Dnešní datum: 14. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Kauza OSN: Je OSN zbytečnou organizací?

Uvahy

* Kauza OSN: Je OSN zbytečnou organizací?

Vydáno dne 19. 04. 2003

V poslední době se opět rozvířily debaty o úloze Organizace spojených národů (OSN) ve světové politice, zejména v souvislosti s postupem USA proti Iráku, potažmo, jak říkají USA, proti Saddámu Husajnovi.

Jedna strana viní OSN z toho, že nedokázalo přinutit Saddáma Husajna, aby se skutečně odzbrojil, či spíše aby rovnou odešel z Iráku, kterému vládl ohavnými diktátorskými metodami, jak požadovaly některé státy. Další strana viní OSN z toho, že nedokázalo zastavit USA, které se rozhodly zaútočit na samostatný stát pod pláštíkem boje proti diktátorovi a boje proti terorismu a učinily tak i bez souhlasu této organizace.

Obě strany mají vlastně pravdu, ale podle mého názoru unáhleně a mylně dovozují, že OSN selhalo, a proto je potřeba ho zrušit, případně změnit. Obě strany se dopouštějí zásadních chyb – přeceňují možnosti OSN a idealizují si smysl jeho existence. OSN vzniklo v roce 1945 v reakci na hrůzy světové války a jeho zakládající členové vetkli této organizaci vedle jiných zásadní úkol – zabránit vzniku války, zabránit opakování válečných hrůz. Pokud bychom měli chápat úkol OSN doslovně, muselo by být OSN zrušeno již dávno – víme, že celosvětový mír panoval v posledním století snad jen několik měsíců a OSN tedy vlastně selhalo. Idealisté by měli volat po zrušení nebo změně této organizace vlastně od jejího samého založení. Realisté (jakými zcela jistě jsou politici a byli jimi i při zakládání OSN) s tím však zcela jistě počítali a OSN chápali jako možnost snížit pravděpodobnost vzniku skutečného světového konfliktu. Velmoci pak samozřejmě počítali s tím, že skrze orgány OSN a zejména Radu bezpečnosti, kde mají vždy právo veta posílí svůj vliv na světovou politiku a snad také zvýší váhu diplomacie na úkor vojenských prostředků při prosazování svých zájmů. Působení OSN v zájmu velmocí je dobře popsáno v jiném článku (OSN jako zákeřná zbraň) na stránkách Národní myšlenky. Tento článek může velice dobře vysvětlit idealistům, v čem úlohu OSN přeceňují. Pro realisty je alespoň uklidňující závěr článku, ve kterém autor dovozuje, proč ČR (jakožto spolehlivě vazalskému státu) v současnosti nehrozí válečný konflikt.

OSN tedy má předcházet válce. Jeho smyslem je bránit válce jakožto nejhoršímu možnému způsobu řešení neshod mezi státy a národy. Úkolem OSN nebylo šířit demokracii nebo humanitu, tyto úkoly mu připsaly až poslední desetiletí a výrazný vliv levicových intelektuálů. Očekávání, že OSN posvětí či samo povede válku proti diktátorům (neboli těm zlým podle hollywoodské terminologie) je protismyslné a absurdní, vždyť přímo v Radě bezpečnosti sedí zástupci Číny a donedávna i Sovětského svazu – zemí, kde panovaly či panují tuhé a bezohledné komunistické režimy. Bohužel v dnešním absurdním světě se tomuto modelu blížíme, OSN je k němu tlačeno. Představa OSN jako samostatného, moudrého a objektivního soudce, který posoudí, který režim je více či méně demokratický, humánní a liberální a podle toho sestaví seznam států, proti kterým je správné vést válku – ta představa je neuskutečnitelná a hrozivá. Podobně jako další podobné představy levicových filozofů, které dokázaly uskutečnit ve dvacátém století (takže se možná takového seznamu dočkáme). Dosavadní status OSN – bránění jakékoliv válce, která představuje sama o sobě velké zlo, je patrně jediný možný.

