Dnešní datum: 18. 02. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Ostatní >> Anarchista proti antifašismu

Ostatní

* Anarchista proti antifašismu

Vydáno dne 04. 01. 2006

anarchy Následující příspěvek byl před několika dny zaslán do diskusního fóra Československé anarchistické federace, kde vzbudil ostrou diskusi. Jeho autor se nepokrytě hlásí k novému progresivnímu proudu tzv. „anarchonacionalismu“, směru, který si získává stále širší pozornost v zemích Západní Evropy.

Anarchonacionalisté tvoří v současné době zvláštní konglomerát bývalých anarchistů a pravičáků, kteří jednak navazují na klasické anarchistické autory (Bakunin, Proudhon), znovuobjevují anarchisty pozapomenuté myslitele (Stirner, Nietzsche) a přinášejí myšlenky těch, k nimž by se levicový anarchista nikdy nepřihlásil (Junger, Evola). Zuřící tichá bitva mezi levicovými a nacionalistickými anarchisty neprobíhá v ulicích, ale v různých diskusních fórech, časopisech a na webových stránkách. Teď dorazila i k nám. Budeme ji sledovat pozorně; anarchonacionalismus přináší mnoho zajímavých podnětů, jak o tom svědčí i následující článek. Za redakci NM Milan Špinka

Motto: „Antifašismus bohužel slouží trockistům i bolševikům jako mobilizační prostředek.“ Tomáš Netolický, redaktor anarchistického časopisu A-kontra

Můj nedávný pracovní pobyt ve Velké Británii mi poskytl nové příležitosti ke studiu zvláštního fenoménu, jakým bezpochyby antifašismus je. Následující příspěvek čerpá z těchto zdrojů: časopis Searchlight (nejvýznamnější „antifašistický“ časopis v Británii), prohlášení Antinacistické ligy, texty skupiny IMG (International Marxist Group), která od konce 60. let šířila programově myšlenky, jež jsou dnes základem doktrín antifašistických hnutí, MacPherson Report a abychom se dostali k dostupnějším materiálům, půvabné brožurky Hrdinové nebo zločinci? a Buď zlý na svého nácka, které lze stáhnout z webu www.antifa.cz (jde o překlady z angličtiny). Mimo to jsem samozřejmě zohlednil řadu různých článků a prohlášení, tak jak je lze vidět při snahách antifašistické propagandy prosadit své pravdy. Uvedené teze se týkají valné části Západní Evropy (např. v Německu je situace ještě vypjatější než v Británii), nelze je však vzhledem k odlišným podmínkám a nedávné historii bezvýhradně aplikovat na Českou republiku. Naše antifašistické hnutí je však v celkovém kontextu antifašistického fenoménu poměrně bezvýznamné a jeho historie nicotná.

Mám odedávna averzi ke všemu, co je anti-; ploché, jednoduché anti- není schopno nahlížet dál než za nenáviděný pojem, zaclání a omezuje. Ale antifašismus je něco mnohem nebezpečnějšího, než omezené a hloupé „anti-“ - je to vypreparovaný pojem, nahrazený novým a zlým obsahem. Jsem přesvědčen, že skutečný anarchismus se musí za každou cenu držet od podobných jevů co nejdál.

"Antifašistické" myšlení je vedeno určitým mesianistickým komplexem, že je totiž neustále nutné někoho zachraňovat. Je to radikální sekulární ideologie, která nepřipouští možnosti pokání či rozhřešení. Antifašisté jsou podobní starým evangelikánům, jejichž kampaně namířené vůči domorodcům byly stejně represivní, ale na rozdíl od antifašistů je poněkud držel na uzdě zájem o duši jedince. Antifašista nezachraňuje ale jedince, nýbrž komunity, pokouší se změnit jejich vědomí nebo je nutíte podřídit se. Jeho ideologie zájem o jedince nepřipouští, tedy s výjimkou fyzických útoků či denunciací. Toto pohrdání jedincem dovoluje antifašistům smířit dva protikladné požadavky - na občanskou neposlušnost (včetně násilí) a masivní rozpínavost státní moci. Prvotním cílem antifašistů je pracující bílý muž; často usilovně zdůrazňují jeho nízké vzdělání. Antifašismus je tak z velké části formou auto-rasismu, namířenou proti těm, kteří se zdají být „antifašistům“ společensky podřadní. Lze jej proto do značné míry chápat jako nový typ snobství a sociální výlučnosti.

