Dnešní datum: 20. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Být či nebýt aneb Evropa končí, předpovídá Mark Steyn

Uvahy

* Být či nebýt aneb Evropa končí, předpovídá Mark Steyn

Vydáno dne 10. 12. 2007

Sparťani Kanadský politický žurnalista a kulturní kritik Mark Steyn napsal pozoruhodnou knihu s názvem "America Alone: The End of the World as We Know It", tedy "Amerika osamocena: Konec světa, jak ho známe". Nabízím zde hrst myšlenek a citátů z knihy, žel, nepřeberné množství humoru jsem musel vynechat. Roky a roky se lidé báli "atomu", totální devastace světa, hlavně ze strany Thatcherovského a reaganovského teroru, protože oni ten "atom" vlastnili. Teď, když jej vlastní Kim Jong - Il a ajatoláhové, tak se lidé poněkud uklidnili. Čeho se teď budeme bát? No vždyť víte: změny klimatu přece. Konec světa je opět na dosah! Utečme do hor!

Moment. Raději ne. Hory jsou plné islámských teroristů. Nebo raději po lopatě: mnoho z toho, co považujeme za Západ, nepřežije 21. století. Nemyslím teď na zeměpisná jména jako Itálie či Nizozemsko. Tak jako Hagia Sofia (neboli katedrála Sv. Sofie) v Istanbulu je stále názvem pro určitou lokalitu, ačkoliv obsah se změnil. Tak to bude i s celými zeměmi. Akorát lidé se ztratí.

Francis Fukuyama promine: nebude to konec historie - bude to konec světa, jak jej známe. Bude-li to, co jej nahradí, ještě podle našeho gusta, záleží především na Americe - nakolik bude moci ovlivnit vznikající svět. Jestli ne, bude to úsvit nového temna.

Mluvím teď taky jako ekoblázen? Bylo jich už hodně:

V roce 1968 napsal známý vědec Paul Ehrlich knihu "Populační exploze". Citát: V 70. letech budou hladomory, stovky milionů lidí umře hladem.

V roce 1972 Římský klub prohlásil, že dojdou zásoby zlata v roce 1981, rtuti v roce 1985, ropy v roce 1992, mědi, olova a plynu v roce 1993.

V roce 1976 Lowell Ponte vydal bestseller "Ochlazování: Začala již doba ledová? Přežijeme?"

V roce 1977 president Jimmy Carter s jistotou předpověděl, že v příští dekádě vyčerpáme všechny známé zásoby ropy.

Nic z toho se ovšem nestalo. Něco se ale přece jen dělo. Mezi lety 1970 až 2000 rozvinutý svět klesl z 30% celkové světové populace na 20%; muslimské národy naopak vzrostly z 15 na 20%. Čili za třicet let se z dvojnásobku stala parita. Co bude v roce 2020?

Jedenáctého září 2001 se nestala žádné obrovská změna. Byl to den, který odhalil, co všechno se už změnilo. Řekl by někdo 10. září toho roku, co se stane?

Toho dne se stalo to, že vrcholek onoho ledovce smetl Newyorská dvojčata. Tato kniha je o zbývajících 7/8 ledovce, o silách, které učinily Evropu příliš slabou bránit se transformaci na Eurábii a týkající se samozřejmě i Spojených států, Kanady, atd. Klíčové faktory jsou: (1) Demografický pokles. (2) Neudržitelnost vyspělého sociálně-demokratického státu. (3) Únava z civilizace. Začněme s demografií, protože všechno tak začíná.

Síla lidu

Fotbalový klub školy s 1000 žáky bude mít výhodu před školou s 200 žáky. Rovněž málokdo začne revoluci se 7 revolucionáři. Rád bych věděl, kolik potentátů "Středovýchodního mírového procesu" si všimlo údaje, že průměrný věk lidí v Gáze je 15,8 roku. Vždyť toto je klíčový údaj, všechno ostatní jsou jen detaily. Kdybste byl "umírněný palestinský vůdce", začal byste s převýchovou národa nezaměstnaných a uboze vzdělaných náctiletců, vychovaných pod kontrolou OSN a kulturou smrti, financovaných Evropou?

