Dnešní datum: 18. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Islám v Evropě: nehraje se o náboženství, ale o moc

Uvahy

* Islám v Evropě: nehraje se o náboženství, ale o moc

Vydáno dne 26. 09. 2006

Islamofasiste Jak bojovat s militantním islámem? Tuhle otázku si klade David Warren v článku ve Western Standard z února 2006. "Po čtrnáct staletí se islámské válečné umění skládá ze tří stupňů: 1. Poznej a otestuj nepřítele; 2. Je-li rozhodný, podraz jej, zraň a uteč. 3. Není-li silný, zteč ho." "Dnešní islamismus", říká David Pryce-Jones v časopise Commentary (Prosinec 2004), "lze charakterizovat jako snahu odčinit a zvrátit dávnou porážku, kterou muslimské říši uštědřila evropská, tj. Západní civilizace." A pokračuje: "Svým globálním dosahem a agresivními záměry nese islamismus podobu s jiným nadnárodním systémem - s komunismem. Stejně jako dříve komunisté i dnešní islamisté se považují za aktéry apokalyptického zápasu, v němž se od každého jednotlivce, ať už je kdekoli, očekává, že se bude chovat jako frontový voják, a teror je považován za naprosto přípustný prostředek k vítěznému završení války."

Ano, přesně o tohle jde: ve hře není jen jakási "otázka náboženská". Islámu jde o historickou odvetu, jde o zápas o vládu nad světem, o boj na život a na smrt.

Islamismus vítězí ozbrojenou mocí, nikoliv idejemi. Oni vědí, že jejich ideje nezvítězí. Ale vědí, že jejich zbraně a moc zvítězí, budou-li silní. O to se snaží - a úspěšně. My se můžeme ubránit jedině tehdy, jestli je náš Bůh s námi a jestli se jim postavíme též silou. To ovšem nikterak neznamená, že by měla evropská ulice povstat do ozbrojené války .

Zatím se ještě Západ brání, nicméně jeho obrana zdaleka není jednotná. Zatím stále ještě je islámské zápolení se Západem na úrovni bodu 2, tedy: "projeví-li tvůj nepřítel ráznost a odvahu, podtrhni ho, zraň ho a uteč". Proto je ozbrojený boj zatím v pozadí, omezuje se na teroristickou kampaň typu "tu a tam" udeř, provokuj, zraňuj, ale zůstaň skryt. O to aktivnější je pohyb za kulisami.

Co nejde po zlém, půjde po dobrém

K realizaci touhy po světovládě islám vždy používal sílu světské moci, nikoliv sílu myšlenky. Islám zná cenu světské moci ke svému udržení a vítěznému postupu. Světská moc vždy potřebuje hodně peněz na zbraně, armády, politiky, mocná média. Islámský svět dnes ty peníze má. Jsou cítit naftou a opiem, jak kdosi pravil. Západ potřebuje naftu. Potřebuje průmysl, aby dal lidem práci. Evropa potřebuje příliv kapitálu do svého průmyslu a finančnictví. Arabové jsou součástí tohoto dění po mnoho let. Evropské a americké banky disponují arabskými miliardami, arabské peníze postupně získávají vlivné pozice.

S globalizací se nám dostává mnohých překvapení. Naše ranče patří arabským investorům, komunistická Čína plánuje vybudovat největší rafinérie u Edmontonu, kanadské akcie patří kdo ví komu - a v EU to nemůže být příliš jiné. A zároveň francouzští, němečtí a kanadští investoři vlastní podíly na Středním Východě. Nové mešity se staví všude po světě, většinou ovlivněné wahhábistickým islamismem, který učí nenávist proti židům a křesťanům. Tisíce privátních a státem sponzorovaných islamistických škol se budují po celém světě, všude podle stejných učebnic. Nemylte se, to není věc pákistánského pohraničí - islámské "kulturní centrum", co vám roste za humny, bude učit podle stejných knih, jako madras v Pešaváru.

Západní univerzity získávají milionové granty z bohatých arabských zemí se skromným přáním: "Prosím, otevřete fakultu islámských studií." Politikové a lidé z médií jsou zahrnováni otevřeně i skrytě dary a pozicemi placenými dolary za naftu a opium.

Sítě petrodolaru jsou zamlžené a tajnůstkářské, a proto nikdo o tom neví všechno a ostatním zbývají jen podezření. A Evropa zůstává v blažené nevědomosti, opájena svou pyšnou důvěrou v nezkorumpovatelnost vlastních režimů, jež jsou přece "demokratické".

Jaká je role arabské nafty?

V Kanadě například je skoro nemožné zjistit, komu co patří a kdo vlastně tahá za nitky. Většina Kanaďanů nemá ani ponětí, kdo je Paul Desmarais. A přesto dosadil na trůn několik liberálních předsedů vlády a jednoho konzervativního. Jeho syn má za manželku dceru jednoho premiera. Další předseda vlády býval zaměstnancem Demaraisova chobotnici připomínajícího holdingu Power Corporation. Desmarais též vypiplal nejznámějšího kanadského diplomata Maurice Stronga, druhdy poradce generálního sekretáře OSN Annana.