Antifašistická propaganda se často odkazuje na historii a mytologii levice, časopisy tisknou fotky z občanské války ve Španělsku, přinášejí rozhovory s pamětníky "Bitvy o Cable Street" v Londýně. Toto navozování pocitu kontinuity (Franco i Mosley byli přeci fašisti, ti rozpoutali válku atd. atd.) dává antifašistům další sílu přesvědčit, že jejich oponenti postrádají jakoukoli lidskou důstojnost. Pracující třída „rasistů“ je často popisována jako „odpad“, „produkt stoky“, „pěkná směska deviantů, pedofilů, outsiderů a egomaniaků“, což je obzvlášť pikantní, když si vzpomeneme, jak označovali staří nacisté Židy (např. ve filmu Věčný žid jsou přirovnáváni ke krysám). Kompromis s odpůrcem neexistuje, jde o perpetuální konflikty společenského a rasového charakteru. Antifašisté si podobně jako „Blackshirts“ v Cable Street osobují právo šikanovat obyvatele městských čtvrtí, vyvolávat násilí a zapojovat se do něj.

Co nemůže být využito v cestě za dokonalou společností („socialismem“, „anarchií“ atd.), musí být zničeno: od armády přes policii a soudy až ke komunitám, které takové myšlenky odmítají. Pracující třída byla donedávna zejména v západní Evropě hodnocena jako bezcenná; novou revoluční elitou se měli stát studenti, etnické menšiny či feministky.

Krajně levicové skupiny založily svou politiku na interpretaci tří známých osobností: na Trockého „permanentí revoluci“, doktríně kontinuální změny (Maova Kulturní revoluce) a na Hitlerovi, jehož „nacistická tvůrčí vůle“ nemá „žádný určený cíl, jen nekonečnou změnu“. Antifašismus na levici vzrostl právě v ten okamžik, kdy socialismus postrádá permanenci a kontinuitu, ať už jako ideál, nebo jako praktický program. Ve své pronikavé citovosti a ritualistickém denunciování oponentů, antifašistické kampaně slouží jako náhražka koherentní levicové ideologie. To je v naprosté shodě s jinými totalitářskými hnutími, které se vždy pokoušely dovolávat základních psychologických impulzů strachu, závisti a nenávisti.

Antifašismus sdílí s totalitami víru v očistnou či spásonosnou sílu násilí. Stejně tak sdílí obsesivní předurčenost rasou a udržuje tak ve společnosti rasovou nesnášenlivost. Jeho snahy využívat malá etnická sdružení jako nátlakové skupiny jsou časté, ovšem je příznačné, že tato snaha vzbuzuje u valné většiny imigrantů (známých svým konzervatismem) posměch.

Antifašisté, se pokoušejí vystupovat jako opozice politickému zlu. Vzbuzují tak vzpomínky na zlo způsobené milionům lidských bytostí. Tak se jim daří získávat řadu lidí především na levici, kteří ani netuší, že jsou manipulováni. Proto jsou jejich rituální denunciace nebezpečné, protože pronikají a prostupují společnost.

Antifašismus je stejně jako jeho totalitní předchůdci především antihumánní a misantropní. Pohrdá stejně tak svými oponenty, jako má zájem na prohlubování rasových konfliktů. Myslím proto, že je třeba veřejně odhalovat totalitaristickou povahu antifašismu. I za cenu toho, že každý původce takového odhalení bude okamžitě napaden jako fašista nebo rasista.

Skutečný anarchista


[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 26] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.