Jinými slovy řečeno – OSN je politický orgán a jeho úkolem je poskytnout prostor pro to, aby se třenice mezi státy a zejména velmocemi vyřešily diplomatickou cestou. Pokud někdo tvrdí, že OSN je nezávislý a objektivní soudce, pak je buď zaslepený idealista, ale spíš politik, který chce OSN využít a očekává, že prosadí rezoluce, které využije ve svůj prospěch, tedy v lepším případě ve prospěch svého státu.

Český realista by tedy měl zvažovat spíše otázku, zda je OSN schopna sloužit i zájmům středních a menších států a národů a konkrétně našemu státu. My nemáme žádné výraznější velmocenské zájmy, nemusíme tedy napínat své síly, abychom OSN zmermomocnili v náš prospěch. Diplomatickou činností bychom se měli spíše snažit zabránit aktivitám případně namířeným proti nám. K tomu by OSN mohlo být vhodné.

Práci OSN však ovlivňují mnohé další faktory (nejen krédo jeho zakladatelů), z nichž vyjmenuji dva, které považuji za nejdůležitější v poslední době.

- OSN jako každá organizace je především taková, jací jsou její členové a ne taková, jaké má stanovy. Je nekonečně ostudné a příznačné pro naši dobu, když se naši politici nechávají strhávat k prosazování válek v cizí prospěch, v poslední době vedených pod heslem boje za demokracii. Nejsou však sami. Kdybychom chtěli, aby se současní politici řídili skutečným heslem OSN (tedy „válka je ta nejhorší možná varianta“), sami bychom se stali nehoráznými idealisty. Je samozřejmé, že politici zneužívají OSN k prosazení zejména svých zájmů. Politici dnes a denně zrazují své národy, demokratičtí i nedemokratičtí. U těch demokratických je to obzvláště tragické. Politiky si alespoň u nás sami volíme. OSN je obrazem politiků, kteří jej tvoří. Politici jsou obrazem národů a voličů, kteří je volí. To jsou ale paradoxy, že? OSN nemůže být lepší než ti, kteří jej tvoří.

- Poslední roky jsou typické dalším jevem – USA se staly skutečně jedinou velmocí, která se tak může nazývat a se kterou se nikdo nechce a nemůže srovnávat. Tento jev je provázen výrazným prosazováním moci a vlivu USA všude, kde to jen jde a pro mne jako českého národovce je jedním z mála rozumných důvodů pro evropskou integraci (jakkoliv nevýhody integrace v současném podání převažují). Idealisté si patrně řeknou – „Dobře, USA jsou nejsilnější velmoc a co? To přece neznamená, že budou diktovat zbytku světa?!“. Jak to však už bývá – idealisté mohou mít pravdu ze svých idealistických hledisek, skutečnost je však obvykle převálcuje. Realista by si měl říci „Historie nás učí, že nejsilnější, případně vítěz vždy nakonec diktuje pravidla hry. Jak to zařídit, abychom jeho sílu omezili, zvítězili my, nebo alespoň abychom z celé té situace vytěžili maximum pro sebe?“ Jistě, zní to nehezky, ale je to jistě tak. A podívejme se opět na politiky – ty, které jsme si zvolili? Snaží se zajistit alespoň nějaké výhody pro svůj stát a národ? Ne. Snaží se omezit sílu či zvítězit nad světovou supervelmocí? Pokud se o to snaží plazením do EU po kolenou, dělají svému národu bohužel špatnou službu. To je jako z „louže pod okap“ (viz ostatní články mé a dalších českých i zahraničních euroskeptiků).

Závěrem nezbývá než navrhnout pro České země nejlepší východisko ze stávající situace. Je to zdánlivě jednoduché – volit si lepší politiky. Takové, kteří budou prosazovat naše zájmy a nikoliv zájmy své osobní a zároveň budou mít „neohýbací páteř“. A přestat se nechat utápět žurnalisty a zkorumpovanými politiky v idealistických vizích lepšího světa a začít vidět svět realisticky – jaký skutečně je: „tvrdý souboj jednotlivců, států, národů, zájmových skupin o moc, vliv, zisky, zdroje, atd. umně maskovaný pod líbivé fráze o ochotě spolupracovat pro lepší budoucnost…“.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.