Dnešní datum: 22. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> K otázkám nad antifašismem naposledy

Uvahy

* K otázkám nad antifašismem naposledy

Vydáno dne 09. 01. 2006

anarchy Milan Špinka za Národní myšlenku: Byl bych radši, kdyby se celá diskuse přenesla do našeho papírového časopisu, ale pro její délku to není bohužel možné. Na druhou stranu je ovšem výhoda, že lze na internetových stránkách využít diskusní fórum u článků. Touto odpovědí na reakci považujeme celou věc za vyřízenou a skončenou, diskuse pod články je samozřejmě otevřena všem.

Přetištění článku považuji za zcela legitimní. Autor a jeho oponenti na webu ČSAF se zjevně nedokázali shodnout na celkovém pojetí celé věci, protože ač autor zdůrazňoval, že hovoří o fenoménu antifašismu obecně, byl neustále nucen k tomu aplikovat své myšlenky na antifašismus český. V převzatém textu jsme tedy po dohodě přistoupili k tomu, že autor výslovně český antifašismus, který pokládá za marginální, uvádí jako určitou výjimku. Nedá mi ale, abych nereagoval na některá tvrzení. Předně Troy Southgate nikdy nebyl členem Britské národní strany. Jak to vím? Prostě jsem se ho zeptal. Pan Southgate se podílel na přípravě posledního čísla Národní myšlenky o fenoménu Nové pravice a uveřejnil u nás svůj zajímavý článek o postoji Julia Evoly k feminismu. Zde je jeho vyjádření na Vaše tvrzení v anglickém originále: „No, I've NEVER been a member of the BNP in my life. National Front (1985-89); International Third Position (1989-92); English Nationalist Movement (1992-98); National Revolutionary Faction (1998-2000); National-Anarchists (2000-present).“ Pane Netolický, panu Southgateovi rád pošlu Vaši omluvu, pokud se k ní odhodláte.

Musím se také zastat Ernsta Jungera, už proto, že jsem zamilován do jeho Ocelových bouří, podle mě nejlepší knihy o 1. světové válce, která kdy vyšla (poráží myslím i Gravese či Sassoona). Je absurdní obviňovat Ernsta Jungera z antisemitismu. Každý, kdo se o jeho dílo zajímá, dobře ví, že se tento německý spisovatel právě po „Křišťálové noci“ stáhl z veřejného života v Německu do vnitřní emigrace, protože právě tehdy – podle vlastních slov – definitivně pochopil, že nacismus nemůže přinést dobrého vůbec nic. Dobře známý je také jeho konflikt s L.-F. Célinem, vynikajícím francouzským spisovatelem a zapřísáhlým antisemitou, z doby, kdy Junger pobýval ve válečné Paříži; důvodem byla Célinova protižidovská obsese (Junger to komentoval známými slovy: „Toho bych se nedotkl ani štípacími kleštěmi.“). Ostatně už ve 20. letech byl Junger osočován z nedostatku protižidovského cítění; sám posměšně napsal, že židovský problém je „třetiřadý“ a že antisemité „připomínají lovce bakterií (…) Je to metoda, která se musí skončit obsesí a která vede k tomu, že se na každém kroku vidí Židé rojící se jako bílé myšky v deliriu.“

Těžko lze také chápat, proč by měl být italský fašismus spojován s antisemitismem; podíl Židů (a samozřejmě také svobodných zednářů) na vítězství fašismu v Itálii byl enormní. Evola sám byl fascinován především fašistickou doktrínou, ale pohrdal praxí, která nebyla nepodobná klasické liberální demokracii: na vůdčí místa se hrnuli straničtí funkcionáři, nikoli elita, jak Evola doufal. Ostatně podrobně jsme o tom psali v našem papírovém časopise číslo 3/2005 (Konzervativní revoluce ve fašistické Itálii).

