Dnešní datum: 20. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Báječný život mezi pravicovými extremisty

Uvahy

* Báječný život mezi pravicovými extremisty

Vydáno dne 12. 12. 2001

Člověk se zdravou mírou sebereflexe, nikoli slaboch, podřizující se a také vláčený jinými, ani ješitný nad všechno a nad všechny povýšený rádoby nadčlověk, je schopen přijímat věcnou a vyargumentovanou kritiku vůči své osobě, zamýšlet se nad sebou a přehodnocovat své postoje. V každém případě právě takový zdravě uvažující člověk musí hledět na osobu kritika a pokládat si otázky: skutečně dokáže předmět kritiky chladně a nezaujatě posoudit? Má k tomu dostatečnou kvalifikaci, znalosti? A ještě maličkost – má k tomu dostatečný morální kredit?

Rozumný člověk pečlivě zhodnotí položené otázky a od toho, kdo prokazuje dostatečné odborné i morální kvality, kritiku přijme a přehodnotí podle ní své postoje a snahy; jenže pak jsou tu ještě kritici, u nichž chybí jak jedno, tak druhé, jejichž jedinou snahou je kritizovaného za každou cenu zostudit a znepříjemnit mu život, nejlépe veřejně. To je jistě nejen zákeřné, ale také zbabělé.

A jsou to právě tyto případy, kdy sama osoba kritika mění kritiku v pochvalu, v nejvyšší možné ocenění. Když spílá vrah soudci, jenž ho přísně potrestal, když nadává zanícený ničitel fasád policistovi, jenž ho přistihl s barvou ve spreji v ruce, když proklíná daňový machinátor státního úředníka, jenž odhalil jeho podvody a podvůdky, není to v žádném případě pro haněného žádná hanba, naopak; plivance podobných lidí není nutné vystavovat zrovna celému světu na odiv, v žádném případě však neexistuje důvod, proč se za ně stydět.

Tím poplivaným se ale může stát kdokoli, každý z nás. Přijít k tomu můžete z mnohem prostších příčin a důvodem v žádném případě nemusí být rizikové povolání. Ta riziková povolání přitom mají jednu nespornou výhodu: ti, kdo se v nich nechají zaměstnat, dobře vědí, do čeho jdou. Jenže to není až příliš často případ těch, na kterých přistane plivanec jen proto, že si myslí něco jiného, než by si podle plivajícího myslet měli.

Myslí-li si poplivaný něco skutečně nepatřičného, najdou se plivajících celé pluky, prsa na prsa stojí vyrovnáni v přísné řadě, když začnou se svou kanonádou. Mustr je pečlivě připraven, bezbranný cíl, který naivně uvěřil ve svobodu projevu, zaměřen: na ty, kdo se stavějí za tradiční hodnoty, tradiční typ společnosti, za stejná práva pro všechny, je upleten obzvlášť odporně vyhlížející bič se zlatě vysázeným nápisem pravicový extremismus na rukojeti. Plivající smetli na jednu hromádku všechno svinstvo – levicového soudruha Hitlera, hloupý šovinismus, opilé násilníky – a nezapomenou přimíchat ingredience, jež se svinstvem teprve nedávno staly, dejme tomu rozhodný odpor vůči nepřijatelnému, dnes přezdívaný jako netolerance, a vysypou je souzeným přímo na hlavu. A může se plivat, může se bičovat. Při ruce je tolik prostředků, s nimiž to bude hračka!

Teď je chvíle podívat se do rozvášněných, do ruda rozeřvaných obličejů samozvaných soudců. Novináři zkorumpovaní politickou mocí. Bývalí komunisté, dnes přesvědčení demokraté. Příznivci levičáckých násilníků v kuklách. Propagátoři drog všeho druhu. Pilní reklamní tvůrci, sloužící potratovému průmyslu. A v duchu starého hesla svých vousatých guru spojí po proletářsku své síly a první plivance trefí určené cíle, pravicové extremisty.

Jenže pod touto kategorií se v jejich očích už dávno neskrývají nějací násilničtí skinheadi, jak se snaží neustále vysvětlovat veřejnosti: o ne, doba už dávno pokročila, dnes si na jejich místo potichu dosadili vážnější nepřátele. Táty od rodin, kteří obětují vzácné chvíle volného času práci s mladými lidmi. Věřící, co si dovolili najít vzorec pro svůj život v evangeliu. Úzkostlivé rodiče, snažící se omezit vliv drogové propagandy na jejich děti. Ti všichni, ušpinění od odpadu, o nějž vůbec nestáli, vyhlížejí v očích blaženě nevědomé veřejnosti přinejlepším nesympaticky, ne-li ošklivě, či dokonce přímo odporně. A kdo by se podobných lidí zastával? Jsou to přeci pravicoví extrémisté, všude se to píše.

Přitom pravicové extremisty veřejnost definovat neumí a popravdě řečeno, zřejmě tento účelově vytvořený výraz neumějí lidem vyložit ani ti, kdo celou kampaň vedou: možná, že by tento výraz dokázali vysvětlit, kdyby chtěli říct pravdu: ano, jsou to ti, kdo nesouhlasí s tím, co hlásáme – a proto je nutné tyto lidi rozsekat, rozdupat, zničit. Trochu slabý důvod, než aby mohl vyjít na veřejnost. Být veřejně popliván od nezávislých drogových propagátorů, u nichž by zřejmě prokázaná nespojitost s velkými dealery znamenala překvapení roku, být veřejně označkován „antifašisty“, kteří si ztotožnili státní kasu s Golcondou, z níž se místo diamantů sypou jen o něco méně tvrdé české koruny, být veřejně zostuzen od upírů nacucaných krví nenarozených dětí málem k prasknutí, to přece není žádná hanba, naopak – čest. A přece někteří poplivaní uhýbají náhle stranou, plíží se podél zdí a volají: „My nemáme s pravicovými extremisty nic společného!“ Mimo to, že je takový pokřik zcela neúčinný, je také hloupý. Z pasti vede jediná cesta: vzdát se svého přesvědčení docela a bez přílišného reptání se postavit na druhou stranu. Jestli někdo je, nebo není pravicovým extremistou, nezáleží totiž ani tak na něm, jeho postojích a činech, jako na těch, kdo jej soudí. Oni rozhodují zcela podle svého, nezávisle na nějaké pravdě. Příměsi, které mění zásadovou pravicovost na pravicový extremismus, jsou tak dodané uměle zvenčí a nemají s pravicí docela nic společného. Hitler má mnohem více společného s Marxem než s Burkem, praotcem vší skutečné pravice. Adolfa můžeme tedy s klidným srdcem hodit zpátky na hlavu plivajícím – je to jejich gauner, ne náš.

Bez podobných příměsí přestane být pravicový extremismus extremistickým a ukáže se veřejnosti naopak jen jako velice účelný politický směr – konzervatizmus neovlivněný všudypřítomným liberalismem. Pravicoví extremisté se nestanou ničím nebo někým jiným, zůstanou stejnými lidmi, co chodí do práce, platí daně, mají starost o své rodiny, o svět, ve kterém žijí. Chce-li někdo tvrdit, že tohle je pravicový extremismus, budu tím pravicovým extremistou rád. Tak jako se cítím vždy rád mezi slušnými a poctivými lidmi.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.