Toto vše při znalosti pikantního rysu Evropy, Kanady, Japonska a Ruska, kterým dochází zásoba batolat. Toto není "projekce" a "extrapolace". Je to fakt a odehrává se teď. Do roku 2050 plných 60 % Italů nebude mít bratra, sestru, bratrance, sestřenice, tetu, strýce. Pouze anglicky mluvící demokracie se blíží udržitelnosti populační stability, USA je přesně na minimální hranici 2,1 dítěte na ženu.

V 70. - 80. letech měly muslimské národy děti, zatímco Západ si vzal za své všechny ty nesmysly o přelidnění a dosud jej to neopustilo.

Sociální zabezpečení a válčení Demografický úpadek a neudržitelnost sociálně - demokratického státu jdou ruku v ruce. V Americe si nepřátelé deficitního hospodářství stěžují na zadlužování dětí a vnuků. V Evropě je to ještě horší, zde už ani nejsou děti a vnuci, kterým by se to dalo přišít.

Když si tanečnice při zlaté horečce v Dawson City cpaly za podvazkové pásy bankovky, nikoho ani nenapadlo, že až odjede poslední várka zlatokopů se psím spřežením zpět na jih, že tu zbude teritorium s povinností platit stárnoucím tanečnicím penzi. To až ve 20. století založil sociálně - demokratický stát nesmyslný systém, vybudovaný na stále rostoucím populačním kapitálu. Odtud pochází nynější permanentní existenciální krize, která potřebuje neustále rostoucí populaci.

Toto lze formulovat takto:

Věk + sociální zabezpečení = katastrofa pro Vás

Mládí + vůle = katastrofa pro každého, kdo stojí v cestě.

Vůlí myslím metaforickou páteř kultury. Třeba Afrika má mladou populaci, ale i infekci AIDS, rodové povědomí a příslušnost. Naopak islám má vážné globální ambice a ty tvoří základní identitu většiny jeho souvěrců. Islám má mládí a vůli. Evropa má stáří a sociální zabezpečení. A také bankrot v dohledu (nejen fiskální). Vážnější je, že nemá dostatek motivujících principů pro společnost. Děti a vnuci fašistů i republikánů, kteří sváděli hořkou občanskou válku za budoucnost Španělska, pokrčí rameny, když jim teď pár cizinců roztříská hlavní město. Jsou příliš pohodlní na to, aby se hádali, kapitulují bezpodmínečně. Na druhé straně tento odstředěný koncept multikulturalizmu neinspiruje přicházející imigraci k ničemu. Hledají jinde a naleznou džihád.

Pro takové státy má význam pouze tato otázka: Vrátí se do reality? Vyrostou dříve než zestárnou? Pokud ne, skončí své dny pod dominací lidí s velice rozdílným světovým názorem.

Marný boj se starou nudou

Třetím faktorem je únava z civilizace. Národy už příliš zapadly do bahna relativizmu, než aby pochopily, o co tady jde. Stát postupně anektoval všechny povinnosti dospělosti - zdravotní péči, péči o děti, péči o staré - až do bodu, kdy efektivně odstřihl občany od primárních instinktů a hlavně pudu sebezáchovy.

Dvě síly sehrály roli na konci 20. století. Na východě pád komunizmu, na západě pád sebevědomí. Fukuyamovo dílo Konec historie, psané ve chvíli vítězství liberální pluralistické demokracie nad komunizmem, má jednu velkou slabinu. Američané (přinejmenším republikáni), se mohou zmiňovat o "vítězství" ve studené válce. Avšak Francouzi, Belgičané, Němci a Kanaďané ne. Technicky byli na vítězné straně proti systému, ve kterém by určitě neradi žili. V počáteční chvíli euforie se určitě zaradovali nad davy proudícími Berlínskou zdí. Pax Fukuyama však na kontinentě neznamenal, že by naše Velká Idea porazila jejich Velkou Ideu. Těžko je chválit občany Itálie a Francie za jejich obrovský přínos k pádu komunizmu. Au contraire, milióny lidí jej volily rok, co rok.