Pokud už by chtěl někdo hledat antisemity mezi vzory nacionálních anarchistů, snadno by mohl poukázat na Bakunina či Proudhona – jenže to by znamenalo zároveň přiznat, že levicoví anarchisté, kteří na ně navazují také, si za své vzory vybrali skutečné zaryté antisemity. Netroufám si hádat se s autorem o nacionálním anarchismu. Je to pro mě (a myslím, že i pro mé kolegy z NM) věc poměrně nová a v mnohém nejasná. Připadá mi však poněkud povrchní poukazovat na web http://www.nationalanarchist.com. Pokud budu chtít, dokáži také odkázat na několik hloupých anarchistických webů. Jako hlavní zdroj tzv. „NA“ myšlenek je však obvykle udáván časopis Synthesis na adrese http://www.rosenoire.org/.

Autor: V první řadě musím rozhodně odmítnout neustále opakované tvrzení, že antifašismus není ničím jiným než pouhou reakcí na fašismus. Je to absurdní tvrzení. Pokud by tomu tak bylo, očekával bych podobně jako u antikomunismu spíše obrannou pozici. Antifašisté jsou však mimořádně agresivní, své přesvědčení používají jako páku, která má pomoci prosadit jejich levicové myšlenky. Svědčí pro to běžná praxe, kdy za „fašistická“ jsou označována čistě konzervativní hnutí či think-thanky typu Občanského institutu. Za „fašistu“ tak může být označen prakticky úplně každý, kdo si dovolí nesouhlasit s tou kterou skupinou, stranou či hnutím. V dobách, kdy byly všechny ty poctivé „antify“ financovány bolševickým SSSR, mohli se snadno v takové škatulce ocitnout i sociální demokraté alias „sociálfašisti“.

Je mi záhadou, proč česká „antiautoritářská“ Antifa (tedy pokud stále je antiautoritářská; i mezi jejími přívrženci se o tom zdá se začíná pochybovat) překládá a zveřejňuje na svém webu materiály, v nichž si její zahraniční vzory nemůžou vynachválit spolupráci s bolševickými skupinami. Searchlight jsem si vybral z jednoduchého důvodu – je nejvlivnější a nejrozšířenější. Také dostává pro svou udavačskou činnost tučné finanční částky. Přišlo mi navíc zábavné, že v jeho čele stojí odsouzený bankovní lupič, který se směle prezentuje jako ten správný spravedlivý. Kdybych chtěl být jízlivý, podotkl bych, že je to pro antifašismus takové hezky typické. Netvrdím, že je antifašismus celistvým hnutím, ale říkám, že se v něm angažují totalitářské skupiny a že v něm hrají prim. Nerozumím tomu, proč se „antiautoritáři“ tak usilovně snaží být s něčím takovým ztotožňováni. Jaký význam má pak tvrzení, že „anarchistický antifašismus s těmito proudy spolupracovat z logiky věci nemůže“?

A nyní k zmiňovaným bodům:

„1) Autor nijak nedokládá, jak a čím antifašisté prohlubují rasovou nenávist. Toto tvrzení je natolik absurdní, že ho snad ani není třeba více komentovat.“

Odpověď: To je škoda, že to nechceš komentovat. Využívání imigrantských organizací – budiž řečeno, že jde o skupiny typu „pán a jeho pes“ a že většina imigrantů s nimi nemá co do činění – k nátlaku je u antifašistů běžnou věcí. Že mnozí bílí mají k takovému nátlaku odpor (např. když jde o to zrušit na školách vánoční besídky jako politicky nekorektní), je více než jasné.

