenční češtiny“ v nakladatelství Paseka, údajně obsahuje přes šestnáct tisíc výrazů z poválečného nespisovného jazyka, byť povětšinou nespisovného jazyka literárního. V této éře však jazyk mluvený a úmyslně nespisovný jazyk spisovatelů se přeci jen kryjí více, než dříve bylo zvykem.

Podřadnost! Pitomost! Tato označení jste si mohli vyslechnout na adresu českého jazyka, pokud jste dne 16. 6. 2004 naladili jistou rozhlasovou stanici vysílající pravidelně glosy veřejnoprávnětelevizního aktivisty Jana Krause. Jazykové puristy by ostatně dost možná pohoršil i samotný název tohoto pořadu, který zní "Co vy na to, pane Kraus?" - namísto spisovnější podoby v podobě "Co vy na to, pane Krausi?", ale přiznejme, že tento tvar bývá používán poměrně často. Polehčující okolností by také mohlo být, že český jazyk byl zmíněn v souvislosti s návrhy zákonů z dílny posladnců KSČM ohledně povinnosti mluvit spisovným jazykem v médiích, respektive ohledně ústavního zakotvení češtiny jako našeho národního jazyka a povinnosti státu dbát o jeho ochranu (viz archiv na stránkách Poslanecké sněmovny).

Naše nebohá mateřština byla po celá staletí vystavena poměrně brutálnímu tlaku na přijímání cizích slov. Svědčí o tom ostatně i samo slovo brutální v úvodní větě. Dlouho se jednalo i o tlak na přijetí jiné řeči (němčiny) za svou mateřštinu. Tlak vycházel jednak ze strany nečeských vlád (Rakouské, rakousko-uherské), ale také ze strany převážné části nečeské feudální a ekonomické elity, kterou v jisté době tvořili také převážně Němci a poněmčelí Češi. Národnostní složení feudální a ekonomické elity v českých zemích přitom nebylo ani tak výrazem nedostatečných schopností Čechů, ale státoprávním uspořádáním, do kterých se naše země dostaly poté, co domácí představitelé prohráli většinu náboženských válek, které vedli s okolním světem, nemluvě o zeměpisných podmínkách, kdy dosažitelný vyspělý svět sestával z německých zemí. Horší než státně nařízený úřední jazyk byl patrně vliv oněch feudálních a ekonomických elit, přičemž tehdy mocní církevní představitelé se až na výjimky nezabývali ochranou českého jazykového bohatství.

Vy z Vás, kteří čas od času navštěvujete některá restaurační zařízení pravidelněji, jste si jistě povšimli, že v mnohých se pravidelně setkávají tzv. "štamgasti", z nichž část se valný díl zde stráveného času věnuje rozebírání obecných problémů - nejčastěji z oblasti politiky či sportu, ale občas při svých "pivních kecech" zabrousí do takových sfér duchovního života společnosti, jež nemají s jejich celoživotní praxí pranic společného a pro které se nám, vnějším pozorovatelům, jeví naprosto nekompetentními.