Novinám chvíli trvalo, než vyšlo najevo, že Power Corp. je největším držitelem akcií v TotalFinaElf, jež byla nejblíže Saddámu Husajnovi ze všech západních korporací. Společnost má dnes nové jméno, Total Group. Total měl zajištěna práva na čtvrtinu iráckých naftových zásob. Kanadská liberální vláda v čele s tchánem juniora Desmaraise odmítla pomoci USA při invazi do Iráku.

Liberální média tehdy troubila do světa, že celá válka je jen kvůli ropě. Jestli šlo opravdu jen o ropu, pak jen jediný ze západních lídrů měl přímý hmotný zájem na věci a určitě to nebyl ten texaský naftařský kovboj z Washingtonu, ale ctihodný kanaďan Jean Chrétien: jeho dcera, jeho zeť a vnoučata tehdy mohli notně zbohatnout ze smluv mezi Total a Saddámem. Záviselo to jen na dvou podmínkách: aby Saddám zůstal u moci (a tedy nedošlo k invazi) a aby slabé sankce OSN byly dále oslabeny či rovnou zrušeny. Kanadská vláda dělala co mohla, aby obě podmínky byly naplněny.

Pan Desmarais tuto souvislost samosebou popřel. Dva roky uplynuly - a copak to? Program "Ropa za potraviny", který probíhal v režii OSN v letech 1996 - 2003 a umožňoval Iráku vyvážet ropu a za získané peníze dovážet léky a potraviny, skončil ohromným skandálem. Stal se nejrozhazovačnějším, nejpokrytečtějším a nejzvrácenějším program, který kdy OSN spravovala. Do programu bylo zapojeno 4734 firem z mnoha zemí, výše kontraktů dosáhla 64,2 miliardy dolarů.

V rámci vyšetřování korupce, sahající až ke špičkám OSN, hlavám států a finančním elitám Evropy, vyšlo najevo, že bankou, jež obstarávala veškeré finance z programu je BNP Paribas. Tady banka, kterou Associated Press a spol. označují za "Francouzskou banku" - ale ona je přitom řízena jednou z držav rodiny Desmarais! To samo o sobě by mělo probudit i toho nejospalejšího novinářského chrta, aby se pustil po barvě: Bankéř pro humanitární program OSN je zároveň Saddámovým nejmilejším petrolejářem! Jestliže kupříkladu nějaká firma souhlasila s odprodejem dětských léků za $ 100 milionů, Irák fakturoval Paribas $110 milionů, zaplatil dodavatele a zbytek rozdělil jinde. Všichni věděli, že se to děje. Je přece nemožné, aby ona banka to nevěděla.

Zatím se Desmaraisovým nic neděje a ani se jim nic nestane. Globalista "na plný úvazek" Maurice Strong se musel vzdát svého vysokého postu v OSN během vyšetřování skandálu, ale byl později prohlášen za nevinného. Před několika týdny hostil ve svém quebeckém domě pan Desmarais Nicholase Sarkozyho, pravděpodobně příštího francouzského presidenta.

Každá firma jistě hledá vliv a snaží se ovlivnit i politiku - ale míra, rozsah a styl, jakými ovlivňuje Power Corp. kanadskou politiku včetně politiky zahraniční, je bezprecendentní.

Mezitím náš poslední liberální ministerský předseda podepsal kandidátku Omara Alghabra, bývalého prezidenta Kanadské federace Arabů, který otevřeně podporoval volání po zničení Izraele a volal po stažení všech kanadských zákonů namířených proti teroristům. Po dosažení vítězství ve stranických primárkách tento pán zvolal, že "toto je vítězství islámu. Islám zvítězil ... islámská moc vstoupila do kanadské politiky!" Teď ho máme v parlamentu. Takže jaká je tedy moc arabských a islámských peněz na Západě?

S Íránem v zádech

Prozatím to vypadá, jako by mnohé arabské země nebyly nadšeny myšlenkou, že Írán bude mít brzy nukleární zbraně. Jsem jista, že se to změní, až se to stane skutečností. Pak se arabská ulice postaví za perské vedení, protože respektuje a zbožňuje sílu.

Islámský svět potřebuje nukleární zbraně, protože vychoval své věřící tak, aby se nechovali individualisticky. Nejsou dobrými vojáky, protože jsou vychováváni k poslušnosti a nikoliv k tomu, aby se rozhodovali. Některé islámské země mají výbornou výzbroj a ohromné množství mužů, ale mnohdy nebyli schopni je úspěšně použít. Avšak jedna či dvě atomové bomby na dalekonosných střelách budou potřebovat jen dva či tři prsty, aby zničily Izrael, Curych nebo Prahu.

