Dnešní datum: 25. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Dluží něco židé křesťanům?

Uvahy

* Dluží něco židé křesťanům?

Vydáno dne 17. 11. 2002

Tyto otázky si neustále klade Klaus Mosche Pilz, katolický konvertita ze židovství žijící v Izraeli. Narodil se v židovské rodině v Rakousku, jako malý chlapec musel s rodiči po anšlusu r. 1938 emigrovat. Pilzovi zakotvili v Izraeli, Klaus Mosche tam vystudoval na telavivské univerzitě sociologii a filozofii, bojoval také v izraelské armádě proti Egyptu a Sýrii, pracoval jako žurnalista ve vlivných izraelských denících "Haarec" a "Jerusalem Post". V osmdesátých letech, inspirován hlubokým dojmem, jaký u něho zanechal Sv. Otec Jan Pavel II., konvertoval ke katolické církvi.

Ihned nastaly potíže. Pilz ztratil zaměstnání a izraelské státní občanství. Úřady na něho vyvíjejí neustálý tlak, aby se ze země vystěhoval. On však odmítá, neboť považuje Izrael za svoji vlast a za zemi, která je mu drahá, neboť zde žil a působil Ježíš Kristus. Snáší proto statečně všechny útrapy, žije z honorářů za novinářské články a publikace uveřejněné v zahraničí, především v anglické a německé jazykové oblasti. Považuje se za "židokřesťana" a zaměřuje se na misijní aktivitu mezi svými krajany - příslušníky izraelského národa.

Pilz si ve své publicistické práci často klade otázku, jestli něco nedluží také židé křesťanům. Neustále se mluví jenom o protižidovských pogromech ve středověku a o nacistickém holocaustu, který, nota bene, nebyl dílem křesťanů, ale hitlerovských neznabohů a mnoho katolíků i protestantů včetně papeže Pia XII. se snažilo pronásledovaným židům pomoci. Nemají však také křesťané spravedlivé důvody ke stížnostem vůči židům?

Tak se Pilz neustále ptá a nechodí pro odpověď daleko, neboť ji má naservírovanou přímo ve své vlasti. Jak to, že Stát Izrael, který je náboženským státem, přiznává izraelské občanství a všechna práva z toho plynoucí i židům-ateistům, ale židům, kteří se dali pokřtít, nikoliv? Ti jsou vystaveni tvrdé diskriminaci: nemohou najít práci, nesmějí studovat, nedostávají licenci k podnikání, nemají aktivní a pasivní volební právo atd., protože křtem ztratili izraelské občanství. Vyvíjet křesťanskou misionářskou aktivitu mezi židovským obyvatelstvem je považováno za trestné, postihy jsou v rozsahu od pokuty až k uvěznění. Pilz obviňuje Stát Izrael z pokrytectví, když se prohlašuje za náboženský stát, ale ateisté jsou mu přitom bližší a přijatelnější než křesťané, nota bene když to nebyli křesťané, kdo posílal židy do plynových komor, ale právě vyznavači ateismu, němečtí nacisté. K této diskriminaci mezinárodní organizace pro lidská práva, jindy tak citlivé na sebemenší represi vůči levicovým teroristům, mlčí. Je to spravedlivé a normální?

Pilz vidí kořeny v minulosti, která není poznamenána temnými stránkami jenom na straně křesťanů, ale i na straně židů. Zatímco papež Jan Pavel II. se několikrát omluvil za všechna příkoří, jichž se židům dostalo od katolíků, Církev stále marně podle Pilze čeká, kdy se židovští náboženští představitelé omluví za justiční vraždu spáchanou na Ježíši Kristu, z níž samozřejmě nelze vinit tehdejší židovský národ jako celek, ale je nepopiratelným faktem, že to byl židovský sanhedrin, nejvyšší náboženský orgán v zemi, kdo si vynutil Kristovu popravu na římském místodržiteli, ačkoliv on jej uznal nevinným. I při veškerém odmítnutí Jeho božství, na což mají samozřejmě právo, je slušné a spravedlivé, aby se distancovali od tehdejšího verdiktu Kaifášovy velerady. A není to jen poprava Ježíše Krista, nýbrž i pronásledování prvních křesťanských obcí, popravy obou apoštolů Jakubů a urážlivé pomluvy o Ježíši dokonce v Talmudu, jejich náboženské knize. Ani středověk se nevyznačoval jenom krvavými pogromy, ale také podvratnou činností židovských zbohatlíků, z nichž jeden dokonce ve 12. století se nechal zvolit jako vzdoropapež k řádnému papeži Innocenci II. apod., jak tyto věci dokumentuje Paul Johnson ve svých Dějinách izraelského národa.

Pilz reflektuje také novověké dějiny a ptá se neustále, jak je možné, že většina aktérů sovětské bolševické revoluce a jejího zločinného teroru byla židovského původu, ačkoliv podíl židovské populace v carském Rusku činil pouhých 5 procent? Jak to, že představitelé židovského kapitálu, sídlícího převážně v USA, se podíleli spolu s jinými na financování Hitlera a pozdější prosby o pomoc, když jejich krajané (ti chudší, nemajetní) hynuli v plynových komorách, ignorovali? Tyto otázky, mnoha svým krajanům nepříjemné, K. M. Pilz stále klade. Dočká se odpovědi?

Křesťané s radostí uvítají, až Stát Izrael přizná pokřtěným židům stejná práva jako jiným. To bude nepochybně první krok. Druhým by se měla stát omluva za ukřižování Ježíše Krista. Potom teprve podle Pilze se může rozvinout plodný a smysluplný dialog bez oboustranných předsudků, kdy si křesťané i židé uvědomí své společné kořeny a společnou víru v jednoho Boha Abrahámova, Izákova a Jakubova, který je zároveň i Bohem trojjediným, Jenž se zjevil v osobě Ježíše Krista.

K článku byla použita jednotlivá čísla rakouského časopisu "Glaube und Kirche".


[Akt. známka: 2,33 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: PhDr. Radomír Malý | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.