„2) Je poměrně dobře známo, že v okruhu mosteckých antifašistů se pohybují někteří bývalí neonacisté. Pokud antifašismus nepřipouští možnost pokání (jak uvádí autor) – pak by takováto situace nemohla nastat. To že nastala usvědčuje autora ze lži. Je zajímavé, že byl autor v debatě na tuto skutečnost upozorněn, avšak zcela ji přešel s tím, že se „mosteckými konvertity“ nebude zabývat. Existuje lepší důkaz o autorových „kvalitách“ a věrohodnosti celého článku?“

Odpověď: Tato přeběhnutí nejsou nic nového; i v té Británii pár hochů z NF změnilo prapor. Já si však skutečně „pokání a odpuštění“ v praxi nepředstavuji tak, že někdo bude muset začít mlátit své bývalé kamarády, aby měl od „antifašistů“ pokoj. Abych uvedl konkrétní příklad, měl jsem na mysli situaci, kdy někdo zanechá politické činnosti a nebude nadále pronásledován a nebude mu neustále jeho bývalá aktivita předhazována. Bohužel, dnes je běžné, že kdo se jednou „proviní“, je vyřízen nadosmrti. Snadno lze uvést příklady pronásledovaných, ale nechci zde zveřejňovat jména (pokud budeš chtít, Tome, klidně ti jich pár pošlu).

„3) Autor nijak nedokládá že antifašismus pohrdá "jedincem - samozřejmě bílým pracujícím mužem" a jak toto pohrdání "dovoluje antifašistům smířit dva protikladné požadavky - na občanskou neposlušnost (včetně násilí) a masivní rozpínavost státní moci." Autor jaksi opomíjí, že velká část antifašistů jsou v ČR i jinde ve světě anarchisté, kteří jsou zásadně proti státu – a obecně lze říci, že většina antifašistické činnosti stojí na tom, že lidé nehodlají spoléhat na stát a brání se před fašistickým násilím sami. Nehledě na to, že výše citovaný výrok přímo protiřečí jinému autorovu tvrzení: "Co nemůže být využito v cestě za dokonalou společností ("socialismem", "anarchií" atd.), musí být zničeno: od armády přes policii a soudy" Tyto dva výroky ve skutečnosti stojí v přímém protikladu a nemohou platit oba zároveň, neboť rozpínavost státní stání moci se realizuje zejména pomocí armády, policie a soudů. Minimálně kvůli tomuto výroku by soudný redaktor článek nemohl s klidným svědomím otisknout.“

Odpověď: A velká část antifašistů žádní anarchisté nejsou a rozpínavost státní moci je pro ně programovou záležitostí. Naopak se zdá, že ve velké části Evropy jsou anarchisté právě ve vleku „rudých“. Rudí často v historii podvraceli státní instituce, dosazovali do nich své lidi, přetvářeli je k obrazu svému. Je samozřejmě možné instituci zničit, rozvrátit a nahradit jinou, případně ji infiltrovat a proměnit „zevnitř“.

„4) Autor nijak nedokládá, kde antifašisté používají termíny "Pracující třída "rasistů" je často popisována jako "odpad", "produkt stoky". Autor tvrdí, že antifašismus je trojským koněm levice, i když v debatě na fóru ČSAF sám přiznal, že se na antifašismu podílejí/podíleli i lidé z liberálních a konzervativních kruhů. Autor pravděpodobně slyšel o tom, že levicová ideologie stojí zejména na učení o třídním rozdělení společnosti a v názoru, že existuje třídní boj, spočívající v přesvědčení, že třída kapitalistů vykořisťuje třídu dělníků, neboli pracující třídu, jejímž dějinným úkolem je tento třídní rozpor odstranit. V takové situaci nedává autorovo tvrzení smysl (proč by levicový antifašista napadal třídu, o které je přesvědčen, že je jejím historickým posláním bojovat na jeho straně?).“

Odpověď: Skutečně, nechce se mi prohrabávat staré časopisy, abych doložil „odpad“ či „produkt stoky“ (nač taky, jak by si to asi mohli čtenáři ověřit?), ale ze všech těch nadávek mi přišla nejzábavnější ta poslední, kterou tu kupodivu nemáš: „pěkná směska deviantů, pedofilů, outsiderů a egomaniaků“. Tu jsem si vypůjčil z webu Antify, z jedné veselé brožurky, kterou jistě dobře znáš a kterou si může každý stáhnout. To snad stačí k potvrzení tónu, jaký „antifašisté“ používají. Myslím, že pro odpůrce fašismu z řad liberálů a konzervativců je těžké označit se za antifašistu; tento termín už získal jiný nádech. Je možné být odpůrcem fašismu a přitom nebýt antifašistou, těžko se to asi ale vysvětluje. I to je důsledek toho, že je antifašismus vnímán citlivými lidmi jako ultralevicová ideologie.