V budoucnosti však budou mít nepřátelé spíše podobu jako Al Kajda. Nadnárodní, celosvětové, zabydlené v lokalitě, propojené co do specialistů - spojené jedinou ideologií. Nebudou to národní státy, protože to není jejich zájmem; i když mohou využívat jejich podobu, jako třeba v Afganistánu, či Somálsku.

Je třeba pochopit ústřední rovnici lidského rozvoje: průsečík demografické a volní křivky. Demografie se zabývá louskáním suchých čísel. Vůle je zase trochu abstraktní veličina, avšak stejně důležitá. Když se Osama Bin Ladin vyslovil o koních, mluvil v termínech lidské představivosti. Můžete být sice technicky silný kůň - plno tanků, bomb, atd. - ale budete-li se zdráhat je použít, zapíšou si vás jako slabého koně. A myslel na Ameriku, protože absorbci Evropy do muslimského kalifátu má už za hotovou věc.

Amerika je první neimperialistický hegemon světa. Vybrala si úlohu geopolitického starého páprdy. Slíbila zaplatit útratu za evropskou obranu, aby se snad tradiční soupeři zase nepoprali. Pěkná myšlenka. Soupeře to také zprostilo tradičních starostí o vlastní stát a učinilo z nich společenství nejvrásčitějších výrostků na celém světě. Všechny dominantní mocnosti byly nenáviděny - Británie, Řím - ty však byly nenáviděny ze správných důvodů. Amerika je však nenáviděná za všechno. Fanatičtí muslimové je nenávidí za pornografii, Evropa za její náboženskost a odpor k umělému přerušení těhotenství, antisemité za to, že je pod židovskou správou. Učiněný ideál pro Orwellovu laboratoř: příliš židovská, příliš křesťanská, příliš ateistická. Všechna strašidla jsou uvnitř. Všechno proti čemu brojíte, Amerika je toho jasným příkladem.

Je to také jeden z důvodů, proč pohrdavé hlasy vymyslely enviromentalizmus. Ani intelektuálové nemohou považovat Ameriku za hrozbu pro Francii, Indii, nebo Gabon. To by bylo moc jednoduché. Zkuste hrozbu pro planetu! Al Gore varuje: My měníme rovnováhu energie mezi naší planetou a zbytkem vesmíru! Mysli globálně, jednej jako lunatik! Mimochodem nemáte náhodou grafy energetické rovnováhy pro roky 1949 a 1873? Amerika ohrožuje všechny svou spotřebou! Coca-cola a hamburgry ničí planetu silou, o které se starým a osvědčeným hrdlořezům jako byli Hitler a Stalin ani nesnilo.

Někteří však ukazují genialitu mocnosti v jiném světle. Často lze vidět tričko s americkou vlajkou a nápisem "tyto barvy neutíkají". Pro ne-američany to však zní nevěrohodně. Nepřátelé si pamatují, že v posledních 30 letech tyto barvy utíkaly - z Vietnamu, od sestřelených helikoptér v iránské poušti, ze Somálska. Dokonce i z úspěšných operací jakou byla 1. válka v zálivu. Utečou-li tyto barvy z Iráku, bude to konec americké éry; protože nač by je Rusko, Čína, nebo dokonce Belgie brala někdy vážně, když při prvním píchnutí špendlíkem utíkají s brekem domů?

Asi se nemusíme zabývat tím, co říkají Osamovci, Sadamisti, nebo čínské politbyro; ale co ti, kterří zůstávají v přátelském postoji k USA, myslí si, že islám je kritickou celosvětovou hrozbou a usoudili, že USA chybí vůle k dokončení boje? Ve Vietnamu bylo nutno 50 000 mrtvých na odehnání obra. Na Středním Východě bude možná stačit 5 000. A v příští válce to obr sbalí už po 500, nebo po 50, nebo se nebude vůbec obtěžovat. Amerika má výhodu nejmocnější armády na světě, ale jestli nemá žaludek na válčení, tato výhoda ztrácí smysl. Co vás zaujalo na CNN nejvíc? Velikost armády, nebo hystericky řvoucí kongresman, že ze všeho nejvíc potřebujeme strategii ústupu.