Aby se tento scénář nenaplnil, musí Západ bez prodlení zabránit tomu, aby se nukleární zbraně dostaly do rukou těch, co usilují o světovládu. Uvědomuje si to dnes vůbec někdo?

Neochota k řešení

Pokusí-li se evropské vlády nějak zakročit proti islamistické rozpínavosti, přivedou na sebe nebezpečí destabilizace vlastních financí, průmyslu i společenského smíru. Který politik se zdravým rozumem by se dopustil tak nebezpečného tahu? Který poslanec či starosta před nabídkou velkých investic ve vlastním regionu by měl odvahu odepřít pomoc při stavbě mešity či školy? Možná by i nám slíbili vzdělávací granty a podporu charitě. A jestli ruku v ruce s veřejně - prospěšnými investicemi jdou i privátní úplatky, kdo řekne "ne"? Vzpomínka na hořící Paříž, nenápadná pohrůžka občanskými nepokoji a nespokojeností přistěhovalců - tohle spolehlivě blokuje úvahy o jakékoliv obraně před islamizací. Navíc: vždyť žijeme v "multikulturní společnosti" - a nebylo by správné a spravedlivé někomu upírat právo, aby mohl být i u nás sám sebou.

V Evropě, kde už žije na 20 milionů muslimů, se mezitím odehrává sice jiná, ale neméně důležitá bitva. Vzhledem k vysoké porodnosti muslimů a nízké porodnosti Evropanů, která nestačí ani na prostou reprodukci, samotná demografická fakta jasně napovídají, kdo v tomto závodě vítězí a komu bude patřit Evropa za pár desítek let.

Můžeme si prý za to sami

Jeden důvod nechuti k asimilaci, často uváděný muslimskými přistěhovalci v Evropě, by se mohl zdát oprávněný. Často vytýkají nedostatek morálky v post-křesťanské Evropě. Je o argument nepřesně mířený - a navíc pokrytecký.

Morální úpadek Evropy není výslednicí křesťanských ctností. Právě naopak - je výsledkem odpadu od křesťanství.

A pokrytecký je onen argument v tom, že tytéž hříchy jsou součástí dnešních islámských společností, ale dějí se pod rouškou svatouškovské přetvářky. Každý, kdo umí číst, dnes ví, že bohaté islámské elity nechávají zjišťovat pohlaví svých nenarozených dětí a potrácejí děvčátka, že ženatí zámožní muži mají mužské milence, že zneužívají bílých, světlovlasých prostitutek, používají pornografii, pěstují a užívají drogy. Ovšem, o tomhle Al-Džazíra ve svém vysílání pro arabský plebs nevysílá. Nedejte se obalamutit!

Ostatně: co dvojí morálka, která nebrání ctitelům Mohamedovým prodávat drogy, krást, podvádět a mnohým z nich i vraždit nevinné? Tohle v Evropě nemáme: ano, Evropa je pokrytecká, vlažná, plná nečistoty a hříchu - ale všichni vědí, že lhát a zabíjet se nemá, a to ani nepřátele a ani pod záminkou dobrých cílů ...

Internet nás už informoval, že bin Ládin si udržel kontrolu nad většinou afghánského obchodu s narkotiky. Ota Ulč v Amerických listech z 16. 3. 2005 cituje ze studie Stanfordovy univerzity a článku z U. S. News and World Report 5. 12. 2005: "Teror v Madridu vedl k nástupu nové španělské vlády, která se stáhla z Iráku. Teror v Madridu byl financován bratrem vůdce Lamala Ahmidana, jednoho z největších marockých distributorů hašiše. Výbušniny byly dodány horníkem výměnou za hašiš a peníze. Útoky z 11/9/01 byly zrovna tak jako stovky jiných teroristických akcí a únosů vykonány za spolupráce s kriminálním a drogovým podsvětím. V Itálii prodávají džihádisté heroin a odvádějí 80 % výdělku lídrům islamistických buněk. Pak propašovávají tisíce militantních muslimů do Itálie."

Zteč a dobij

V tomto okamžiku je vztah islámského imperia k Západu ještě pořád ve stadiu č. 2: "Jestli tvůj nepřítel projeví ráznost, odvahu, podtrhni ho, zraň ho a uteč". A to především zásluhou Spojených států, které tahají horké kaštany z ohně. Ale svět se mění, čas utíká. Příštím krokem, dalším stupněm je konečné řešení: "Zteč a dobij". Nepřátelé zkoušeli a testovali Evropu a shledali ji nerozhodnou, neschopnou se bránit, spokojenou ve svém blahobytu. Brzy ji ztečou. Co z toho si přejeme? Na co čekáme? Jak se zachováme? Uděláme vůbec něco?

Vyšlo v Konzervativním lístí 30/2006

[Akt. známka: 1,25 / Počet hlasů: 16] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Astride Wenigerová - Noga | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.