„5) Autor nikde nedokládá, kde antifašisté provádějí hodnocení, o kterém uvádí "Pracující třída byla donedávna zejména v západní Evropě hodnocena jako bezcenná; novou revoluční elitou se měli stát studenti, etnické menšiny či feministky." V českém prostředí podobné hodnocení neexistuje, a pokud se autor domnívá, že existuje ve Velké Británii, nebo kdekoli jinde, měl by být schopen své tvrzení doložit z ověřitelných zdrojů. Je s podivem, že je redakce Národní myšlenky ochotna zveřejnit materiál, který tyto základní požadavky na publikovaný text nerespektuje.“

Odpověď: Toto tvrzení vyplývá např. z ideologie prosazované IMG, která se tolik angažovala ve studentských bouřích v roce 1968. Její vliv na antifašistické hnutí nelze popřít, stejně jako zjevnou úlohu studenstva využitého jako „revoluční avantgarda“ v přímé praxi.

„6) Autor ničím nedokládá a nedefinuje které levicové skupiny "založily svou politiku na interpretaci tří známých osobností: na Trockého "permanentí revoluci", doktríně kontinuální změny (Maova Kulturní revoluce) a na Hitlerovi, jehož "nacistická tvůrčí vůle" nemá "žádný určený cíl, žádnou permanenci, jen nekonečnou změnu". " a jak se to týká antifašistů. Již bylo řečeno, že antifašismus není ani zdaleka výlučně levicový, takže zde se autor snaží smísit dvě nesouvisející věci. Navíc je velmi nepravděpodobné, že by nějaké levicové skupiny navazovaly zároveň na Trockého i Hitlera. Výjimku snad tvoří nacionální-bolševici, ale zde se jedná o naprosto obskurní a marginální záležitost, kterou antifašisté odmítají – ostatně stejně jako je tomu v případě nacionálního anarchismu.“

Odpověď: Odpověď je z valné části obsažená v článku: „Antifašismus na levici vzrostl právě v ten okamžik, kdy socialismus postrádá permanenci a kontinuitu, ať už jako ideál, nebo jako praktický program. Ve své pronikavé citovosti a ritualistickém denunciování oponentů, antifašistické kampaně slouží jako náhražka koherentní levicové ideologie.“ Netvrdím, že návaznost na Hitlera je vždy přímo záměrná, ale antifašisté dělají přesně to, co hlásal Hitler – a to o něčem svědčí.

„7) Autor ničím nedokládá výroky: "Antifašismus sdílí s totalitami víru v očistnou či spásonosnou sílu násilí. Stejně tak sdílí obsesivní předurčenost rasou a udržuje tak ve společnosti rasovou nesnášenlivost. " Jakékoli materiály českých antifašistických skupin vždy zdůrazňují, že násilí je sice legitimní prostředek, ale až ten poslední, který má smyl využívat, a to zcela instrumentálním způsobem. To je v příkrém rozporu s autorovým tvrzením o víře ve spásonosnou sílu násilí. Tato představa se objevuje u Georgie Sorela, jednoho z myslitelů syndikalismu, od kterého ji přejal Benito Mussollini, skrze jehož učení se stala jedním ze základních stavebních prvků fašismu. Bylo by zajímavé chtít po autorovi aby doložil, v jakém vztahu je víra v očistnou či spásonosnou sílu násilí k totalitnímu uspořádání společnosti (totalita bude z principu vystupovat proti násilí uvnitř společnosti, podporovat bude maximálně násilí prováděné jejími orgány). Tvrzení o udržování rasové nesnášenlivosti je pak zcela absurdní.“

