Dnešní datum: 25. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Krátká úvaha o zločinech proti lidskosti

Uvahy

* Krátká úvaha o zločinech proti lidskosti

Vydáno dne 09. 12. 2005

gotovina Divné. Téměř během čtyřiadvaceti hodin se ve světové politice událo tolik protikladných a pro charakteristiku neujasněnosti užívání některých pojmů tak příznačných událostí, že to i moji maličkost, vysloveného lenocha v psaní komentářů, přinutilo i po náročném dni sednout večer ke klávesnici a zeptat se Vás, čtenářů těchto řádek, zda jste si toho také všimli. Občas totiž, zvláště při zřídkavé četbě našich deníků, trpím představou, že si nikdo jiný oné až orwellovské absurdnosti probíhajících událostí nevšiml. Leč konec introvertního mudrlování a k věci.

Právě dnes přeci zatkli generála Ante Gotovinu a obvinili jej z válečných zločinů. Žalobkyně Carla del Ponteová je spokojena, EU též - pokračování přístupových rozhovorů s Chorvatskem prý již nic nebrání, španělská policie se chlubí svou prací a všichni sborem děkují chorvatské vládě za aktivní pomoc při dopadení muže, jenž stejně jako mnoho dalších byl ochoten položit i život v boji za národní samostatnost, dnes cejchovaného "válečného zločince". Již prý zbývají jenom Karadžič a Mladič. Vůbec nemám v úmyslu mít nějaké námitky vůči vzneseným obviněním. Neznám podrobnosti a nedisponuji ani důvěryhodnými materiály, které by mne opravňovaly k jásotu nad konečným vítězstvím spravedlnosti či naopak k protestům vůči vzneseným obviněním. Samozřejmě válečné zločiny a zločiny proti lidskosti se musí stíhat. O tom není sporu. Co však vzbuzuje vážné pochybnosti je mechanismus určování osob, u kterých bude zkoumáno, zda se těchto provinění proti mezinárodnímu právu dopustili. Zdá se mi totiž, že zde není měřeno stejným metrem, že až příliš výklad spravedlnosti diktuje vítěz a zatímco s mikroskopem v ruce studuje a rozebírá veškeré prohřešky bývalých nepřátel, svá vlastní porušení válečné legislativy přechází bez povšimnutí, byť by byla sebezjevnější.

Srovnejme například zločiny výše uvedených mužů, kteří jsou obviněni z některých porušení válečných pravidel, v jejichž důsledku zahynuli nevinní lidé, mnohdy civilisté, se skutky nikdy neobviněných a patrně i neobvinitelných "představitelů vyspělé demokracie" v osobách premiéra Blaira a prezidenta Clintona. Vzpomeňme v této souvislosti na bombardování Jugoslávie. Kdo si ještě dnes vybaví otřesné scény bombardování novosadských mostů, bělehradského sídla rozhlasu a televize či srbských škol a nemocnic, jistě si vzpomene i na poutavé reportáže ze sídla NATO, odkud jsme téměř on-line získávali informace o právě probíhajících útocích a jejich úspěšnosti. Chtěl bych připomenout jeden důležitý detail z těchto přenosů, kterému jsem zprvu nemohl ani uvěřit.Tehdy byl prezentován jako úplné nóvum a pokrok ve vojenství. Konkrétní cíle náletů tehdy sami vybírali nikoli generálové NATO, ale přímo vrchní velitelé armád. Tedy právě Clinton, Blair a kromě nich třeba i Javier Solana měli tehdy to privilegium, že si na připravené mapě Jugoslávie mohli vybrat konkrétní školu, nemocnici, továrnu či most, na něž posléze letadla aliance zaútočí. Toto není pro nikoho válečný zločin, když si čelní politikové jak vidličkou na banketu laskominy vybírají oběti náletů? V tomto kontextu mi stíhání jednotlivých generálů z doby války(!), kteří mnohdy nasazovali oproti v bezpečí trůnicím elitám demokratického světa i své životy, nepřijde ani trochu korektní. Kdyby nezávislý soud prověřil kromě zločinů poražených i některé přinejmenším sporné postupy vítězů, haagský tribunál by ihned působil o mnoho důvěryhodněji. Takto jeho jednání nelze vnímat jako výraz triumfující spravedlnosti, ale spíše jako politickou pomstu provázenou lží a přetvářkou, když jsou srbské oběti vnímány jako "nepřátelé" a oběti albánské, bosenské a další jako "nevinní civilisté".

To však není jediná absurdita dnešního dne. S velkou pompou totiž do Prahy dorazil čínský premiér Wen Ťia-pao, čelný představitel komunistické Číny, tedy země a strany, která má na svém kontě miliony lidských obětí a neváhala proti protestujícím studentům na náměstí Nebeského klidu vyslat tanky. Že by najednou na krátkou chvíli pobytu čínských hostí zákony o postupu vůči těm, kdož nejen neuznávají, ale podstatou své činnosti i pošlapávají listinu základních práv a svobod přestávaly platit, nebo se jednoduše na ekonomické mocnosti nevztahují a platí pouze na Bělorusko, Venezuelu či Sýrii?

V ten samý čas, kdy se premiér Paroubek nadýmal vedle čínského komunistického pohlavára přinesla BBC zprávu, že další známý generál, tentokráte chilský Augusto Pinochet, bude muset čelit novým obviněním z porušování lidských práv během své vlády. Soudce Víctor Montiglio oznámil, že existuje dostatek důkazů, aby byl Pinochet postaven před soud v souvislosti se zmizením dalších tří oponentů jeho režimu. Srovnejte tento postup, v němž svého času sehrála opět roli i španělská justice, s postupem například vůči Fidelu Castrovi. No řekněte sami, není to absurdní, když je po soudech štván devadesátiletý stařec, který ve své zemi zabránil chaosu, téměř vymítil kriminalitu, měl podíl na nebývalé prosperitě a poté předal moc demokraticky zvolené vládě, zatímco čelní představitelé extrémistické strany, jejímž běžným argumentem v demokratické diskusi je tank nebo kulomet, jsou přijímáni se všemi poctami?

[Akt. známka: 2,60 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.