Dnešní datum: 26. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Nic než....kdo?

Uvahy

* Nic než....kdo?

Vydáno dne 28. 12. 2005

znak Stále častěji zjišťuji, jak méně a méně rozumím myšlenkám, které jsem dříve tak často propagoval. Ptám se sám sebe, zda jsem se již stal členem té obecné většiny, kterou jsem nazýval „společností“ veskrze silně negativně. Negativně pro její lhostejnost, honbou za materiálními statky, stále větší liberálností, či tolerancí tam, kde je tolerance mnohdy netolerantně vyžadována. Nejen že jsem přestal veřejně propagovat myšlenky vlastenectví, čestnosti, tradice a dalších tak všemi pády skloňovaných „těch jedině správných“ zásad, ale přestal jsem i tak obecně remcat o politice a všech těch zaručených receptech, kterých má každý nepočítaně na vše. Přestalo mne to bavit. Přestalo mne to bavit, protože lidé, kteří mi rozuměli, nepotřebují více mých rad a ti ostatní, těm je to lhostejné. Navíc pochybuji o správnosti mých rad, neb je mi záhadou, proč, když je naše myšlenka tak správná, není brána jako berná mince. Mám dojem, že lidé prostě nechtějí akceptovat ideály a jakýkoliv způsob přesvědčování je kontraproduktivní a ještě více je k naší myšlence obrací zády.

Ptám se sám sebe, chápu je, nebo začínám být lhostejný? Asi je chápu a proto jsem k nim lhostejný. Možná by bylo dobré, snažit se pochopit tu většinu lidí, kterým je naše myšlenka lhostejná. Proč nad pojmy jako je vlastenectví, čest, či tradice jen posměvačně kroutí hlavou a mnohdy se klepou na čelo. Proč? Možná i proto, že je za to mnozí propagátoři naší myšlenky bezhlavě odsoudí a vhodí je do pytle „tupého stáda“. Protože pokud opravdu chceme bojovat za Národ, musíme si bez klapek na očích podívat, kdo ten národ vlastně je? Zhruba polovina národa se dobrovolně vzdává práva volit a tím i obecné možnosti podílet se na dění v tomto státě a plně to vypovídá o jejich postoji k obecnému dění. Odsoudíme je za to a vhodíme je do pytle „konzumních ignorantů“?

Druhá polovina, ta, která volí, veskrze podporuje politické strany více či méně podporující vše, co je naší myšlence tak protivné. EU, NATO, multikulturní a multietnickou společnost, socialismus ať více či méně zaobalený, liberalizaci a potichu tolerují finanční aféry a korupci politiků, které volí. Odsoudíme je za to a označíme za spolupachatele všech těch špatných skutků?

Ano, opravdu je můžeme odsoudit, ale pak se musíme zeptat, zda chceme něco udělat pro národ, který je z jedné poloviny „tupým stádem“ a z druhé poloviny „spolupachatelem všech těch špatných skutků“.

A pokud chceme, možná bychom jim měli přestat ukazovat, co si o nich myslíme. Argumenty jsou mnohdy laciné a aniž by si to v tu chvíli kritik uvědomil, nekritizuje samotný skutek, ale nepřímo i značnou část toho národa, pro který chce jen to nejlepší. A tak se staví sám do pozice odsouzeného, ať je jeho myšlenka v tu chvíli nejčistší z nejčistších. A staví tak do stejné pozice i ostatní vlastence.

Podtrženo sečteno, ten národ pro který bojujeme, jsou vlastně lidé, kteří o to vůbec nestojí. Je jim lhostejné, zda jim levný chléb a velký příjem dá zkorumpovaný politik, nebo čestný vlastenec. A tak si říkám, jestli náhodou ta myšlenka není jen takový boj o své vlastní ego, o to „já jsem ten správný“. Mám dojem že ano, protože následek je více než jasný. Zaslepenost při hlásání myšlenky. Apriori negativní postoj ke všemu, co nám nesedí. Ke všemu, co je podle nás špatné.

Stejně jako lékař na bacily nasadí lék, místo toho aby křičel do celého světa, že chřipka je špatná a odsuzoval za smrkání a kašel, tak bychom měli mi místo zbytečného prskání kolem sebe ctít zásady, které jsou nám blízké a poradit těm, kteří si to neuvědomují. Poradit jak mají žít, nikoliv jim hubovat že žijí špatně.

A tak i já místo stěžování a nadávání na všechno co mi nevoní, raději mlčím a místo toho poradím tomu, kdo to potřebuje. Bez kritiky, bez pohledu skrze prsty. A je to mnohdy účinnější, než vyřvávat někde na náměstí. Protože jestliže můžeme něco změnit, tak to jsou lidé kolem nás, ti, co jsou nejblíže, jimž můžeme jít příkladem a to i bez toho, abychom zdůrazňovali, že je to čestné, vlastenecké, či jakékoliv jiné. Poraďme jim bez přívlastku, bez odůvodnění. Tím, že jim dáme rozkaz, nebo zákon, je nezměníme.


[Akt. známka: 2,20 / Počet hlasů: 10] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jakub Košíček | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.