Dnešní datum: 26. 06. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Drogoví proroci, nebo naše děti?

Uvahy

* Drogoví proroci, nebo naše děti?

Vydáno dne 01. 03. 2002

Když budete stále dokola něco opakovat a bude vás přitom pořádně slyšet, stane se takové tvrzení, třeba sebenesmyslnější, pro mnoho lidí nezpochybnitelnou pravdou. Je to i osud oblíbeného tvrzení narkomanů o tom, že společnost omezuje jejich svobodu, když se jim snaží různými metodami zabránit, aby si ničili své vlastní tělo. Že prý je jejich, tak co se staráme; mohou si s ním dělat, co chtějí.

Já s takovým postojem nesouhlasím. Vedou mě k tomu různé důvody, nedomnívám se, že člověk má sám od sebe nějaké právo k vlastní sebedestrukci. Dovedeme-li takové tvrzení ad absurdum, mohli by například lékaři na požádání provádět zbytečné amputace: ty nakonec poškozují tělo mnohdy mnohem méně než užívání drog.

Jsou zde ale ještě další, snad i podstatnější důvody, proč tvrzení narkomanů odmítnout. Jedním z nich je fakt, že každý člověk, snad až na absolutně ztracené a okolí nevnímající případy, potřebuje k vlastnímu uspokojení kladné zdůvodnění toho, co dělá, a také uznání okolí. Pokud by potencionálním slavným zločincům v minulosti nepřispěchaly na pomoc různé persony, snažící se vysvětlovat zločinné názory svých mocných ideových spřízněnců, mnoho zlého by se nikdy nestalo a společnost by dnes vypadala docela jinak. Jenže lidská touha pro sebeprosazení spojená s nezměrnou pýchou a schopností překračovat na cestě za vlastní slávou haldy mrtvol mívá zdrcující následky. Historie učí, že obhájit lze opravdu cokoli. Přitom se zdá, že úroveň takových obhájců s postupem věků neustále klesá: Thomas Paine byl nad gilotinovanými trupy a po kolena v krvi nejlepších synů francouzského národa schopen obratně vysvětlovat dobrodiní Revoluce; Alfred Rosenberg už jen dokonale zamotal rasové teorie nacionálního socialismu tak, že se v nich nedokázal nikdo vyznat; a dnešní obhájci práva na drogovou závislost už dokáží jen skandovat hesla o svobodě, jak přejmenovali v zájmu vlastní osobní integrity drogové otroctví.

Přece jen však ještě stále platí ona klasická poučka, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Pokud by se narkomani rozhodli strávit zbytek svého života v zamčených sklepích, odloučeni od okolí, problém by se zredukoval snad jen na řešení sousedských sporů, které by vyvolával nedostatek hygieny, což je klasický problém těžších případů. Ale to narkomani neudělají: vycházejí na světlo a snaží se s pomocí ochotných pomahačů vydobýt si uznání toho, co dělají. K dispozici mají širokou škálu prostředků: média namísto aby podobné snahy striktně bojkotovala, vycházejí jejich hlasatelům ochotně vstříc a v zájmu větší sledovanosti či čtenosti se tak dopouštějí na veřejnosti skrytého násilí. Ve jménu práva na devastaci vlastní osobnosti zasahují a ničí hlasatelé nových pořádků mnohem starší a podstatnější práva druhých: práva na výchovu vlastních dětí k slušnému a užitečnému životu. Proti rodině a bezmocným dětem uplatňují obyčejný nezákonný a krutě amorální teror, pro budoucnost tohoto státu mnohem nebezpečnější, než nějaké potencionální hrozby islámských fanatiků.

Právě proto má stát a jeho výkonná moc nikoli právo, ale povinnost proti takovému teroru uplatnit zákonný protiteror. Možností je mnoho: s veškerou bezohledností potírat a ničit dealery drog; zasahovat proti novinám a posílat odsouzené redaktory do vězení; udělovat horentní pokuty provinivším se televizím; jednoduše stíhat, odhalovat, soudit, v případě viny tvrdě trestat. A především jasně a bez jakýchkoli kliček, obezliček a odvolávek na polehčující okolnosti jednání provinilých stigmatizovat. Jen takový postoj dokáže situaci alespoň částečně řešit.

Jenže jsme svědky pravého opaku. Z propagátorů drog jsou uznávaní a dobře placení novináři; obviněné v kauzách propagace drog soudy raději propouštějí, než aby jim umožnily stát se mučedníky; a mladí dealeři, mytizované postavy hrdinného boje proti bezmocné rodině, mohou volně odcházet od soudu dívat se za město na rozptylovou loučku u místního krematoria a hádat, komu jejich zboží přineslo poslední rozptýlení právě zde.

Stát se přestal o ochranu rodiny starat. Přestal se tak starat i o svou vlastní budoucnost. Ve svém neutrálním postoji k ohroženému tradičnímu svazku se stal už dávno jeho nepřítelem. Rodina může pomoc a podporu čekat již jen od slabých a nepříliš vlivných organizací, které se nedokážou prosadit tam, kde není zájem, aby se prosadily. Pamatujme: výchova našich dětí, ztížená na maximum terorem každodenního okolí, zůstala jen a jen na nás. Učme naše děti nenávidět zlé názory a učme je dávat si dobrý pozor na ty, kdo je hlásají. Ale i pod správným vedením a se správnou výchovou mohou z našich dětí nakonec v současném prostředí vyrůst lidské zrůdy, šířící dále ideje destrukce sebe sama a všeho pozitivního, co ještě na světě zbylo. V této souvislosti platí ještě jedna důležitá poučka přímo pro nás: tolerovat drogové proroky znamená páchat zločin na vlastních dětech. Zbývá jediná možnost. Nenechat si to už dál líbit. Začít křičet pravdu. Nahlas.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.