Odpověď: Vždycky a všude platí, že pravidelné užívání násilí, ať už je zpočátku zamýšleno jen jako „instrumentální“, končí situací, kdy se samo násilí stává cílem. Úplně postačí přečíst si brožurky z webu Antify, kde je to více než zřejmé. Násilí je tam zobrazováno jako cosi radostného, úžasného. Je to cosi na způsob fotbalového chuligánství, které je ovšem velmi chabě maskováno jakousi ideologií. Z prostředku se stává cíl. Na antifašismus se nabalují podivně úchylní lidé, vyžívající se v krutostech.

Různá násilná hnutí převedla po dobytí moci svou radost z násilí na státní aparát. To je sotva vyvratitelný historický fakt.

8)Autor ničím nedokládá tvrzení: "Jeho snahy využívat malá etnická sdružení jako nátlakové skupiny jsou časté, ovšem je příznačné, že tato snaha vzbuzuje u valnou většinou konzervativních imigrantů posměch." Nátlakové akce imigrantských skupin ze zahraničí jsou autorovi nejspíš dobře známé. Spolupráce mezi antifašistickými nebo levicovými skupinami a organizacemi imigrantů pravděpodobně také.

Odpověď: Jak už jsem naznačil výše, tyto skupiny se mohou prezentovat jako zástupci imigrantů, ale sami imigranti s nimi obvykle nechtějí mít nic společného. Tyto „oficiální skupiny“ stejně jako např. režimem pečlivě vybraní „mluvčí menšin“ jsou obvykle terčem opovržení. Ostatně podobnou situaci prožívají různá „romská sdružení“ u nás. Levicové skupiny z logiky věci nemohou u širokých mas např. muslimů získat úctu; vždyť tito imigranti jsou obvykle mnohem konzervativnější než většinová společnost (a pokud k tomu dostanou prostor, jasně to prokáží; viz příklad Kanady, kde existuje částečná možnost uplatnit právo šaríja).

9)Autor byl požádán, aby veřejně odhalil totalitní povahu antifašismu. Slovo totalita, totalitní, totalitární nebo totalitní režim mají svůj specifický význam kterého se autor ve svém článku nijak nedotýká. Totalita je druh vše obsahující diktatury, který ponechává minimální nebo žádný veřejný prostor pro svobodnou aktivitu individuí a soukromý prostor minimalizuje. O ničem podobném autor nehovoří

Odpověď: I proto jsem zařadil mezi zdroje MacPherson Report. To je typický příklad. Každý incident „vnímaný obětí či někým jiným jako rasový“ také rasový je. Není žádný prostor, jak tomu uniknout. Je naprosto v dikci antifašismu, je to typický příklad, kam může antifašistická propaganda, ovlivňující instituce, vést. A kdo se postaví proti, je okamžitě označen za „rasistu“. Jak také jinak.

Nemohl jsem ve svém původním diskusním příspěvku rozvinout všechny myšlenky. Ani jsem nechtěl, protože si myslím, že většině diskutujících, kteří se o problematiku zajímají, stačí napovědět.

Ještě bych rád poděkoval Národní myšlence za prostor, který této diskusi poskytuje, ačkoli je mi jasné, že ji asi problematika postoje anarchonacionalisty k antifašismu nijak přehnaně nezajímá. Když jsem se např. snažil oslovit šéfredaktora A-Kontra, pana Slačálka, s nápadem přinést v časopisu (který jsem pravidelně kupoval) informace o anarchonacionalismu, byl jsem poměrně hrubě odbyt. Je pro mě přece jen trochu překvapivé, že tzv. „ultrapravice“ není nijak dogmatická a dokáže se otevřít jiným názorům. Možná i proto se u nás ukazuje životaschopnější, než upadající, do sebe uzavřený levičácký a tvrdě dogmatický anarchismus.


[Akt. známka: 2,14 / Počet hlasů: 7] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.