Dnešní datum: 16. 06. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Demokracie nemůže fungovat věčně

Uvahy

* Demokracie nemůže fungovat věčně

Vydáno dne 15. 01. 2009

Vězení Mnoho lidí žije v iluzi, že demokracie je nejlepší vládní systém. Masivní propaganda vytváří dojem, že vše ostatní je špatné. Když pohlédneme do historie, snadno zjistíme, že jsou různé formy demokracie dočasné.

Pokud je demokracie uplatňována důsledně a volební právo má prakticky každý člověk, je krach demokracie nevyhnutelný. Je to vždy jen otázka času.

Přirozené rozdělení schopností lidí podle Gaussovy křivky (v rámci etnika, příp. státu) je jednoznačně prokazatelné. Talentovaných a schopných je málo, průměrných je mnoho, podprůměrných a méně schopných je většina (schopnost získání zdrojů pro život).

Zcela přirozenou vlastností demokracie je uplatnění vůle většiny. S ohledem na výše uvedené, je zcela zřejmé, že v důsledně uplatňované demokracii zcela zákonitě zvítězí názor podprůměrných. Požadavky podprůměrných vždy směřují k přerozdělování zdrojů v jejich prospěch. Oni jsou však vždy nespokojeni, protože se mají hůř než úspěšná menšina. Mají se hůř proto, protože se špatně rozhodují. Špatné rozhodování se prostřednictvím hlasů podprůměrné většiny přenese na špatné rozhodování státu.

Výsledkem jsou rozhazovačné vlády, které stát nerozvíjejí, jen se ho snaží udržet v chodu. Takové státy postupně omezují výdaje na vnější a vnitřní bezpečnost, a místo toho odměňují většinu, která vládne.

Teoreticky by to nemusel být problém. Systém přerozdělování však zákonitě narazí na hranici, při které už menšina nedokáže vytvořit tolik zdrojů, kolik jich pro své potřeby většina demokraticky požaduje. To směřuje k narušení tzv. sociálního smíru. V moderní době se eskalace problému oddaluje pomocí různých forem dluhů. Jednou to však vždycky „praskne“. Nespokojená většina v tu chvíli snadno přijme jakékoliv řešení, které je „nakrmí“.

Dočasným řešením je otevřená třídní diktatura. Diktatura proletariátu většinu na čas uspokojí ze zdrojů, které násilím odebere menšině. Problémy státu tím oddálí, ale nevyřeší. Ukradené se časem spotřebuje a tvorba nových zdrojů nestačí pokrýt požadovanou úroveň spotřeby.

Diktatura proletariátu se může na čas vrátit k demokracii. Může také přerůst v diktaturu jedince či menšiny.

Diktatura jedince či menšiny je mnohem stabilnější než demokracie. Prakticky je to dlouhodobě nejčastější způsob vládnutí. Příslušný vládce posílí mocenské složky státu, a věčnou nespokojenost lidí potlačí násilím. Vládce může obnovit ekonomickou stabilitu státu. Spotřebu lidí omezí na únosnou mez. Pokud vládce umožní ekonomickou svobodu, začne země bohatnout. Pokud ekonomickou svobodu neumožní rozvíjí se země pomalu nebo vůbec. Vládce, který nechá lidi příliš strádat, bývá svržen. Neschopný vládce se na „trůnu“ s největší pravděpodobností někdy objeví a diktatura skončí. Svržená diktatura vystřídána buď jinou diktaturou nebo demokracií.

Další formou zániku demokracie je porobení jiným státem. Většina nepovažuje investice do budoucnosti a obrany za účelné. A je jen otázkou času, než si snížené obranyschopnosti jiný stát všimne. Vždycky se najde někdo, pro koho je bezbranný stát snadnou kořistí.

Převzato z blogu autora


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.