Dnešní datum: 20. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Kdo se bojí "Assisi"?

Uvahy

* Kdo se bojí "Assisi"?

Vydáno dne 19. 02. 2002

(alternativní pohled na mezináboženské setkání v Assisi 24. ledna 2002)

Když Svatý otec Jan Pavel II. svolal letos na 24. leden do italského města Assisi představitele význačných světových náboženství, měl na mysli důležitou duchovní událost, která by iniciovala mírovější soužití jednotlivých kultů při zachování jejich rozlišnosti, bez vůle k falešnému synkretismu a náboženského relativismu.

Papež píše: "Je třeba, abychom se společně setkali, zvláště křesťané a muslimové, abychom před světem prohlásili, že se náboženství nesmí stávat důvodem ke konfliktům, nenávisti a násilí. V této historické chvíli lidstvo potřebuje vidět gesta míru a naslouchat slovům naděje."

Takováto mezinárodní setkání umožňuje proces, který se v Římskokatolické církvi ve větší míře rozvinul po Druhém vatikánském koncilu, jenž na podnět blahoslaveného papeže Jana XXIII. započal v roce 1962.

Protože všichni čtenáři Národní myšlenky nejsou katolíci, ráda bych ve zkratce objasnila dva odlišné fenomény, týkající se snah Římskokatolické církve. Tzv. ekumenismus.

Ideu, kterou lze prokázat bezpečně již z doby starých církevních otců. Katolíci věří, že Církev Kristova-církev katolická slouží Pravdě - a to v oblasti nauky, svátostí a autority. Ve všech dobách však existovali křesťané, kteří se vymykali této jednotě a Pravdě, kterou zakladatel - Kristus chtěl pro svoji Církev. Tito tzv. "schismatici" a "bloudící" se tak dostávali mimo hranice viditelné Církve a bylo tak ohroženo jejich směřování k záchraně života věčného. V Církvi existovaly dva přístupy. Jednak přímá snaha o konverzi těchto lidí do katolické církve (ono příslovečné "obrácení kacířů na pravou víru", nebo postupné, tolerantní vyjasňování pozic učení víry, jak učí např. Sv. Basil Veliký - "pro naše bratry, co uznávají Kristovo Božství a popírají jeho lidství, nechť je naše srdce otevřeno. Bloudí oni, ale může snad Láska Hospodinova být pro ně uzavřenou, nedobytnou pevností? Vždyť horlivě slouží témuž Kristu, jen poznání o něm plné nemají". (Víra katolická učí, že Osoba Krista má lidskou i božskou přirozenost).

Na Druhém vatikánském koncilu byl tento proud myšlení v církvi, především v dekretu "Unitatis redintegratio", kodifikován a stal se oficiálním učením celé Římskokatolické církve. Potvrzen byl pak encyklikou současného sv. Otce "Ut unum sint" (Aby byli všichni jednotní).

Proto bylo možné, aby se v Assisi setkali ke společné modlitbě představitelé různých křesťanských církví a náboženských křesťanských společností.

Zcela odlišný proces je tzv. "mezináboženský dialog". Zde se nejedná o proces integrace křesťanů pod vedením sv. Otce v jednu Katolickou církev, nýbrž pouze o mírové "spřátelování" představitelů i věřících jednotlivých světových náboženství. Katolická církev učí, že tato náboženství, ač "nepravá", přesto obsahují jakési prvky pravdy o Bohu. Toto učení vychází z víry v tzv. "pra-zjevení", které bylo dáno lidem na počátku věků, které, byť v pokřivené podobě zůstalo jakoby "ve zlomcích" v jednotlivých náboženstvích světa.

I mezináboženský dialog má dlouhou historii. Připomeňme misie sv. Patrika v první polovině prvního tisíciletí, či později, v období středověku na slavné disputace v Cordobském chalifátu ve Španělsku.

Na 2. Vatikánském koncilu byl mezináboženský dialog kodifikován v dokumentu "Dignitatis humanae".

Papež svolal do Assisi - města sv. Františka - mezináboženské setkání již jednou. A to v roce 1986. Dnes, po "černém" 11. září má papežova snaha mimořádnou důležitost. Zatímco světové sdělovací prostředky na celém světě často roztrušují nenávistné polopravdy o "náboženství těch druhých", je gesto sv. Otce jasné. Co rozděluje člověka je hřích. Tedy zlo, konané určitými osobami. Náboženství nenesou kolektivní vinu.

Někteří představitelé církve bohužel toto mocné gesto sv. Otce nepochopili. Atˇ už jde o otce kardinála Biffiho, či určité, jinak vynikající osobnosti z oblasti laického apoštolátu. Věřím, že po pečlivějším vyjasnění, bude současný sv. Otec více pochopen.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Lenka Nováková | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.