Alternativy

Co se změní se zvýšením počtu muslimských emigrantů? Možná nic moc. Ve Francii se z katolických chrámů stanou mešity; v Anglii se v hospodách možná přestane čepovat pivo; a nizozemské kluby gayů se přestěhují do San Franciska. Z ateistických Evropanů budou praktikující muslimové, pořád ale budou Evropany.

Co když to tak ale nebude? Z osmi zemí s nejmenší mírou svobody je 5 muslimských. Ze 46 zemí, kde mají muslimové většinu, jsou jen 3 svobodné. Z 16 států, které jsou muslimské z 20 - 50 %, jsou svobodné pouze 3: Benin, Srbsko a Černá Hora. Bude zajímavé vidět Francii jako čtvrtého člena klubu. V míchanici tohoto druhu záleží na procentech a je to také v centru každé důležité zprávy posledních let - francouzské demonstrace, útoky na dánské konzuláty, vražda holandského filmaře, členství Turecka v EU. Levičáci mě vždycky napadnou s obligátním: no jo, typický pravičácký rasizmus. Vždyť to je vlastně problém levice. Já jsem přece "sociální konzervativec". Když to mulláhové převezmou, nechám si narůst delší vousy, přiberu si dvě extra manželky, a budu se dívat spíše do země. Co budou ale říkat feministky a jakou šanci bude mít homosexuální partnerství?

Válka proti teroru se bude vést různě. Američané si představují válku v píscích sunitského trojúhelníku nebo v jeskyních Hindúkuše. V Evropě by to byla občanská válka. Neville Chamberlain označil Československo za vzdálenou zemi, o níž toho víme málo. Tentokrát pro většinu západní Evropy se ze vzdálené země, o které toho vědí málo, stane ta jejich vlastní.

V kategorii střetů civilizací, je tento mezi dvěma extrémy. Jedna strana má vše, aby vedla úspěšnou válku - bohatství, armádu, průmysl, technologii; druhá má jen ideologii a spoustu věřících. Všechno, co potřebuje, se dá nakoupit v obchodě s elektronikou. Aby toto byl existenční boj, podobný studené válce, otázka je: Jsou pro nás tito lidé vážným nepřítelem? Abychom se dopátrali pravděpodobného výsledku, otázka zní: jsme my vážným nepřítelem pro ně?

Asi si pamatujete, jak během jedné kontroverze o "týrání" vězňů na Quantanamu, US dozorci museli podávat vězňům Korán v rukavicích, protože vězni považovali dozorci za nečisté. Jedna věc je, co si myslí vězňové; jiná věc je, že "nečistí" jim to sežerou a souhlasí. Není to jen marnost snažit se vniknout do jejich muslimské psychózy. I ubožák může vyhrát nad defétistou. Velká část západní civilizace dělá dojem, vědomě, či nevědomě, že se chce někomu vzdát, komukoli. Je logické, že džihádžista si říká: "hej, proč ne nám?"

Přece jen existuje rozdíl mezi mou tezí soudného dne a Al Gorem a spol. Pro ně je na jakýkoli problém, který se namane, jen jediný recept: potřebujeme větší administrativu, víc regulace, větší daně, masivní převod moci na nějakou nevolenou lobby. Nejen že to žádný problém neřeší, nýbrž vytváří. Toto je tedy kniha soudného dne se serpentinou: apokalyptický scénář, kterému se můžeme vyhnout. Ne složitější administrativou, ale opačným způsobem: navrácením primárních zodpovědností na občany, které jim byly odňaty v moderní éře.

Otázka je: být či nebýt? Odpověď na ni je jediná věc, na které záleží.

Převzato ze stránek Konzervativního klubu
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Astride Wenigerová - Noga | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.